Sex vs. vztahy - máme ještě dvě místa, pokud s námi budete chtít letět v září do Řecka - bude to současně "zájezd" a současně tak trochu zajímavá magická a meditativní škola. Malá, ale naše.

 
Opět jsem dostal dotaz, jak to mohu všechno stihnout, takže ještě jednou - patřím k nejrychleji píšícím lidem na světě, to je základ mé odpovědi. Jak to dělám, mám speciální trénink, který jsem sám sestavil a kterým může projít každý, kdo se ke mně přihlásí. Pozor, není to klasická výuka psaní na klávesnici, dříve psaní na stroji, to je už dávno pasé (nebo passé, chcete-li, popřípadě odepsané) a patří to spíše do muzea než do současného života. Takže, jen tak pro zajímavost si dnes odpovíme na více dotazů najednou. Ať vidíte, jak to vypadá v praxi.

Dotaz

Byla jsem svému příteli jednou nevěrná. Měla jsem pak hrozné výčitky svědomí a nemohla jsem se mu podívat ani do očí. Svou nevěru jsem mu přiznala, i když jsem si byla téměř jistá, že mě po 2 letech opustí. Ale nestalo se. Ten den mi jen řekl, že na to zapomenem. Druhý den se ke mě choval chladně, ale pak se začal chovat opravdu, že se nic nestalo. Je tomu měsíc a máme vztah jako dřív. Myslíte si, že je taková reakce normální? Neměl by to víc řešit a víc žárlit? Samozřejmě jsem za jeho reakci ráda, ale.....

Odpověď

Taková reakce není normální, ale buďte ráda, že nastala. Zřejmě máte štěstí na muže, který si vás váží a který ví, že jste pro něj ta pravá. Navíc je docela dobře možné, že se bude daleko víc snažit. Svět je prostě plný paradoxů. Je vidět, že vy jste své chování nezměnila a nesnažíte se hledat vinu u sebe, ani se nesnažíte zalíbit se mu, což je dobře, protože tím byste ho mohla ztratit. Kdykoliv nastanou mezní krizové situace, musí vám věřit a to se týká nejenom sexu.
Nicméně bychom se měli zmínit ještě o jedné možnosti, která nemusela, ale mohla nastat, aniž byste se to dozvěděla. Váš přítel vám mohl vaši nevěru oplatit stejnou mincí, ale nemusel vám to říct. Zvláště lidé, kteří jsou inteligentní, ale jsou introvertně založení, jsou schopní si sami pro sebe naordinovat svou vlastní léčebnou kůru. Nechají si všechno pro sebe a jsou spokojení. Věřte mi, že by to nebyla zase tak velká výjimka. Nicméně to nehraje proti vašemu vztahu, spíš naopak. Ať už se to stalo nebo ne, stejně se to asi nikdy nedovíte. Můžete mít pocit nejistoty, můžete za něj poděkovat jen sama sobě, ale jedno je jisté - vašemu vzájemnému vztahu můžete i do budoucnosti věřit.
Teď už vám mohu poradit jen jednu věc - pokud se znovu pustíte do nějakého flirtu, nikdy se nepřiznávejte. To je to nejhorší, co můžete pro sebe, pro toho druhého i pro svůj vztah udělat. To říkal už starý, dobrý doktor Plzák. Dobré vztahy mohou vyrůstat pouze z dobré komunikace, ale na druhou stranu je pravda, že každé pravidlo se musí občas oživit nějakou výjimkou.

Dotaz

Je mi 40 a se svým přítelem chodím 7 měsíců. Po našich předešlých zkušenostech nic nelámeme přes koleno. Je tu však jeden problém jeho bývalá partnerka, o které tvrdí už rok, že ji nechce ale není schopen jí vše říci na rovinu. Čeká, že vše vyšumí a ono jí to postupně dojde. V současné době to začal řešit tím, že za ní 2x přijel a řekl jí, že to nemá smysl, že se musí věnovat hlavně svému synovi, na kterého kašle. Ono jí to začalo docházet a tak se snaží, neustále mu volá a tvrdí že přijede a že si promluví. Jelikož jsme oba z jedné vesnice a naši společní přátelé o našem vztahu ví, je mi velice nepříjemné když k němu tedy přijede někdo na celý víkend, spí vedle něj v posteli, i když spolu nic nemají/prý/On tvrdí, že ji vše nemůže říci na rovinu, protože má velmi vysoký tlak, nechce brát léky, v práci ji hrozí vyhazov/ pracuje u pásu/ a že není schopen si vzít na svědomí, že by jí ublížil. Mě má prý rád, a jsem prý ta se kterou by chtěl strávit zbytek života. On sám o sobě tvrdí, že mu je hrozně, protože ví, že ubližuje mě i jí a že to vše je zkouška našeho vztahu. Já si to tedy nemyslím. Přitom je to člověk, který má zmáknutou psychlogii, musí ji používat při své práci. Tento víkend bývalá partnerka přijela. Jen mi zavolal, že k němu jede, řekl: Promiň, řekl jsem jí, ať nejezdí, že to nemá cenu, ale ona jede. Celý víkend se mi neozval. Jsem plná vzteku a nenávisti, mám chuť mu říci, že končíme, ale vím, že když to řeknu, tak mi to bude hned mrzet. Je tohle vše normální? Ve svém věku očekávám ve vztahu klid a pohodu a ne takovéto nervy a nejistotu.

