Sex vs. vztahy

Dotaz

Dobrý den, mám následující problém. Už pět let jsem vdaná za muslima, Pákistánce. Žijeme v Praze, ale naše manželství je po pákistánském způsobu. Já jsem od svatby doma a ven smím pouze skrytá v burce a v doprovodu manžela. I to jen ale naprosto výjimečně (asi tak dvakrát do roka). Jinak musím být celé dny doma, nesmím se s nikým stýkat, ani se svou rodinou či sousedy a dokonce nemáme ani televizi a rádio, abych nemohla sledovat dění mimo dům. To znamená, že už pět let netuším, co se venku děje. Jediný můj kontakt se světem je e-mail, psát si smím ovšem jen s manželem schválenými muslimkami a jen o islámu a domácnosti. Jinak je na mě manžel velice hodný a dalo by se říci, že mě rozmazluje. Kupuje mi květiny, sladkosti a luxusní spodní prádlo. Když je doma, pomáhá mi a vzorně se stará o děti. Těch máme pět a šesté čekáme. Teď je to poprvé od svatby, co manžel zapomněl zaheslovat počítač, tak jsem měla možnost dostat se na internet a požádat někoho o radu. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu mám manžela moc ráda a chtěla bych mu být dobrou ženou, ale na druhé straně je ten život ve zlaté kleci dost zničující. Problém ovšem je, že o mé větší volnosti naprosto odmítá diskutovat. Jeho rodina je velmi konzervativní a žena má podle něj prožít život uvnitř manželova domu. Navíc cítím, že čím déle jsem zavřená doma, tím méně toužím po tom, abych domov opustila. Děkuji za radu.

