Sex vs. vztahy

Ráda si čtu vaše články a teď bych také potřebovala poradit. Na střední škole jsem zažila šikanu. Byla jsem jediná dívka ve třídě, málokdy se mě někdo zastal. Ponižování a naschvály jsem měla první dva roky na denním pořádku. Pak už jsem si na to zvykla a snažila se to neřešit. Ovšem poslouchat v šestnácti, že jsem tlustá, blbá a podobně, nebyl žádný med. Za ty roky jsem se stáhla do ulity, zvykla si mlčet, bála jsem se něco říct. Na střední byly mé názory ostatním jen k smíchu. Nejhorší je, že se to se mnou táhne dál. Je to už rok, co jsem opustila školu, ale pocity méněcennosti, které jsem zažívala, mi zůstaly. Bojím se říct svůj názor, stydím se mluvit před ostatními lidmi. Nevím, jak se toho zbavit, zapomenout... Chtěla bych říct ostatním, pokud vám někdo ubližuje, braňte se. Nejste ničí nástroj na zvedání sebevědomí a za ten šrám, který vám zůstane na duši, za ten to nestojí.

Odpověď

Šikana stejně jako jakékoliv projevy rasismu a terorismu jsou zbraní lidí slabých, asociálních a nevyvážených. Samozřejmě by se nikdo, ani člověk, ani zvíře, neměl pro nikoho stát nástrojem na zvedání sebevědomí. Tím jsme si zlehka nastínili pravidla téměř ideální společnosti, nicméně realita je nejen trochu jiná, ona je skoro opačná. Tento jev částečně souvisí s celkovým přelidněním, částečně souvisí s vrozenou nedůvěrou vůči všemu, co je nové nebo co se nám zdá nesourodé s našimi tradicemi. Z největší části je pravda taková, že, jak jsem o tom již psal o mnoho stránek výše, každý člověk řeší problém, jak naložit s agresivitou, která se v každém z nás hlásí od rána do večera a patrně i v noci o slovo. Když je někdo starší nebo je na nějakém místě déle, tak se cítí jako mazák nebo starousedlík. Je zkušenější, zná všechna pravidla, i ta nepsaná, zatímco ten nový se musí nějaký čas podřizovat a potom už záleží jen na tom, jak se dokáže prosadit v žebříčku hierarchie. Když se ale od jiných nápadně lišíte něčím, co se dá snadno zesměšnit, může to být nadměrná váha nebo vada řeči, nebo se prostě najednou stanete středem nějakého trapasu, tak to už je voda na mlýn pro řadu lidí, kteří se cítí ještě slabší a bezvýznamnější, ale tím, že něco kritizují, si zvedají povadlé sebevědomí. Vlastně se jen snaží využít situace, aby od sebe odvrátili pozornost. K tomu, aby vás v kolektivu začali zasypávat ironickými poznámkami, stačí nápadnější zjev, který sám o sobě nemusí být nutně handicapem, větší prsa a blonďatá hříva také udělají své. Naprosto souhlasím s vaším názorem, že by si nikdo neměl ubližování a naschvály nechat líbit. Jakou cestu zvolit na svoji obranu, to už je trochu složitější, ale skoro vždy se dá něco najít, každý člověk v sobě může posílit odvahu a odhodlání, každý může začít cvičit, aby byl fyzicky silnější, což automaticky zvedne hladinu sebevědomí, každý se může naučit něco praktického, co jen tak někdo neumí a tím zvedne svou cenu. A o to tady jde.
To, co jste prožila, bylo nepříjemné, ale vzhledem k tomu, že se to už stalo a do minulosti se zasahovat nedá, je v současnosti pouze na vás, jak budete ke svým vzpomínkám přistupovat. Jestli s pocitem lítosti či zahořklosti, nebo analyticky, s vědomím, že minulost je pouze od toho, abychom se z ní poučili. Nesmíme se nechat minulostí svazovat. Stalo se něco, o čem vím, že nechci, aby se v budoucnosti opakovalo. Co tedy mohu na sobě, na svém myšlení, na svém těle a na svém projevu změnit? Určitě se toho dá najít celá řada. Znám pár zajímavých lidí, kteří vynikli v bojových sportech, dokonce pracovali jako bodyguardi nebo členové ochranky pro politiky nebo herce a jejich kariéra začala tím, že je parta spolužáků za školou jen tak pro srandu zmlátila. Jako kdyby se jim sám osud snažil naznačit, jakým směrem by se měli ubírat. Negativní, špatné a zrádné věci kolem nás se děly, dějí a dít budou, od toho je člověk člověkem. Ještě bych dodal, že se nikdy nevyplatí spoléhat na něčí pomoc. Slabým se zpravidla nepomáhá, pokud to nejsou vlastní děti. Teprve až se sám stanu silným, mohu počítat s tím, že mi budou ostatní pomáhat. Fandíme slabým, ale většinou jen ve filmu a v literatuře, v realitě sázíme na silné.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který si na ulici vyslechl hromadu urážek a slovních útoků. V životě nikomu neublížil, nikoho nekousl ani nezakousl, pouze si občas zavrčením nebo zaštěkáním hájil své teritorium. A když jsme se ho ptali, jestli se to nějak negativně odrazilo na jeho psí psíchice, tak vůbec nevěděl, o čem mluvíme.
Jack: „Bella gerant alii, jiní ať vedou si boj, psí život je příliš krátký na to, aby se staford soužil vzpomínkami a rozebíráním minulosti."

 

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/