Odpověď

Pravidlo číslo jedna říká, že pokud chlapa chcete, musíte si ho vybojovat. Je velmi pravděpodobné, že žena, které on podléhá je takzvaná Princezna disků, to je žena, která dokáže citově, psychicky vydírat. Většinou nebývá moc atraktivní, ale neustále něco potřebuje a tím se snaží dostat vašeho partnera do svého života. Když tuto hru nebudete hrát, třeba jen proto, že nechcete věci lámat přes koleno, nic nevyřešíte. Pokud budete chtít svůj vztah vyřešit, budete to muset zlomit. Musíte prostě být ještě větší potvora. Říkejte, že všechno, co umí ona, umíte taky a daleko lépe.
Můžete si být jistá, že váš partner s tou dotyčnou spí a že ho pěkně ovládá. Podvědomě čeká, že ho osvobodíte, protože on je ta Šípková Růženka a vy jste ten princ. Klid a pohodu si musíte vždycky vybojovat, je jedno, jestli je vám 15 nebo 50. Musíte mít svou vlastní strategii a té se držet. Například, když se nebude chovat podle toho, jak chcete, tak mu například ten den neberte telefony. A pokud se ani po dvou měsících od ní neodpoutá, hledejte jinde.
Zkuste se jednou zachovat jako klisna, která má v sobě arabskou krev. Arabští koně jsou nejvzácnější na světě, jejich temperament je charakteristický. Když chce klisna potrestat zlobivého koně, začne ho odmítat. Klisna, která vede stádo (pozor - nikdy to není hřebec, v přírodě často funguje matriarchát) odhání od sebe hřebce, kterého chce potrestat, až schlípne uši a je rád, když může zůstat ve stádě. Jeden slavný krotitel na tom založil svou kariéru, neustále dělá odmítavá gesta, dává koni najevo, že ho nechce, a ejhle, kůň najednou začne poslouchat, protože se chce vetřít do přízně. Společnost lidí funguje podobně jako společnost koní a psů, proto jsou nám blízcí.
Mám klientku, je to krásná prsatá blondýnka a nemůže sehnat chlapa. Každý muž řekl, že je sice moc hezká a moc hodná, ale že to nějak není ono. Pravda je asi taková, že na zjevu zase tolik nezáleží, ani na věku, proč by jinak princ Charles kdysi nedávno měl dávat přednost Kamile, které Diana říkala podle povislého obličeje šarpej? Ženy si myslí, že ty mladší mají náskok díky svému mládí, ale je to v něčem jiném. Mládí má v sobě absenci pudu sebezáchovy, mladá žena se tolik nebojí, že dotyčného ztratí, je si jistá sama sebou. Pokud se žena umí správně chovat, je jedno, jestli jí je 35 nebo 45 nebo 60, prostě to s chlapama umí. A nikdy by pro žádného chlapa neronila slzu. Snad jen jednou, kdysi, než se naučila ženskému chování - miluju tě, ale když nebudeš dělat, co chci já, tak jdi k čertu.

Dotaz
 
S manželkou jsme 25 let, myslím že se oba máme dost rádi. Jsem podnikatel dost pracovně vytížený a léčím se na vysoký krevní tlak.
Posledních pár let nám to neklape v sexu. S věkem a únavou jsem nestíhal plnit své manželské povinosti. Manželka mi to začala vyčítat a tvrdí že jsem ji odepsal a nemám ji rád. Dokonce začala žárlit , nemá k tomu ale důvod. Pod tímto tlakem jsem ztratil o sex zájem úplně. Občas to vyřeším masturbací. To jsem ji také řekl když na mě naléhala jak to tedy dělám. Velmi mě urazilo když to pak řekla před přáteli a to stylem pro mě velice ponižujícím. Nechci se rozvést a mám ji rád, ale dost se oba trápíme a skoro pořád se hádáme nebo spolu nemluvíme. Jak nato?
 