Odpověď

Křeček zvaný domácí si také jednou zvykne, že je zavřený v kleci, nebo si zvykne běhat v kolečku... Rybičky si zvyknou na akvárko… Co jim zbývá? Za totáče, což byl pro mě prakticky celý život, jsme si museli zvyknout na to, že jsme nesměli nikam vycestovat. Byl i problém se přestěhovat. Podobně jako je dnes problém najít si bydlení, se kterým by byl člověk spokojený. Co se týká islámu, tak tady platí, jako ostatně pro jakékoliv jiné náboženství, že když se spojí víra a organizace, tak je to nepředstavitelný průšvih a díky těmto rafinovaným projevům skryté agresivity trpí, často i celoživotně, milióny lidí… Někdo může tvrdit, že z islámu vzešlo mnoho krásného, od vynálezů až po nádherné stavby a nádherný vkus, co se týká interiéru. Já na to říkám, že není jisté, že to vzešlo zrovna z islámu, podobně jako když inteligentní vědec učiní ve své imperialistické vlasti významný objev, tak to není produkt imperialismu, ale spíše to vzniklo díky šťastné náhodě. Dnes jsem si ve zprávách přečetl, že v Rakousku zrušili sedm mešit, tak jsem si říkal, že bych se ani nedivil, kdyby třeba v Turecku na oplátku zrušili nebo zavřeli sedm křesťanských kostelů. A bylo by vymalováno.
Další důležitou věcí, když posuzujeme jakékoliv náboženství, ať už křesťanství, judaismus nebo islám, popřípadě i buddhismus je nesoudit víru jako takovou, ale způsob, jak se tato víra projevuje jako organizace, čili politicky. Doma ať si každý věří na co chce, ale když díky své víře na čísi povel zdvihne zbraň a začne znásilňovat a vraždit, začne se před námi rýsovat docela slušný problém.
Co se týká vztahu nebo vztahů, je celkem jasné, že si začínáte uvědomovat, že máte problém. Svému manželovi jeho náboženství nevymluvíte, navíc, jak jsme si právě vysvětlili, nejde o náboženství, ale o politický projev jeho víry. To je to, co vám přikazuje, že se máte přizpůsobit jeho zvykům. Nebo zlozvykům? Ono to bohužel vyjde tak nastejno. On se ale nebude chtít přizpůsobit vašim nebo našim zvykům, přestože území, na kterém žije, mu (zatím ještě) neříká pane.
To, co jste napsala, se dá posuzovat z několika hledisek. Někdo řekne návrat do středověku, feministkám se asi sevřou pěstičky, také se dá pokrčit rameny a říct, jiná kultura, jiné náboženství, jiný mrav, ale jistě se dá i namítnout, že manželovo chování porušuje základní lidská práva. Smutné je, když se do nějaké šlamastyky člověk narodí, třeba do chudé indické rodiny, ale možná je ještě smutnější, když se člověk do nějakého průšvihu dostane díky vlastnímu rozhodnutí. Je otázkou, kdy je vlastně vhodná doba k jakémukoliv důležitému životní rozhodnutí? Po poradě s odborníkem? Po poradě s lékařem? Není chyba v tom, že smlouvy, právní ujednání a vlastně i manželství by měly platit jen po určitou dobu a potom by byla možnost buď smlouvu obnovit nebo by automaticky zanikla? Pro vychytralé obchodníky by to samozřejmě byla práce navíc, ale ve skutečně demokratickém státě, by to tak platit mělo. Vždyť je jasné, že uzavřít v osmnácti smlouvu o nějakém důchodovém spoření, které se nedá vypověděť je absolutní nesmysl. Je to podvod – a přesto to existuje. Kdy se člověk může o něčem s celoživotní platností rozhodnout? Správně odpověď je, nikdy. Mysl každého z nás kolísá a vibruje a jak jsme si už řekli, mysl lidí, kteří mají bipolární poruchu nebo k této poruše mají sklon kolísá ještě víc. V manické fázi potom může člověk, který je jinak z právního hlediska považován za svéprávného, podepsat něco, o čem sám pochybuje nebo čeho pak doživotně lituje. Chyba je samozřejmě v právním systému, který podobné excesy dovoluje. Celá naše společnost je založená na čtyřech velkých lžích, jak jsem o tom již mnohokrát psal – je to ekonomika, politika, náboženství a etika. Ekonomika se snaží lidem namluvit, že předměty, které vznikly díky nevyčíslitelné škodě, spáchané na životním prostředí mají nějakou hodnotu a že existují záporná čísla (dluhy), že je například možné, aby na dvorku bylo mínus dvacet slepic…politika se nám snaží namluvit, že si nemůžeme své záležitosti vyřizovat sami, že na všechno potřebujeme nějaké zástupce, kteří místo nás prásknou dveřmi, když naštvaní odcházíme, náboženství se snaží lidem namluvit, že existují nadlidé, kteří nám mohou zprostředkovat spojení mezi člověkem a bohem a že věci, které jsou z přírodního hlediska naprosto normální jsou hříchy, za jejichž vykoupení musíme svým zástupcům platit. Etika tvrdí, že existují schémata chování, která jsou správná, i když se ve skutečnosti projevujeme jako zloději, lichváři, kolonizátoři a vrazi – základní pravidlo etiky říká, že je správné nechat se okrádat pouze od slušných lidí. Není divu, že člověk, kterého semelou výchovné mlýny současné společnosti se začne projevovat jako částečný paranoik a nedokáže se správně rozhodnout ani v běžných životních situacích. Když se k tomu přičtou poměrně rozšířené psychické poruchy, psychopatie, bipolárka, mánie, autismus a deprese (nositelé těchto poruch jsou svéprávní, i když možná trochu svérázní a mohou podepisovat platné smlouvy) začne se nám před očima formovat to, co označujeme slovem REALITA. Základní právní řád by měl lépe ošetřovat časově neomezené smlouvy, protože žádný člověk nikdy není v takovém psychickém