Sex vs. vztahy

Mohou být magické rituály na ovlivnění partnerských vztahů nebezpečné?

Myšlenky, které máme, se velmi snadno prolínají do reálného světa kolem nás. To bohužel platí pro všechny myšlenky, i pro ty pochybovačné. Jistě jste už slyšeli, že stačí si něco hodně moc přát a ono se to splní. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak bychom všude potkávali jen samé šťastné, zdravím kypící milionáře, kteří by nám blahosklonně kynuli... prostě je to hloupost.
Samozřejmě si všichni přejete, abyste se měli dobře a měli dost peněz na rozhazování a k tomu exkluzivního poslušného partnera, či vycvičenou, správně tvarovanou, mladou partnerku, ale současně se svou palčivou touhou do éteru rozhazujete plné duchovní náruče pochybností - ale proč zrovna já? Proč zrovna mně by se měly splnit tak odvážné a smělé plány... já to určitě nedokážu, já na to prostě nemám, v porovnání s ostatními jsem na tom tak blbě, že se na nic nezmůžu, prostě mě osud trestá, ani nevím za co mě trestá, ale třeba se to dozvím při retardovaných, eh, co to kecám, regresivních meditacích, téměř hypnózách, možná jsem v minulém životě dal zvídavému děcku ránu pěstí a teď mám zmařený život. Úvahy jsou to zcela jistě liché - i kdybyste v minulém životě ukamenovali nevinného, který by se chabě bránil chlebem a vlídným slovem, nebude to mít na váš současný život vůbec žádný vliv. Karmické zákony neznají pomstu tak, jako ji chápeme my. Karmické zákony fungují zcela prostě - když jdete ven, je na vašem rozhodnutí, jestli si vezmete deštník nebo ne. Pokud proti svému očekávání nebo díky zapomnětlivosti zmoknete, nemusíte to považovat za „trest“, ale prostě za logické vyvrcholení určitého sledu událostí. Výsledek jste mohli ovlivnit, i když to nakonec dopadlo tak, jak jste nechtěli. Na druhou stranu jste možná někoho, kdo vás sledoval z okna, pobavili. Rozhodně nemusíte mít strach, že se v příštím životě stanete prodavačem deštníků nebo rosničkou na předpovídání počasí. Stejné je to ale i v případě, že někomu z jeho hlediska ublížíte, ať už málo nebo hodně - osud, neboli karma, nerozlišuje malé a velké činy. I když se to někomu nelíbí, je velmi pravděpodobné, že zlý a krutý člověk se nikdy nedožije toho, co si představujeme pod pojmem spravedlivá odplata. Zde se také skrývá odpověď na otázku, jestli se máte obávat jakéhosi „zpětného nárazu“, zvláště když se budete snažit někoho magicky ovlivnit. Tady platí jedno pravidlo. Ať už děláte cokoliv, vždy současně „pracujete“ na sobě, to se nedá obejít, ale měřítkem úspěchu je vždy vaše spokojenost, nikoliv nespokojenost druhých. V ringu vyhrává ten, kdo je mrštnější a dokáže dávat silnější rány. Až dosáhne toho, že protistrana nemá žádnou šanci mu něco vracet. Většina z nás je bohužel v situaci, kdy už od narození nemáme žádnou šanci něco vrátit těm, kteří jsou nad námi. Zvykli jsme si na to a v podstatě si to ani neuvědomujeme. Od rána do večera jsme řezaný a buzerovaný jak žito a často to považujeme za normální nebo jsme dokonce svým uzurpátorům vděční, ať už se jedná o diskutabilní politiku, neschopnou vládu, televizi na úrovni plivnutí do obličeje nebo naprosto zbytečné časopisy a noviny. Ani to nedáváme do souvislosti s něčí karmou nebo s představou, že například tvůrci školního systému, díky němuž jsme beznadějně ztratili nejkrásnější část svého života, se budou smažit v pekle. Tak proč bychom měli mít strach, když se, možná vůbec poprvé v životě, odvážíme vyjádřit nějaké své přání, které se týká našich partnerských vztahů?