Odpověď

To že máte vysoký krevní tlak nesouvisí s věkem, ale s tím, že jste stále přetažený. Vysoký tlak mívají lidé, kteří se bojí změn a nejdou do věcí na 100%. Moje rada zní - řekněte manželce, že buď vás může mít doma a budete dělat sex od rána do včera, ale potom si musíte najít někoho, kdo vás bude živit nebo musí akceptovat, že jste hodně zaměstnaný člověk, který ať už chce nebo nechce, automaticky transformuje hodně energie do práce. To, že masturbujete, je absolutně přirozená věc, spíš by bylo divné, kdybste to nedělal, a kdyby to manželka roztroubila do okolí, že jste největší masturbant pod sluncem, tak to nic neznamená, protože stejně masturbují skoro všichni, i když to slovo je příšerné, takže, nebuďte pro ni tak stálý a 100%ní, kdykoliv se ona bude chtít milovat, tak odmítněte, ale zkuste si zahrát na přepadové komando, například zkuste se s ní nečekaně pomilovat třeba v noci, až se jí z toho narovná trvalá na hlavě. Když bude chtít ona, tak ne, když budete chtít vy, tak jděte do toho. Co si myslí o vás vaší přátelé, na to kašlete, mám tady před sebou kartu Soud, to znamená, že už poměrně dost podléháte svému okolí a to není dobře. Do budoucnosti to s vámi vypadá tak, že budete jezdit do nějaké chaty, kterou si pořídite a tam můžete provozovat gymnastický sex, i když na sexu je nejlepší láska a vzájemná důvěra.
Jednou jsme přejížděli Čechův most a viděli člověka, který tam stál a tiše masturboval. Když jsme přijeli na návštěvu k jednomu našemu známému a vyprávěli jsme mu to, tak se zasmál a řekl: "Konečně nějaký normální člověk."
Váš problém není v tom, že jste málo doma, ale problém je v tom, že ona žárlí na to, že se jí nevěnujete tak často. Proto používejte tu poznámku s tím mecenášem, který by vás musel sponzorovat. Hádky jsou kořením vztahu, je lepší prásknout dveřmi nebo se urazit, je to taková hra, která uvolňuje nervové napětí. Hádky a iracionální chování vždy pročistí vztah. Nemusí to samozřejmě být jako v tom filmu Válka Roseových, ale uvidíte, že jakmile se stanete nedostupným, záhadným, tak uvidíte, co bude manželka dělat, aby vás neztratila. A také se pokud možno příliš nesvěřujte, záhadný člověk není upovídaný. A co se týče masturbace, klidně si stáhněte do počítače nejlepší porno, i když bude manželka nejdříve hysterická, po čase pozná, že není k zahození milovat se před obrazovkou, z ní občas jukne tu pánské, tu dámské přirození.

