Sex vs. vztahy - agresivita je buď přirozená nebo vrozená

 
Samostatnou kapitolou v dějinách lidské agresivity je pomoc méně vyspělým, téměř nevyvinutým, méně vyvinutým, nedomrlým, zaostalým či nedovyvinutým národům nebo jak jim říkáme, prostě domorodcům. Měli bychom jim pomáhat, jsme přece humanisté. Takže uděláme sbírku a postavíme jim školu, aby se mohli učit angličtinu, matematiku a náboženství. Nebo jim koupíme traktor. Tohle ale ve skutečnosti žádná pomoc není. Nebo je to ošemetná pomoc, zdánlivá pomoc, zrádná pomoc, prakticky žádná pomoc. Začnu někoho zvedat ze země a ve chvíli, kdy to nebude čekat, ho zase pustím. Legrace… Představte si, že jdete do nějaké firmy žádat o práci a na personálním vám řeknou, že práci mají, ale nebude placená tak, jak si představujete. Místo padesáti tisíc, jak jste si původně představovali, vám nabídnou boty, kilo mouky a půlku chleba. Nebo vám vedoucí pracovník řekne, že pro vás práci nemají, ale poskytnou vám pomoc (boty, kilo mouky...) a popřejí mnoho úspěchů a štěstí do dalšího hledání. To, že od nich dostanete boty, kilo mouky a půlku chleba se rovná výsměchu, jinými slovy, kdybyste měli pocit, že si z vás dělají srandu, bude to pocit naprosto správný. Pokud chceme někomu pomoct, vezmeme ho takříkajíc do kšeftu nebo s ním uzavřeme oboustranně výhodný obchod. Tomu se říká spolupráce. Nebo obchod. Spolupráce a skutečná pomoc je opak embarga, neboli naplánovaného, domluveného a účelového házení nevšímáků. Skutečná pomoc je oboustranně jasný, hrdinský čin, kterého se v dnešní době dopustí jen ten, kdo má sebevražedné tendence. Proč? Protože je lepší zuřivě si bránit svůj obchod, své známosti, své území a své konexe, než si kohokoliv pustit k tělu a přijít o část obchodního teritoria a o část zisku. Pokud se vyskytnou zájemci o stejný nebo podobný business, jaký děláme my, je lepší věnovat každému jedny boty, kilo mouky a jednu ze svých dvou košil, to vypadá docela obětavě, popřípadě jim v lese můžeme postavit školu nebo dřevěný kostel, ať se zabaví učením a modlením, ale hlavně ať se neserou do našich kšeftů.
Současné reformy sociálních systémů v Evropě směřují k novodobému otroctví. Máme sice zákony o pomoci v hmotné nouzi, ale při bližším zkoumání připomínají spíš fašistický systém nucených prací. Ekonomové v nacistickém Německu přišli na myšlenku zaměstnávat ve státem podporovaných fabrikách (Siemens, Mercedes, BMW…) otroky z koncentračních táborů. Ušetřené peníze vrhli do výzkumu – a hned to bylo znát. Dodnes se německé firmy řadí ke světovým špičkám. Bez existence koncentračních táborů a otrocké práce by toho dosáhly jen stěží. Nicméně, ruku na srdce, budeme se trýznit výčitkami svědomí, že nadupaný meďour nebo BMW, v němž se valíme po dálnici, je poznamenaný hlubokým lidským neštěstím? K smíchu… V současné době se probouzí do života takzvaná veřejná služba, workfare, popřípadě aktivní politika nezaměstnanosti, která nutí postižené pracovat zadarmo. Jak za starých dobrých, otrockých časů. I když nad nimi nestojí otrokáři, drábové nebo esesáci se samopaly. Ekonomické otroctví je nejhorší forma otroctví vůbec. Nemusíte být v řetězech, ani ve vězeňských hadrech, můžete mít na sobě parádní kousky z nejnovější kolekce jarní a letní módy, ale o to pevněji budete svázaní dluhy, úvěry, leasingy, hypotékami a půjčkami. Dříve, v dobách feudalismu a raného kapitalismu se peníze vydělávaly, dnes se půjčují. Politici vymýšlejí co nejstravitelnější argumenty pro ty, kteří ještě práci