Sex vs. vztahy

Dotaz

Poraďte mi, prosím, co mám dělat. S manželem jsme spolu 6 let. Vždy, když jsme se pohádali, tak se během dvou dnů vše urovnalo. Teď už je to delší doba a já nevím, jak dál. Manžel mě psychicky týrá, nespíme spolu už delší dobu, pořád se vymlouvá, že je unavený, ale přitom jde třeba do hospody. Se mnou si o ničem promluvit nechce, ale s mou kamarádkou si rozumí velice dobře. Dokonce jsem se dozvěděla, že spolu něco mají, ale nevím zda tomu mám věřit. Chtěla bych se dozvědět pravdu. Také mi sprostě nadává před dětmi.

Odpověď

Vždycky, když na sebe lidi, kteří by měli spolupracovat nebo by se měli mít rádi, začnou křičet a nadávat, znamená to, že se v tu chvíli jakoby obracejí naruby. Na povrch se dostávají všechny pocity bolesti, disharmonie a křivdy, které do té doby kypěly, kvasily a navzájem se tlačily kdesi uvnitř, jako potlačená sopečná činnost. Říká se, že v hádce člověk útočí na své vlastní chyby, které si promítá do toho, na koho nadává, ale nevím kolik je na tom pravdy. Vždy je třeba vyslechnout obě strany a hledat individuální příčiny a individuální řešení. Já třeba nikdy nevím, co znamená, když někdo někoho psychicky týrá. Že s ním jako nemluví? Nebo se odváží říct, že s ním nesouhlasí?
Když děti nemohou usnout, protože nahluchlý pantáta zírá na akční film, to je celkem jasné, potom se musí jít do přímé konfrontace a slušné upozornění je na místě. Jakmile ale přijdou ke slovu nadávky, urážky a hysterické řvaní, už jsme v oblasti autopsychoterapie, neřeší se vnější, objektivní problém, ale vnitřní problém. Všechny projevy ujíždění nervů se musejí řešit individuálně, nedají se házet do jednoho pytle, ale nikdy by se neměly zlehčovat, protože každý projev disharmonie je projevem nemoci. Radit běsnícím, soptícím, zlostí chroptícím, řvoucím a ječícím lidem, aby zklidnili hormon a drželi se na uzdě je podobné, jako radit člověku, který právě vypadl z okna, aby se pokusil trochu zpomalit.
Když je svatba, říká se tam něco o tom, že snoubencům je znám zdravotní stav – no, a co když není? Kdo to bude řešit? Vezmete si blázna – a už se ho budete jen hodně těžko zbavovat. Někdo se snadno rozčilí, protože je cholerik po fotrovi nebo po matce, jiný má bipolárku nebo náběh na ni, další zase neurózu jak prase, stejně tak můžu být nasranej, protože se mnou stát vyjebal – a, jak to říkal generálporučík Hohenbeisser – není-li po ruce držka, po které chci udeřit, udeřím po držce, která je nablízku! Vezmete si chlapa, který je celkem v pořádku, ale může mít „vietnamský komplex“ nebo bude celkově rozesranej a koupil to na misi v Afgánistánu – a bude se projevovat jak blázen. Na to, aby to všechno rozeznali jsou ještě dnešní doktoři krátcí jak v poršácích šaltrpáky.
Hodně velkých filosofů, od Senecy, přes Nietzscheho až po dnešní velikány, se v průběhu lidských dějin zamýšlelo nad otázkou, proč se člověk rozčiluje a to často i ve chvílích, kdy by měl jásat, plesat a skákat radostí. Všichni lidé touží nebo někdy toužili, být bohatí. Vždycky, když se mluví o bezedných výhrách a obrovském majetku a o kapsách, k prasknutí nacpaných velkými bankovkami, začnou se lidé mimoděk usmívat. Pohádky o penězích působí jako botulínové injekce, v obličeji se vyhlazují vrásky a člověk má najednou chuť se nadechnout a narovnat záda... a začít z plna hrdla křičet, kašlu na všechno, chci svoje prachy!!! Když se ovšem zaměříme na bohaté lidi, zjistíme, že nejsou o nic víc spokojenější než jejich chudé stíny. Kolikrát se bohatý borec