 

 

Dívčí konstelace - presumpce (ne)viny

autor - Berenica

Ve středověku bylo lidské tělo nebo cokoli tělesného, považováno za hříšné, opovrženíhodné, ďábelské. Jeden z prvních pomatenců, pardon, papežů, svého času dokonce nazval tělo odpornou schránkou duše. To je strašně smutné... zřejmě i on sám vypadal naprosto příšerně, ale je možné, že to mělo co do činění s rozsáhlou morovou epidemií (a současně s rozmachem křesťanství, což vycházelo vždy asi tak nastejno). Mor, v tělesném i v duchovním smyslu se táhl napříč stoletími, dalo by se říct, že se v podstatě táhne dodnes... a je možné, že většině lidí, kteří si za ta léta už zvykli, to ani tolik nevadí.
Krásné zdravé tělo (a mysl) je ztělesněním pravdy. A pravda je svoboda duše, si myslím. Co jiného by to bylo?
Když si to tak uvědomím zpětně, tak jsem vlastně nikdy neměla takový ten dívčí idol krásy, myslím jako žádnou konkrétní osobu, zpěvačku, herečku nebo modelku... celé dětství a dospívání jsem si vystačila s představou, jaké by to bylo, být vílou nebo krásnou čarodějkou, popřípadě kabaretní či burleskní tanečnicí, burlesque dancer nebo kurtizánou... nejlépe všechno v jedné osobě. Chtěla jsem umět létat a prohánět se po lesích, v noci tančit při svitu měsíce a vznášet se přitom klidně i nad močálem a koupat se nahá v jezeru... strašně se mi líbily víly a čarodějky a vlastně i bludičky, bylo na nich něco, sice někdy trochu smutného, ale krásného, svůdného a svobodného. Někdy byly hodné jindy rozpustilé až zlobivé, prostě podle nálady. A běda, když jim někdo něco ošklivého provedl, tak s ním byly hotové raz dva. Ale vždycky byly překrásné, tak celkově, tedy tak, jak jsem je vnímala já. A mohly být nahé, tedy měly být (v televizi bývaly oblečené do jakýchsi hadříků, ale když jsem přivřela obě oči a koukala jen škvírkama jako japonečka, tak to tak, že jsou nahé, vypadalo i v televizních pohádkách). V jedné pohádce, i když byla vysílaná v televizi uprostřed třeskutého socialismu a ještě k tomu to byl pořad pro děti, tak vystupovala hromada lesních víl a orientálních tanečnic a všechny byly úplně nahé. Vůbec nevím, jak se to tvůrcům povedlo, ale občas se stávají i menší či větší zázraky, možná to bylo hlavně kvůli tomu, že na dětské pořady se většinou nikdo nedíval a děti, pokud u toho neusnou, tak snesou všechno, takže si nikdo nestěžoval.
V mých představách byly víly a divoženky vždycky buď úplně nahaté nebo zahalené třeba jen do pár hedvábných závojů, utkaných z  lesní mlhy a měsíčního třpytu, jemňoulinké a lehčí než vzduch... v podstatě viditelné jen, když  se na nich sem tam, jako briliant, třpitla kapka rosy, nebo je polechtal paprsek měsíce. Navíc ty závoje mají víly jen tak, pro ten krásnej holčičí vílí pocit... ne z kamuflážních, ani z krycích a už vůbec ne z morálních důvodů...  jak taky když jsou stejně průhledné, ty závoje.
V dětství jsem mívala (vlastně pořád mívám) takové zvláštní, ale krásné, pocity. Tenkrát jsem to vnímala (vlastně pořád vnímám) jako jiskřivou neviditelnou energii, jako když protkne paprsek slunce prachem nabitou stodolu, jak tam poletují ty malinký třpytivý částečky, to mě vždycky fascinovalo... a když jsem zažila takové to lupnutí statické elektřiny (to se stávalo kdekoli, často třeba na gauči, s takovým tím chlupatým (křiklavě zeleným) přehozem u babičky v obýváku), tak mě v tu chvíli napadlo aha, takhle se asi cítí víly v lese nebo bludičky nad močálem a říkala jsem si, aha, tak to je ono a byla jsem šťastná, a těšila jsem se na všechno, co mě ještě čeká...