stavu, aby se mohl o čemkoliv rozhodnout s definitivní platností. Často se stane, že svého rozhodnutí za pár dnů nebo týdnů lituje. Lidé s afektivními poruchami se v krajním případě mohou rozhodnout i pro sebevraždu a pokud se jim to povede, tak svého činu nelitují (už není čím), ale pokud se přes depresivní období, třeba i s cizí pomocí dostanou jsou ve většině případů šťastní, že přežili. Nedávno vzbudila pozornost jedna mladá, docela hezká Slovenka, která se pokoušela o sebevraždu nebo demonstrovala pokus o sebevraždu skokem z výškové budovy. Běhala nahá po střeše a hrozila, že skočí, nakonec ji odchytli a šupli do léčebny. Většina sebevrahů, kteří chtějí skočit z výškové budovy nakonec neskočí, zvítězí vrozený strach z bolesti a ze smrti, museli by se omámit, opít, zastřelit se a potom spadnout… ale v tomto případě se dívka svých sebevražedných myšlenek nevzdala a přes internet se seznámila, jak o tom psaly sdělovací prostředky, s kanibalem, který ji nakonec zabil. Nevím, jestli se jednalo v pravém slova smyslu o kanibala, ale zní to hezky, nicméně z jejich internetové korespondence plynulo, že ona hledala někoho, kdo by jí pomohl s odchodem z tohoto světa (asistovaná sebevražda) a on se jí nabídl, že ji usmrtí a že to bude bezbolestné a že mu nejde o sex, jenom je fascinován smrtí. Ona potom svolila, že se sejdou a půjdou do lesa, kde jí on dá hypnogen ve větším množství a až usne, tak ji ve spánku udusí tím, že jí rukou ucpe ústa a nos. Podle oficiální kriminalistické verze to s největší pravděpodobností tímto způsobem proběhlo. Dívka zmizela, policie ji dlouho hledala, ale bezvýsledně, potom ji objevili až díky různým náhodám, ale kanibala se jim chytit nepodařilo, bránil se se střelnou zbraní v ruce a policie ho nakonec zastřelila, takže přímo od něho se už nic nedovíme. Podle mého názoru to byl nekrofilní sadista, člověk, kterému činilo potěšetí zabíjet jiné lidi, rozhodně mu nezáleželo na tom, aby zabíjel bezbolestně a rychle, i když to sám o sobě tvrdil. Každý může o sobě tvrdit co chce, můžete si to vyzkoušet před zrcadlem, je to docela zábavné. Pod vlivem hypnogenu (prášek na spaní, něco podobného jako stilnox) mohla dívka usnout tvrdým spánkem, ale i kdyby těch hypnogenů vzala třeba padesát nebo sto, není to ještě zdaleka s jistotou smrtelná dávka. Ale tak nějak si to představovala. Když sníte více prášků na spaní, je dost pravděpodobné, že začnete zvracet, je to obvyklá obranná reakce smrtelného těla, kterému se ještě nechce umřít. Sebevrazi, kteří to myslí vážně, pojídají prášky po deseti nebo po dvaceti a jednotlivé dávky zajídají jogurtem, žaludek se potom nebouří. Ale ani ve velkém množství to ještě nestačí na klidnou smrt ve spánku. Dívka musela usnout, to ano, to se mohlo dostavit tak do dvaceti minut až do půl hodiny po požití celé dávky, ale v okamžiku, kdy ji vrah začal dusit se musela probudit. Není tak úplně jednoduché někoho udusit. Člověk se brání dost intenzivně, i kdyby vrah své oběti stisknul krční žíly, musel by ji držet několik minut a v okolí stisknutí dojde k poměrně masivnímu pohmoždění. Při stisknutí krku zepředu se zlomí jazylka, to už celkem přesvědčivě vede ke smrti a při pouhém zakrytí a držení nosu a úst dojde k zoufalému zápasu oběti s vrahem, to se nedá ovládnout, vychází to z podvědomí a samozřejmě dojde i k zanechání stop DNA, ty ale mohou po delší době opět zmizet. Nechme tedy stranou představu téměř idylické smrti mladé dívky v náruči romantického kanibala, který by ji láskou snědl, ve skutečnosti to muselo být hrozné. Něco jako když "usíná" zápasník MMA. Vrah bohužel využil její slabé chvilky, kdy byla rozhodnutá zemřít, což zřejmě patřilo k její duševní nemoci. Je zajímavé, že nad ní pracovníci psychiatrie nedrželi kontrolu 24 hodin denně po sedm dní v týdnu, protože pokud se domnívali, že je po propuštění z léčebny do domácí péči dostatečně stabilizovaná, tak se šeredně mýlili. Lidé s bipolárkou jsou mistrní manipulátoři a dokáží často obelstít i sami sebe. Jinými slovy, sami začnou věřit nesmyslům, které ze sebe sypou. Další zajímavou skutečností je, že když dívka zmizela, tak se kriminálka nešťourala v jejím počítači, kde by během pár minut našla stopy, neomylně vedoucí k jejímu vrahovi, ale je možné, že vzhledem k množství posledních politických reforem to nevyšetřovala kriminálka, ale Svaz instaletérů nebo Unie zelinářů… Důležité ale je, že i když se dívka svobodně rozhodla pro sebevraždu, jednalo se o momentální nápad, kterého pan kanibal využil, proto jsem přesvědčen, že nešlo o zabití nebo asistovanou sebevraždu, ale vraždu. A vzhledem k odpovědi na váš dotaz je dobré začít analyzovat, jestli jste skutečně věděla do čeho jdete nebo vám byla sdělena jen částečná pravda nebo jste si nechala namluvit nějaké nesmysly, kterým můžete přestat věřit a v tu chvíli se zhroutí vaše představa o šťastném životě. Jinak se samozřejmě dá jízlivě říct - vybrala jste si sama a určitě jste dobře věděla, do čeho jdete.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, kterému jsem vždycky říkal, že je nevěřící pes, ale vůbec nevěděl, o čem mluvím.
Jack: „Quid iam misero mihi denique restat, co mě, chudákovi, nakonec zbývá?"

 

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/