mají, aby zbytečně nepřemýšleli nad těmi, co práci nemají a živoří na ekonomickém sociálním dně. Myslím, že se jim to daří dokonale, protože dokud se sami nedostanete pod životní minimum a nezačnete bydlet na ulici, nemáte vůbec ponětí, co vám hhrozí. Líbivá sociální politika samozřejmě vůbec neřeší sociální problémy slabých, ale pracuje ve stylu Goebbelsových filmů z východní fronty, které se většinou natáčeli u nás, na Barrandově. Účelem bylo odvést pozornost jiným směrem. Dnes jsou na to vhodná televizní show, čím blbější a masovější, tím lepší. Primitivové jásají, když mohou v televizi sledovat své oblíbence, jak třeba hrají nějakou společenskou hru, která by se hodila ke studentským večerům na horské chatě, hádání skrytého slova, neumělý tanec, neumělý zpěv nebo legrační výstupy, kde jeden zesměšňuje nebo ztrapňuje druhého. Dospělému člověku, který vidí realitu a myslí v konkrétních pojmech, se z toho staví zbytky šedivějících vlasů na hlavě. Odvedení pozornosti je ale dokonalé. Nikdo nestavěl barikády kvůli tomu, že jste si v Anglii v Tescu museli nejdříve odpracovat šest týdnů zadarmo, aby se zvýšila možnost, že tuto práci dostanete. To vymyslela kdysi železná, dnes již dávno zrezivělá Margaret. Potom vám dají na vybranou (novodobá Sofiina volba) – buď budete pracovat dalších šest týdnů zadarmo nebo místo vás vezmou jiného zoufalce, který práci potřebuje stejně jako vy. Pokud se bezplatné práce vzdáte, přijdete o sociální dávky. To jsou situace, které se nedají pochopit ani pomocí empatie, to chce osobní prožitek. U nás dříve byli drábové, kteří nevolníky hnali do práce jak prasata na porážku, ale nedávno už stačil jeden malý drábek, který měl velkou ekonomickou moc a podporu vlády, bulváru a televize. Dříve se v románech a novelách nešetřilo slovy na popis situace nebo popis krajiny. Ke všemu se přistupovalo důkladně, zeširoka, zevrubně, podrobně, kudrnatě. Než jste se dočetli k tomu, o co vlastně jde, museli jste přečíst pět nebo deset stránek. Spisovatelé se opájeli složitými slovními formulacemi i v případech, kdy šlo o romantiku nebo erotiku a čtenáři jejich slova nepřeskakovali, ale s nadšením četli. Princezna spočinula v objetí se svým milovaným princem na rukama pracujícího lidu bohatě vyšívané dece a po chvíli nejhlubšího spojení se její tělo v návalu prudké vášně vzepjalo do matematickými rovnicemi těžko popsatelného oblouku. Odborníci na texty a na psychologii tvrdí, že v současnosti musí být texty především informativní, stručné a jasné. Princezna a princ seděli na dece. Ale pozor, doma to nezkoušejte! Vědci z kalifornské univerzity dokázali, že sedávat na dece je škodlivé pro ledviny, zvláště pro lidi, kteří mají ploché nohy. Konec aktualizace.
Fotografie nebo video pomůže vytvořit představu, jak něco vypadalo nebo vypadá a text informuje o vnitřních vztazích, odhaluje skryté souvislosti, které na první pohled nejsou vidět. Na fotografii vidíte pána, jak se vznáší ve vzduchu – pod fotkou je text, který říká, že pán umí levitovat… nebo že ho odfoukl silný vítr… popřípadě, že jde o uměleckou fotomontáž, která se na poslední aukci vydražila za docela slušné peníze. A podle toho si uděláme na to, co vidíme, svůj vlastní názor. Dříve bylo zvykem, že autor, spisovatel, básník, prostě umělec vyslovoval skryté pravdy pomocí metafor a symbolů, dnes to říká rovnou. Na otázku, co tím chtěl básník říct, se odpovídá otázkou, tak proč to, proboha, neřekl?

 

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/