Sex vs. vztahy

 

Dotaz

Ve svých 42 letech mám silnou vazbu na matku a této vazbě se stále bráním. Bráním se silnému vlivu, který na mě matka má a současně se od ní nechávám citově vydírat. Jsem plná hněvu i lásky současně. Jsem s ní stále spojená a za zlé to mám jí. Stále mám v sobě vnitřní konflikt. Leccos už jsem pochopila. Například to, že mateřská láska není povinnost a moje snaha si ji koupit svojí poslušností se mi nevyplácí. Myslela jsem si, že toto poznání mě posune dál, ale pouto trvá, já trpím a stále hledám způsob, jak svůj vztah k matce v sobě zpracovat. Nejvíc mě trápí to, že matka se svých problémů a své odpovědnosti zbavuje tím, že vše okamžitě předává mně a já velmi ochotně vše na sebe přebírám, protože jsem vnitřně přesvědčená, že moje matka nesmí trpět. A tak navenek ukazuji, jak jsem silná a že to všechno unesu (mimochodem vážím 96 kilo), jen aby se ona netrápila. Jsem však velmi nešťastná, tíha na mě doléhá a nevím, jak z toho ven. Navíc si vyčítám, že nejsem k sobě upřímná a nejsem schopná vyslyšet svoje vlastní pocity.

