Sex vs. vztahy

Dobrý den, je mi 34 let a umírám. Mám milujícího manžela, dvě nádherné děti, ale trpím progresivní formou rakoviny a doktoři mi dávají maximálně půl roku života. Nikdy jsem nechápala, proč si smrt bere i mladé lidi? Zavinila jsem si to nějak? Opravdu existuje osud nebo nějaká rovnováha? Pořád o tom přemýšlím. Vždycky jsem věřila na šťastné konce, nikdy mě nenapadlo, že bych mohla umřít takhle mladá. Nechci tomu uvěřit, že můj život bude tak krátký, ale vyšetření nelžou, takže si musím nějakým způsobem uspořádat život. Nedovedete si vůbec představit, jak strašné to je, když dám pusu svým dětem a usínám vedle svého manžela a nade mnou visí Damoklův meč. Čas je tak drahý. Dříve jsem se časem vůbec nezabývala a teď vidím, jak je každá vteřina vzácná. Mám veškerou lásku od své rodiny, s manželem si rozumíme jak v sexu, tak i ve všem ostatním, ale jsem v naprosto bezvýchodné situaci a nevím, jak mám co nejlépe využít čas, který mi zbývá. Navíc, léčba rakoviny tady v Čechách je na hony vzdálená seriálům o geniálních doktorech, nikdo mi nic neříká, neinformuje, musím pátrat sama... Je to spíš zpověď než dotaz.