Ale teď vážně, byl to takový zvláštní pocit, který jsem jako dítě prožívala dost často, v podstatě vlastně pořád a v mých představách, ty pocity poletovaly a praskaly a probíjely se kolem i skrze mě, vnímala jsem to jako ten  kouzelný třpytivě elektrizující vílí prášek, který byl najednou všude kolem mě, stejně tak jako byl i neoddělitelnou součástí mého těla, něco jako aura, ale ze třpytek, v praxi by to asi vypadalo tak, jako kdybych kolem sebe vysypala a rozprášila několik balíčků třpytek (a když by třpytky nebyly, tak šup do stodoly...), což se vlastně nejednou stalo skutečností, prostě, aby se fantazie s realitou lépe prosmykly (tak a teď už mám dokonale jasno, kde ten prášek víly pořád berou... prostě autobiovýroba, to dá rozum... hm, teď si říkám, že by asi nejeden dealer zaplesal, kdyby přišel na to, jak to funguje).
Myslím, že to je taky jeden z důvodů, proč jsou třpytky a všechno co se blýská a třpytí, jako třeba oblečení se třpytkama, makeup, spreje, krémy se třpytkama a vlastně všechno, kam se třpytky dají přidat, tolik v kurzu a in, samozřejmě až po briliantech, ty jsou nadčasové vlastně již po staletí (v rámci možností dané doby), proto nás, vzrušují třpytivé šperky a šaty z briliantů, swarowského kamínků a takovým stejně uklidňujícím a současně vzrušujícím způsobem funguje i obyčejná bižu... tedy, aspoň na chvilku... hlavně, když se to třpytí a září až oči přecházejí... samozřejmě brilianty mají dlouhodobější efekt... myslím, že to tak má hodně žen, ale budu mluvit raději jen za sebe, miluju všechno co má třpytivý efekt, prostě cítím, že to je ono. To krásno, absolutno a svoboda.
Jo, ale vlasně k té kurtizáně, to chápu, že zrovna tenhle dětský sen asi málokdo pochopí. Slovo kurtizána jsem ale nevnímala (ani nevnímám nějak špatně, i když symbolika se v průběhu času mění, jako se mění všechno – podle Knihy proměn se dokonce všechno mění ve svůj opak, jinak to asi ani nejde. Potom se dá najít i ve smyslu slov jako prostitutka nebo děvka i mnoho hezkého a magického. Jako malá jsem, náhodou, sama doma, zhlédla eroticky laděný film Paprika. Strašně se mi to líbilo, nepřišlo mi to vůbec chlípné, nebo vulgární ani laciné či odporné, právě naopak, bylo to krásné a neuvěřitelně vzrušující a sexy.
Představovala jsem si, jaký by to asi bylo, kdybych úplně klidně bez zábran a beze strachu, že mě někdo odsoudí, mohla taky takhle tancovat a svádět muže, ale ne kvůli sexu, ale jen tak – a přitom se cítit jako víla... a né jako rajda, nebo jako děvka, co provokuje a pak nic... ale proč proboha ne? Vždyť je to krásné a jak se v tantře praví, vše co vzrušuje je svaté.
Jaké by to bylo, kdyby to tak prostě na světě fungovalo. Ženy by byly svůdné a krásné a muži by na nás hleděli a chovali se k nám s respektem a tak jakoby s čistými úmysly, ale ne v tom puritánském slova smyslu, to chraň pánbůh, klidně třeba i trochu nebo víc chlípně, ale zase né šovinisticky nebo uslintaně chlípně... prostě chlípně s obdivem a s uznáním, které by se jim přísně, tedy přesně, mohlo rýsovat i v rozkroku jako posvátný pravý úhel v geometrii a přitom by si udrželi svou mužnost, sílu a důstojnost. A my bychom na ně byly pyšné a vzhlížely k nim jako k soše svobody. Zhruba takhle nějak si představuju genderovou harmonii...
Vždycky se mi líbily ty hříšné tanečnice, jako pohádkově krásné, ale hříšné v tom smyslu, že jejich sexepíl vybuchoval v prostoru jako nádherný ohňostroj a doslova splétal divoké pavučiny ze statikou nabitého vílího prachu stahujícího se do hedvábných třpytivých vláken se silným elektrickým nábojem, prostě taková klasická dívčí konstelace...  jako dítě  jsem to viděla krásně epicky, zasněně, ale myslím, že současně jsem to už tenkrát vnímala silně eroticky... spíš a radši s tím erotickým než elektrickým nábojem. Elektriky jsem se stejně trochu bála... kvůli těm čertům pochopitelně... Dnes už nevyskakují z elektriky, ale z lodí... přímo na ulici. No jistě... evoluce... pokrok nezastavíš.