Odpověď

Vztahy k matkám bývají komplikované a to i v případech, kdy se všechno zdá být jasné a přehledné. Málokdy bývají vztahy s matkami harmonické. Matku vám nikdo neodpáře a tím se vztahy s matkami liší od vztahů s partnery, popřípadě s bývalými partnery. Budete s nějakým mužem chodit, potom si ho vezmete, prožijete s ním ty nejintimnější a nejbližší chvilky, budete s ním mít děti, nějakou dobu společně povedete domácnost a pak se s ním rozvedete a opět z něho bude cizí chlap. Ex. Bejvalej. A vy pro něho budete bejvalka, popřípadě nebožka a klidně si můžete najít někoho jiného. On si taky půjde svou cestou, budete šťastně rozvedení a už nikdy o sobě nemusíte slyšet. Matky se ale nikdy nezbavíte. Žádná instituce vás nerozvede. I kdybyste od ní utekla a veřejně se jí zřekla, tak stejně o ní nemůžete prohlásit, to je moje bývalá matka. S touto osobou nemám nic společného. O konfliktních vztazích s matkami jsem už popsal hromadu papíru a spotřeboval desítky paměťových megabajtů a nepomohlo to ani mému vlastnímu vztahu s nevypočitatelnou matkou. Je zajímavé, že celý svůj život jsem se stavěl spíše na stranu matek, než na stranu jejich rebelujících dětí a tak dlouho jsem se snažil, aby se zlepšily vztahy mých společnic, přítelkyní, partnerek, žen, manželek, asistentek, spolupracovnic a kamarádek s jejich matkami (některé byly občas, na přechodnou dobu i mými tchýněmi), až se nakonec milé matky pustily i do mě a začaly na mě útočit jak na cizího. Takže jsem to vzdal a můj dnešní názor na soužití s jakoukoliv matkou spočívá v nalezení možnosti co nejrychleji se odstěhovat na co nejdelší vzdálenost. Pokud se budete snažit o dosažení harmonie v soužití s matkou, zjistíte, že to prostě nejde. Stejně jako nejde pomocí sejtka na čaj přelít vodu z jezera, ale tím ještě není ani zdaleka řečeno, že se o to nebude hromada lidí stále dokola pokoušet. Jenom je dobré mít na paměti, že čím více člověk dělá nesmyslů, které ho nebaví, tím hůře dopadá jeho celková životní kalkulace.
Takže to ještě zopakuji - jediné řešení na jakž takž dobrý vztah s matkou je, dosáhnout plnoletosti, odstěhovat se z jejího dohledu a dosahu a jít si svou vlastní životní cestou. Nic proti občasným návštěvám, ale pravidelné nebo dokonce denní konzultace osobních problémů s maminkou už zavánějí nějakou chmurně znějící diagnózou.
Vzpomínám si, jak jsem kdysi dávno četl román od Alberta Camuse, v němž hned na začátku popisoval, jak byl na pohřbu své matky a s podivem zjišťoval, že to s ním nic nedělá. Vůbec nic ke své matce necítil a její smrt se ho nijak nedotkla. Román tenkrát vzedmul bouři zděšení, protože na něco takového nikdo nebyl zvyklý. Veřejnost byla naprosto zaskočená a sdružení matek po večerech sešívalo transparenty, aby mohlo vytáhnout do ulic. Vznikla nová literární vlna, která dostala do vínku nálepku ODCIZENÍ nebo spíše POCIT ODCIZENÍ, protože se nejednalo o právně definovanou krádež, ale o proces, který začínal nedostatečnou emocionální komunikací v dětství a končil tím, že uprostřed civilizované, průmyslově vyspělé společnosti stál relativně úspěšný, leč vyděšený konzument, zjišťující, že se jakousi náhodou ocitl v blahobytu, ale byla mu odcizena schopnost prožívat štěstí. Tudíž se i on začal chovat odcizeně a byla z toho obrovská móda. Všichni jsme najednou byli rozervaní a odcizení a určitě to zasáhlo i do evoluce vztahů dospívajících dětí a matek. Podle původního přesvědčení, které nám matky vtloukaly do hlavy, má dítě ctít svou matku a svého otce, tedy, domyšleno do konce i dítě ze zkumavky by mělo radostně opečovávat svou mateřskou zkumavku, z níž povstalo, i když to takhle zní asi dost divně. Nicméně zkušenost a praxe jasně dokazuje, že pokud nejsme členy petrolejářského rodinného klanu, popřípadě nemáme výhodnou pracovní pozici s oslnivým platem a nepatrnou pracovní dobou v rodinném podniku, je lepší hned po dosažení dospělosti z rodiny hbitě zmizet a snažit se naplno prožívat svou vlastní přítomnost. Já sám jsem komunikaci s maminkou už dávno, pradávno vyřešil podle jednoduché rovnice, z níž jasně vyplývalo, že všechno je a bude tak, jak se to hodí mně a ne jak se to hodí jí. A vztahy s ostatními maminkami? Myslím, že jsme díky nim hodně ušetřili za Ježíška.
Podle mých terapeutických zkušeností, jak jsem o tom již psal, má žijící matka vliv na své dítě nebo na své děti, dokud žije. Je jedno, jestli nás od maminky dělí sto nebo tisíc kilometrů. Její vliv je patrný na chování dcer vůči jejich manželům. Jako kdyby se neustále snažily dělat mamince radost. Když maminka kdysi prohlásila, že sex je dobrý akorát tak pro prasata, žije její dcera v přesvědčení, že její manžel je mimořádný prasák, třeba jen proto, že se občas koukne na porno, i když stále dokola slibuje, že toho nechá. Mnoho let tráví dcerka v konfliktním manželství třeba jen z toho důvodu, že otec jejích dětí je normální. Maminka pak zaklepe bačkorama a z její ambiciózní dcery se během pár dní stane sexuální dračice. Sex je prima, je zdravý a povzbudivý a kdo nemá bujnou sexuální fantazii, je lemra líná a nudný patron bez jakékoliv představivosti. Jenomže partner si už dávno našel jinou, takže nemá sebemenší chuť pouštět se do sexuálních dobrodružství s bývalou puritánkou. Měla přece dost času si všechno rozmyslet. Konflikt je neřešitelný, zpátky se v čase nic vzít nedá, čas je jenom jeden, když uplyne, tak marně škemráte o přídavek. Proto se možná o starších ženách – většinou matkách, říkalo, že mají magickou moc, ale jako čarodějnice nebyly nijak zvlášť oblíbené.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který měl slavnou, čistokrevnou maminku a slavného čistokrevného otce a sám byl také slavný a čistokrevný.
Jack: "Matre pulchra, filia pulchrior, dcero krásná, nad matku krásnější! To je jako u nás, u stafordů, jakmile štěně dospěje, změní se láskyplný vztah v nelítostný konkurenční boj, ve kterém se i matka s dcerou mohou poprat jako obyčejní psi. Zákony přírody jsou nesmlouvavé."

 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/