Odpověď

Realita života je někdy hodně tvrdá. Možná budete patřit mezi lidi, u kterých těžká nemoc najednou ustoupí a nebude na to žádné lékařské vysvětlení. Spontánní uzdravení. Medicína je sice striktní, ale stále ještě existuje prostor na náhody a zázraky, které se občas stávají. Pokud mohu mluvit o rakovině z esoterního hlediska, jde o potlačení vlastní osobnosti do takové úrovně, že dotyčný člověk už ani neví, kdo ve skutečnosti je a čeho chce v životě dosáhnout. Myslím, že je to správná definice, protože jakmile člověk neplní to, co od něho okolí očekává, ale je sám sebou, těžko spadne do spárů rakoviny. Rakovina je sama o sobě paradox. Rakovinné buňky jsou nesmrtelné, ale likvidují svého nositele a tím následně i sebe. Trošku to připomíná osud lidstva a podřezávání si větve pod sebou. Rakovina najednou doslova exploduje a upozorňuje na pravou podstatu problému. Na to, jakým způsobem žijeme. Rakovinu mívají často hodní a milí lidé. Ale co když ji mají právě proto, že jsou hodní a milí? Přijmou pravidla společnosti a i když mají sto chutí někoho někam poslat, tak to v sobě dusí. Zkuste imaginaci, představte si jakoukoliv velkou změnu, která by se vám v životě líbila. Může to být třeba přestěhování spojené se zařizováním nového bytu nebo si zkuste představit, že odjedete na dlouhou dovolenou, přesně podle vašich představ, ne podle představ rodiny nebo manžela. Mnohokrát se stalo, že lidé, kteří porušili svůj zaběhnutý řád a udělali něco, co se naprosto odlišovalo od navyklého stereotypu, najednou zjistili, že jejich onemocnění ustoupilo. Rakovina je poslední varování osudu, že je čas změnit životní cestu. Buďte spontánní, jak jen to vůbec jde. Nepíšete nic konkrétního o manželovi ani o dětech, o tom, jak je milujete. To je možná část odpovědi. Vášeň pro život. Vždycky, když se mluví o nemocech nebo o smrti, tak si vzpomenu na celou řadu svých přátel a známých, kteří, ač byli mladí, měli těžkou nebo nevyléčitelnou nemoc. Jedním z nich byl můj kolega Michal, bylo to ještě v dobách zhruba před 50 lety, Michal byl DJ (dýdžej) a já byl taky DJ a fotograf a natáčel jsem filmy a zatímco on se staral o hudební produkci, já jsem promítal vlastní filmy a diapozitivy a občas jsme to provozovali dohromady, prostě jsme se snažili dělat show, byl to takový zvláštní život, skoro každý den na diskotéce. Jezdili jsme po celé republice a plánovali, jak jednou uděláme velkou multimediální show a možná by k tomu i došlo, kdyby se najednou u Michala neprojevily vážné zdravotní potíže. Byl silný kuřák a jednoho dne zjistil, že se mu nějak špatně dýchá, šel na vyšetření a tam mu řekli, že bude muset do nemocnice na plicní. Byl hospitalizovaný asi měsíc, stav se nelepšil. Michalovi bylo něco přes dvacet, byl ženatý a měl strašně hodnou ženu a dvě malé děti. Doma byl vždycky vzorný táta, někdy jsem si říkal, že by se mohl dávat nezbedným chlapům za vzor. Potom ho z nemocnice pustili na dva dny, ale v podstatě mu naznačili, že je to kvůli tomu, aby se rozloučil s rodinou. Požádal mě, abych mu udělal fotky, jak je s dětmi a se svou ženou. Bylo to takové dost podivné, celé odpoledne jsme fotili, všichni jsme věděli, že jsou to jeho poslední fotky… z jeho poslední návštěvy doma. Michal byl už hodně pohublý a bylo vidět, že se necítí moc dobře. Všichni jsme TO věděli, ale bavili jsme se, jako by se nic nedělo, dokonce jsme si dál dělali plány, co všechno podnikneme, až se vrátí z nemocnice. Za čtyři dny Michal zemřel. Na pohřeb mu přišli všichni tehdejší DJs (určitě si na to pamatují) a přátelé, bylo tam hodně lidí a bylo to hodně smutný, na rozloučenou zazněla Michelle od The Beatles, jeho oblíbená písnička, potom jsme všichni jeho manželce Janě popřáli soustrast a řekli, že kdyby něco potřebovala, ať se kdykoliv ozve a od té doby už o nás neslyšela. Život šel dál. Bylo mi to líto a je mi to líto dodnes. Michal byl dlouhá léta můj pracovní kolega, jeden z nejlepších a nejupřímnějších a nejpoctivější lidí, jaké jsem kdy poznal, bezvadnej a spolehlivej kluk a tak jsem často přemýšlel, proč? Proč se to muselo stát? Jakou chybu Michal ve svém životě udělal, že ho potkal zrovna tento osud? Neměl kouřit? Byl nespokojený se svým životem? Cítil, že má na víc, ale byl svazovaný tím, co dělal? Možností je milión a jediná z nich je správná, ale dnes, kdy už je jeho dětem přes padesát, docházím k názoru, že jsme měli více mluvit o jeho problémech, i kdyby to byly ptákoviny, měli jsme prostě mluvit. Komunikovat. Vím, že Michal se některým tématům vyhýbal, nechtěl se třeba bavit o tom, jestli má pocit seberealizace, i když byl jinak finančně úspěšný mladý muž. Nechtěl moc rozebírat pracovní vztahy s ostatními kolegy, tenkrát nás bylo v republice asi dvacet nebo třicet, bylo složité jít cestou svobodného povolání tohoto typu. Mluvení je magická zbraň, sdělování a výměna informací jsou tak důležité, že si to většina lidí vůbec neuvědomuje. Někdo řekne - nebudu se bavit o hloupostech, pokud všechno, co se řekne, nesedne na 100 %, tak to snad ani nemělo být řečeno. Každá debata musí mít smysl… Musíme vážit slova a neříkat nesmysly - to je hrozný omyl. Lidé, kteří toho o životě moc nevědí takhle často odsoudí třeba astrologický výklad nebo výklad karet - netrefil(a) se, je to blábol, ve skutečnosti nejde o žádné trefování, tipování nebo jasnovidectví, nejsme pouťoví hadači, iluzionisté, kouzelníci, ani čtenáři myšlenek, nejsme tady od toho, abychom hádali, co se všechno stalo a co se ještě stane ve vašem životě, často je to poměrně dost nezajímavé, až nudné… těžiště naší práce je navázat komunikační kontakt. Pokud není člověk vyloženě dřevo, tak se to podaří, ale jsou i případy, kdy je první i druhá snaha marná. Člověk místo toho, aby se trochu otevřel a třeba si i lehce povzdechl, tak začne kritizovat, nadávat, urážet a mlátit a kopat kolem sebe. V podstatě vykřikuje do světa - jsem nemocný, potřebuju pomoc! Z psychoterapeutického hlediska je to už první krůček ke komunikaci. Ale více se zde projevuje spíše vrozená agresivita než schopnost artikulovaně nebo pomocí psaného slova komunikovat. Nicméně jsem přesvědčený, že jediná cesta ke zdraví a k dobrému osudu je otevřenost a upřímnost, nejde tedy jen o to ozvat se, někoho urazit a zkritizovat, ale začít mluvit o sobě. To, co hodně škodí, se nazývá introverce, namyšlenost, nechuť sdělovat své názory a chuť kritizovat. Samozřejmě se mohou vyskytovat i multirezistentní latentní onemocnění, které si člověk dlouhá léta ani neuvědomuje a potom se to projeví třeba právě již zmíněnou rakovinou, ale podle všeho je naprosto jasné, že právě v této sféře hraje svou dominantní roli psychosomatika. Není to ještě tak zcela probádané, ale poslední dobou se už někteří vědci snaží vysloužit si ostruhy i na tomto poměrně neoraném poli.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš stafík, který si nikdy neuvědomil, že všichni spějeme ke stejnému konci. Dokonce se o tom nechtěl bavit ani se mnou.
Jack: "Gravissimum est imperium consuetudinis, vždy velmi krutě vládne lidem zvyk."

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/