Nemyslím, že je na tom něco divného, na takových dětských fantaziích. Spíš je mi trochu divný, když holky podobné fantazie a touhy neprožívají. Ne stejné jako moje, ale každá holka se chce líbit a chce být krásná a obdivovaná. To je zákon přírody. Jenže to se jaksi nerýmuje s těmi morálními zákony (nikdy jsem nechápala proč, teď už vím), ze kterých mají na jednu stranu všichni prču, ale stejně se mi zdá, že se jimi až s obsedantní přesností řídí do puntíku taky všichni.
Dneska na nás erotika doslova útočí ze všech stran... Přísně až agresivně uvolněná atmosféra, všechno se zdá volnější, víc free... nechtěla bych se vracet v čase... je to bezva jak to je. Ale stejně si říkám, mění se okolnosti, doba... tak proč se nemůžu zbavit pocitu, že podstata zůstává stejná, pod povrchem, myslím v našem myšlení a vnímání, se nic moc nezměnilo. Bych řekla. Tedy genderové rozdíly v charakteristice obou pohlaví se kapku přesmykly, ale to je tak všechno.  Doba se mění, ale předsudky zůstávají. Jako příklad, ať nezapadám zbytečně do obecného kontextu, dříve se brojilo proti krátkým sukním a výstřihům a dlouhým vlasům, teď už všichni dělají, že to je pohoda, jak na ulici (tedy pokud není plná testosterem nabitých týpků na útěku) tak všude, kde to společenský dress-code dovoluje i tam kde to nedovoluje, ale když se holka vyfotí v prádle nebo v plavkách a dá to na fejs, tak už je rajda... a když se jí líbí Snap filtry s ouškama, kočičkama a srdíčkama, tak si většina národa klepe na čelo a nedej bože pokud se takhle chová starší žena... tak to už si pomalu koleduje o návštěvu u psychiatra. Možná trošku přeháním, samozřejmě ne všichni zastávají takový strohý názor, ale většina lidí v mém okolí bohužel ano.
Kurtizána je evropským synonymem pro japonskou Gejšu. Gejša je pro běžného občana prakticky nedosažitelná, je pro něj v podstatě nemožné si Gejšu jako společnici zaplatit. V Japonsku je Gejša pro muže především symbolem a živým důkazem jeho úspěchu (síly, energie, peněz, know how), to se mi líbí, to je krásný, protože čeho si muž dokáže cenit více než svého úspěchu? Když muž dokáže ocenit ženskou krásu a to jak fyzickou, tak i kouzlo jejího ženského charakteru (pokud ho má) a dokáže připustit a uznat ten fakt, že ženská krása může být na stejné úrovni jako jeho úspěch a dokáže to patřičně ocenit, to je podle mě ta pravá známka panku a opravdový a nefalšovaný punc mužské síly, harmonie a dokonalosti.
Mimochodem původní význam slova kurtizána, neznamenal luxusní prostitutka, ale profesionální společnice vysoce postavených mužů (stejně jako Gejša), musela vědět, jak se chovat ve společnosti, mít společenské a diplomatické vzdělání, mluvit několika světovými jazyky a tipla bych si, že vše probíhalo zcela bez poznámek typu, že když se žena vyzývavě obléká či dokonce fotí, tak je to evidentně, necudná a nemravná coura a chce jenom sex. A peníze. Takže to vypadá, že se toho od středověku zase až tak moc nezměnilo, všechno má sice trochu jiný kabát, ale značka výrobce je, zdá se, stále stejná...
Geniální články jako třeba Čeho se vyvarovat při svádění žen, což je série článků, které jsou určeny nejen pro muže (kdo nečetl, neví kde je sever, i kdyby měl kompas v ruce... ) a spoustu dalších zajímavých a v praxi užitečných informací a témat najdete na stránkách www.monicastar.cz - vyjímečné, inspirativní a mojí nejoblíbenější, investigativní novinářky, která je současně úspěšná top modelka a lektorka Ravenových kurzů. Monica Star se specializuje na vztahové poradenství a poradenství pro ženy a dívky ohledně krásy, mládí, oblečení, cvičení ve fitku a orientálních tanců, především se ale specializuje na psychologii vztahů, magii, tarot a symbolizmus. Víte s kým létat a s kým ne? Monica Star je pro mě takovou princeznou, vílou, Gejšou a krásnou čarodějkou v jedné osobě, ztělesněním pravdy a živým důkazem, toho, že pravda může být krásná a dokonalá po všech stránkách – beautiful inside and out.

 

 

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/