Sex vs. vztahy

 
Dotaz

Často slýchám, že se, my ženy, vymlouváme na bolest hlavy nebo migrénu a kdesi cosi, abychom se nemusely milovat. Se mnou a s mým přítelem je to ale naopak. Většinou se vídáme o víkendech, ale přesto nelze říct, že by měl na mě po celém tom týdnu nějak moc velkou chuť. Většinou jde prostě spát a na mé pokusy o intimnější kontakty nijak nereaguje. Už si začínám připadat málo atraktivní. Nejde mi to z hlavy, ale ani do hlavy, čím to je. Máte nějakou radu?

Odpověď

U žen je to celkem normální, protože podle esoterního rozdělení světa na jinovou a jangovou polovinu, je jedna polovina racionální, rozumová, logická a účelová, zatímco druhá polovina je iracionální, citová, pocitová a nevypočitatelná. Ve většině knížek o esoterice se můžete dočíst, že racionální pohled na svět je "mužský", iracionální je "ženský". Je to velký omyl, který se v dějinách esoteriky traduje a šíří přibližně od ranného středověku, od doby pověstných křesťanských honů na ženy - čarodějnice. Když člověk není slepý a začne se kolem sebe rozhlížet, uvidí ženy, jako racionální bytosti, které přesně vědí, co chtějí a potřebují. Muž je bytost iracionální, dětská a svým způsobem i nezodpovědná. Vždycky se ptám - dovedete si představit nějakou ženu, která by po nocích s nadšením stavěla modely železnic? Já ne, protože tím se mohou bavit skutečně pouze děti nebo muži. Žena si zvolí muže, který si ji potom vybere. Žena použije všechny dostupné nástroje, aby muže dostala a jedním z těch nástrojů je sex. To funguje na podvědomé rovině, jinými slovy, většina žen skutečně cítí silnou sexuální touhu, neboli touhu eroticky skotačit se svým partnerem, zvláště pokud je tento partner nejistý a mohl by zničehonic zmizet nebo se rozhodnout pro jinou. Jakmile je dosaženo účelu (polapení = svatba a porod dítěte), nezmizí partner, ale sexuální touha, protože už nemá žádný praktický účel. Opět to proběhne na podvědomé úrovni, takže žena pouze s údivem cítí, že jí ten chlap, se kterým bydlí, najednou po intimní stránce nic neříká. Pokud se bude přemáhat a bude chtít, například z lásky nebo z útrpnosti poskytnout svému muži sexuální služby, odpoví iracionální část mozku pokynem k bolesti hlavy. Tento pokyn vyjadřuje příkaz: Nedělej zbytečnosti! A původně obletovaný muž získá během krátkého času dojem a to celkem správný, že středem manželčina zájmu je dítě, móda, kabelky, Louis Vuitton, Hermes, tv seriály, pes, morče, králík, rybičky, kosmetika, šperky, brože, liposukce, adipex retard, popřípadě nějaký vycvičený retard ve fitku, zatímco původní hlavní role sexuálního partnera, jednoho ze dvou majoritních zakladatelů plánovaného, budoucího, dlouhodobého vztahu se ztrácí někde v zákulisí nebo mezi druhořadým komparzem. Něco jako parní lokomotiva, odstavená na vedlejší koleji. Bohužel je celkem zbytečné vysvětlovat muži, který v tu chvíli nic nechápe, že by mohl být rád, šťasten a vesel, že se nenarodil jako sameček kudlanky nábožné, protože by asi skončil ve vitríně v předsíni s ukousnutou hlavou. Pokud se ale stane, že je to spíše a více muž, kdo nejeví sexuální zájem o svou partnerku, je to něco jiného. Zvony by měly začít bít na poplach, protože pro muže by sexuální zájem neměl končit nikdy, tak to alespoň praví jedna z nehynoucích urban legend. Správný muž je nestárnoucí, zdravý a umírá se ztopořeným penisem. Takže, pokud skutečně zájem nejeví, je možné, že se mu už nelíbíte, že má někoho jiného nebo změnil sexuální orientaci, popřípadě je nemocný nebo se začíná projevovat jako dysfunkční osobnost. Vynoří se otázka, proč s vámi vlastně ještě je? Bere vás jako možnost levného rekreačního ubytování? Nebo mu stačí, že se zadarmo nají a vyspí? Pozor, i tací se mezi námi najdou. To už si ale musíte vyřešit vy sama.