ve svém porsche na kalifornském pobřeží rozčiluje víc, než padesátiletý věchýtek s děravými plícemi v továrně na chemické postřiky. Velcí filosofové viděli příčinu rozčilování v neschopnosti vidět realitu a v neschopnosti řešit problémy. Když si mravenci budují cestičku a narazí na překážku, která nejde obejít, snaží se ji hned odstranit, strkají do ní, ve dvou, ve třech, v deseti, snaží se ji naleptat kyselinou a když s ní do pár minut nepohnou, tak ji zkusí přemostit, což se jim většinou povede a hrnou se dál. Člověk, když narazí na překážku, začne přemýšlet, komu by za to vynadal, popřípadě srazil body z celkového hodnocení. Potom se sejde s ostatními, na schůzi, v hospodě, na protestní akci, při bohoslužbě nebo u soudu, kde se začne o problému mluvit. V tu chvíli už má každý dojem, že se něco konstruktivně řeší. Většinou se ovšem nic nedořeší, nepadne žádné rozhodnutí, jednání je odročeno a příště se už nekoná kvůli jiným, důležitějším problémům, které buď obrazně nebo skutečně hoří (to je asi jediné, co se ani v lidské společnosti neodkládá) a časem se na původně aktuální problém zapomene. Vzpomínky vyblednou, překážka zůstane. To máte jako tu kolizi s čínskou restaurací na Opatově. Chovali se k nám jak řeznický psi, to jsem fakt ještě neviděl, aby se personál choval k zákazníkům, návštěvníkům, klientům, hostům tak drze a vulgárně jako se k nám choval personál v čínské restauraci na Opatově. Mluvil jsem o tom snad tisíckrát, psal jsem o tom na našich webovkách, na facebooku, vyprávěl jsem to každému, koho jsem potkal. Když někde politici mluvili o problémech, které by se měly řešit, tak jsem hned přihodil ten náš, s čínou na Opatově – a myslíte si, že se něco stalo? Nestalo se vůbec nic, žádná reakce, jako kdybych byl neviditelný. Takže jsme s tím zatím nehli ani o fous, ale to mě absolutně nemůže uspokojit. Každý politik vidí jen sebe, ale pokud nevidí potíže lidí, které zastupuje, tak ať jde do hajzlu. Nakonec budu muset vzít bouchačku a jít to na Opatov vyřídit sám – a skončím v bulváru jako důchodce, kterému jeblo stářím, ale tady vidíte na vlastní oči, že jsem k tomu prostě nucen. Řekl bych, že právě tímto způsobem vzniká terorismus, někdo potřebuje vyřešit svůj problém, třeba s čínou na Opatově a teď se může posrat a nic se neděje. Tak vezme spravedlnost do vlastních rukou, protože, jaksi promiňte, tady, v Praze, na mě žádnej "jemněmněhomni" řvát nebude. Slova jsem už vyčerpal, takže nezbývá, než se spolehnout na olověné argumenty, těm zatím rozuměl každej. Klidně jim to tam srovnám se zemí, s tím fakt žádnej problém nemám.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který všechny překážky bral s filosofickým nadhledem, protože věděl, že k odstraňování překážek má páníčka.
Jack: "Minimo sono labuntur alta flumina, téměř neslyšně se valí velké řeky, jinými slovy, často se stává, že čím je někdo bezvýznamnější, tím je víc slyšet. A ještě, jen tak mimochodem, páníček se nikdy s nikým nehádá. Po úvodní přátelské frázi, máš nějakej problém, debile? už jenom problémy odstraňuje."

 

V následujícím klipu jsou odkazy na webové stránky digi-amulet.cz a digi-amulet.com, které už pod naší firmou neexistují. Dobře nám sloužily téměř 10 let a loni jsme je zrušili a nabídku digi-amuletů převedli pod tyto stránky - argoni.com. Seznam všech spolupracujících webovek máme uvedený dole pod mailovými adresami.

 

 
Jak jsme prožili čarodějnou noc? Jak jinak, než u ohně.
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/