Situace, ve které jste se ocitla, je přímo školní, protože život nebo osud či karma (jedno, jak to nazveme), nás neustále učí samostatnosti. Stává se, že se něco stane, s čím nesouhlasíme nebo se ocitneme v situaci, kdy bychom se měli bránit, někdo nás přepadne na ulici nebo, jak se nám to přihodilo začátkem dubna 2018, že nás málem fyzicky napadla obsluha v čínské restauraci na stanici metra Opatov a my se začneme spoléhat na nějakou "vyšší sílu", která se nás zastane, když "podáme stížnost" nebo "vyšší spravedlnost", která pofouká bolístku a všechno vyřeší za nás. Můžeme si namlouvat, že nás bude hájit politik, jehož jsme volili nebo se za nás poperou policajti, které platíme ze svých daní. Osud se válí smíchem po zemi, hahaha, představujete si svou existenci jako Hurvínek druhou světovou válku. Když vás přepadnou na ulici, tak vám pomůže pepřák, fyzická kondička, znalost bojového umění, schopnost rychle běhat nebo bouchačka, kterou strčíte útočníkovi do nosní dírky a zeptáte se, jestli má nějaký problém. Politika, kterého jste volili, nikdy v životě neuvidíte, nikdy se s ním osobně nesetkáte a nikdy si s ním nepromluvíte a stejně tak mu nikdy ani náhodou neuvidíte pod prsty, co vaším jméneme dělá. Pokud by se ta náhoda stala, připravte se na to, že s hodně vysokou pravděpodobností někde záhadně zmizíte. Sepište závěť a můžete odejít z tohoto světa s pevným vědomím, že jste pro svou rodinu udělali maximum. Policajta uvidíte jen jak se k vám blíží po odchycení vašeho vozidla s pokutovým blokem v ruce. Jediný správný logický krok, pokud budete mít někoho před sebou, kdo k vám bude mít vážné výhrady, je, jak říká klasik, "pozabíjet a zbytek umlátit pažbou". Samořejmě musíme v dalších úvahách vycházet z reality, žijeme v jakési společnosti, kde se díky projevenému nesouhlasu s určitou situací můžete ocitnout ve vazbě či rovnou v lochu, takže rozumný člověk postupuje opatrně a obezřetně. Nejdříve se dostane do bezpečí (nejlépe svého domova), potom si může dovolit protiútok formou stížnosti nebo trestního oznámení. Když zjistí, že si ho nikdo nevšímá a že by byl se svými žalmy a stesky pravděpodobně o mnoho úspěšnější v lampárně na hlavním nádraží, může začít promýšlet další postup. V partnerství je to podobné, ne-li přímo stejné. Manželka, partnerka nebo přítelkyně se nasere na svého partnera, to jde celkem rychle, skoro by se dalo říct, že to jde přímo samo od sebe, u většiny lidí přímo automaticky a teď je otázka - může si dovolit uplatnit vůči němu nějaké sankce? Poměrně i dost primitivní politici reagují na jakékoliv návrhy, které nemusejí rozkazem a bez rozmýšlení hned splnit či akceptovat, otázkou - co z toho budu mít? Takže - pokud u partnera bydlíte, například v jeho domě se zahradou nebo v jeho pražském bytě poblíž centra nebo pokud partner platí z větší části nejenom své, ale i vaše náklady na existenci v této pozoruhodné společnosti, je záhodno, si jakékoliv projevy vzdoru a nespokojenosti ještě jednou probrat a zkonzultovat s racionálními čelními laloky svého mozku. Jedno staré německé přísloví říká celkem jasně - u stolu a v posteli nesmí být člověk blbý. Někdy to v podstatě znamená totéž jako česká lidová rada - čí chleba jíš, toho píseň zpívej.
 
Dotaz

Mám pocit, že se mi hroutí svět. Nový rok mi přinesl překážky zdravotní, od toho se teď všechno odvíjí. Nemohu dělat svojí práci, vím že mi to škodí a zhoršuje můj zdravotní stav. Navíc mě tíží finanční situace. Manžel je na tom podobně, odvíjí se to od jiných věcí, cítí se být podveden svým nejbližším, tj. svým bratrem a hledá východisko, ale mám pocit, že neví kudy kam. Chtěla bych mu pomoci, vím, že bych mohla získat novou práci, která by mě neškodila, ale nevím, jestli to má smysl.

Odpověď

Když se něco podobného stane, je to vždycky smutné, zvláště, když se vám začne dařit hůře než se dařilo předtím. Většina lidí kolem vás to bude přičítat vaší neschopnosti, lenosti, nechuti pracovat, ale nebudou si říkat, že v životě moc věcí dopadne podle toho, jak se pootočí kolo Fortuny. O tom jsem psal už mnohokrát - když někdo pronikavě zbohatne a řekne, nedivte se, měl jsem prostě štěstí, tak se nikdo nediví, lidé, v roli vnějších pozorovatelů mu to věří a nikdo s ním nediskutuje, ani se s ním nehádá. Ale když ten samý člověk pronikavě zchudne a řekne k tomu to samé, nedivte se, nestalo se nic nadpřirozeného, pouze jsem tentokrát štěstí neměl, spíše smůlu, tak mu to nikdo nevěří. Každý si myslí, že byl líný, neopatrný, nedokázal si uhájit svůj majetek, čili projevil neschopnost a slabost. V takovém případě často mluvíme o osudu. Kolo osudu je vlastně to samé, jako kolo štěstí. Podle toho, jak se zrovna pootočí, můžeme uplatnit své schopnosti, vědomosti, talent. Když se pootočí špatně, nepomůže nám ani přebujelé IQ, ani úžasné schopnosti. Kdyby se Mozart narodil ve střední Africe nebo mezi Eskymáky, nemusel by nikdy v životě ani koutkem oka spatřit piáno, tudíž by se nikdy neprojevil jako Mozart. Samozřejmě nás může napadnout i opačná myšlenka - kdoví kolik Mozartů (Einsteinů, Schwarzeneggerů nebo Shakespearů) se už ve střední Africe narodilo, vyrostlo a zemřelo bez povšimnutí?
Žijeme ve společnosti, kde se přece jen dá Štěstěna trochu vyprovokovat - a to neustálým úsilím něco dokázat, jít nahoru, něco se naučit, vyrovnat se ostatním a pokud to nejde, tak je prostě všechny předehnat bez dohánění (kdysi se heslem „předehnat bez dohánění“ oháněli soudruzi v Německé Demokratické Republice). Už tenkrát mě to heslo zaujalo. Copak se dá něco předehnat bez dohánění? Potom mě napadlo, že například v situaci, ve které se nachází česko, už jinou možnost ani mít nebudeme. Chceme dohánět svět v elektronice? Na to můžeme směle zapomenout. Chtěli bychom dohnat svět v obchodu? Nebo v módě? Jak to udělat, abychom se přitom nezesměšnili? Pokusíme se položit Evropu na lopatky zaplavením obchodních domů znojemskými okurkami? Hm, asi bychom si to měli ještě důkladně promyslet. Přesto tady existuje možnost, jak konečně, po čtyřech stovkách let útlaku a životu v klatbě, vystrčit drápky. Je to svět informací. Všechno se pomalu, ale jistě transformuje do virtuálního světa internetu. Představte si, jen tak na chvilku, pro pobavení - kdyby se naše školství, celý náš vzdělávací systém zaměřil především na výpočetní techniku, ovládání klávesnic počítačů a angličtinu. A patrně i ruštinu a čínštinu. Potom by se našim lidem, mladým lidem, kteří jsou v současné době prakticky bez budoucnosti, with no tomorow, otevřely neskutečné pracovní možnosti. Každý, kdo by byl schopný být výdělečně činný přes počítač a dokázal by se svou prací uživit, by se mohl rozhodnout, jestli bude bydlet tady nebo kdekoliv ve světě. Je jedno, jestli tlučete do kláves v Horní Dolní nebo v New Yorku, na to nepotřebujete ani žádnou zelenou kartu a když máte peníze, tak vás rádi přivítají všude. Existují milióny, desítky ba stovky miliónů webových stránek. Nezajímavých, nudných, zbytečných webových stránek. Proč bychom se zrovna my nemohli stát budoucím generacím vzorem v oboru mistrného zacházení s virtuální realitou? A samozřejmě i s reklamou? Fantazii máme, rádi se pyšníme svou genialitou a zlobíme se, když někteří neznabozi netuší, kde leží Česká Republika. Víte, kde leží Oklahoma? Já taky ne, no nic. Zpátky k tématu - v dnešní době se v oblasti výpočetní techniky, v oblasti internetového obchodu nebo poradenství může uplatnit téměř každý, tak proč to nezkusit?
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který se často uplatňoval v oblasti internetu. Vedl vlastně dvojí život. Jednou jako normální Jack, neboli Jack-3D a jednou jako virtuální Jack, který měl o hodně menší spotřebu, než Jack-3D.
Virtuální Jack: "Nebo jako Jack the Ripper, zvláště, když mi páníček nenakrájí maso. Třeba budu mít jednou na náhrobku: Qui genus humanum ingenio superavit - Ten, kdo schopnostmi ducha převýšil lidský rod. Chce to opravdu jen se trochu snažit."
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/