Dotaz

Mám už delší dobu problém, který mě hodně trápí a tak jsem se rozhodla popsat Vám svou situaci. Ani nevím, zda mi vůbec odpovíte. Je mi 36 let a mému příteli o 10 let více. Známe se 2 roky a bydlíme spolu rok a půl. Každý jsme z jinného města a tak jsem se po půlroční známosti přistěhovala za ním, kde jsme si na hypotéku koupili společné bydlení. Mám 6 letou dcerku, kterou můj přítel zbožňuje a ona ho bere jako tátu. Hodně mi s ní pomáhá. Ale o mě moc zájem nejeví. Nepohladí mě, nepřitulí se ke mě večer, když jdeme spát. Neumí kolem mě projít a například mě pohladit nebo obejmout nebo něco podobného. Ještě jsem se s takovým člověkem nesetkala. Prostě spolu bydlíme jako sourozenci. Když mu toto "vytýkám", tak mi odpovídá, že není puberťák, aby po mě skákal. Že mě má rád a stačí mu, když mě "cítí", že si např. vedle v pokoji čtu nebo že jsem v kuchyni atd... Samozřejmě, že nevyžaduji, aby po mě skákal, jak uvádí sám. Jde mi jen o to, aby mě třeba pohladil, nebo večer se jen ke mě přitulit, nebo u televize chytnoul za ruku. Prostě nějaký kontakt. Nic z toho s ním nemám! Když jsem ho poznala, byl 15 let po rozvodu a žil sám v garsoniéře. Měl známosti, ale jen jako návštěvy s žádnou nežil.
Těch půl roku, co jsme za sebou vzájemně o víkendu dojížděli, se choval stejně chladně. Vysvětlovala jsem si to, že vše se spraví, až budeme spolu déle. Myslím si, že mě má rád, ale proč žáden kontakt. S dcerou se pomazlí dá jí pusu atd. Když mu řeknu, proč se takto nemazlí i se mnou, odpoví, že ona se ještě tvoří a lásku k výchově potřebuje. Jinak je můj partner hodně inteligentní člověk (je Ing.) i když to asi není záruka inteligence. Ale hodně čte, vše ho zajímá a stále se zdokonaluje v cizích řečech. Prostě stále na sobě pracuje. Koktá a tak si myslím, že i proto má takový stihomam ve vzdělávání. Každý týden několik hodin sedí v pracovně a učí se jazyky a nebo čte. Stále tvrdí, že mu nesmí ujet vlak.
No a to nejhlavnější je, že spolu spíme tak 1x do měsíce. Vůbec mu nechybí sex!! Jsem atraktivní a mám vysportovanou postavu. Sám ve slabé chvilce řekne při milování, že jsem krásná. Tak si myslím, že v mém vzhledu problém nebude. Ten sex po měsíci je vždy rychlý. No je logické, že když má měsíční deficit, tak to má pak rychlý spád - nevydrží. A já si sexu vůbec neužiji.
Jednou jsem už byla tak vytočená, že jsem mu řekla, jestli si mám snad najít milence! Já mám svého přítele ráda, ale potřebuji sex a jeho něhu, doteky. Nedovedu si představit, že takto budu žít do konce života!!! Již několikrát jsem s ním toto probírala, ale vždy to vše zůstalo při stejném. Už to s ním raději neřeším, je to zbytečné.
Aj okolí jeho chování vnímá stejně jako já. Zazněly názory, že bychom měli ještě žít v líbánkách, ale opak je pravdou.
Nevím co mám dělat. Mám vyloženě strach, že kdyby se objevil muž, který by se do mě zamiloval a to vše, co mi u přítele schází mi poskytl, jsem schopna od přítele odejít. Což bych nerada, máme hypotéku a pro dceru můj nový potencionální partner, by asi nebyl tím nejlepším pro výchovu. Ale když bych byla zamilovaná, asi bych takto neuvažovala. Nevím, zda-li se zabýváte i horoskopy, ale i přesto Vám uvedu data našich narození. Snad mi řeknete, jestli máme spolu vůbec šanci, nebo jak mám jít na něho.

Odpověď

Žijeme ve společnosti, která obecně na sex a na mužskou sexualitu má názor typu "všichni chlapi jsou věčně nadržení, každý muž myslí na sex dvakrát za hodinu a pokud mužskýmu nestříká testosteron z uší při každém prudším pohybu, tak to není chlap". Skutečnost je ale mnohem složitější. Jsou mezi námi lidé, ať už si to chceme přiznat nebo ne, kteří nevyhledávají sex ve formě přímočaré pohlavní činnosti, dokonce by se dalo říct, že sex ke svému životu nepotřebují a v podstatě by se podle společenských měřítek mohli ocejchovat jako "asexuálové". Známe ze své praxe hodně mužů, kteří žijí v ekonomicky spokojeném manželství, velmi dobře vydělávají, nic jim nechybí, jsou i věrní a spolehliví a hýčkají si svou nadrženou maželku, která nerozumí světu, protože nechápe, jak to, že ten její nepotřebuje sex, zatímco ona z toho už pomalu šílí. Já si nemyslím, že by existovali lidé, kteří by skutečně v pravém slova smyslu byli asexuální, ale že jsou lidé, kteří mají buď nižší hladinu sexuálních hormonů nebo vzhledem ke své fantazii a vzdělání mají "vyšší", či poněkud jiné požadavky.
V prvním případě, když tělo prostě vyrábí málo hormonů, je malá nebo zanedbatelná partnerská reaktivita daná fyziologicky, samozřejmě že by se to dalo "léčit", hlavní otázkou ovšem zůstává, jestli to dotyčnému z jeho vlastního hlediska vyhovuje nebo ne. Tady bych si dovolil malou, leč důležitou poznámku. Mnoho mužů je v mládí a v dospívání nespokojeno, skoro až zděšeno z vlastního sexuálního pudu, protože se vůbec nehodí do jejich životního stylu, který jsou přinuceni žít. Kdyby chtěli a mohli poslechnout hlasu hormonů a přírody, tak by souložili od rána do večera, střídali by hezká děvčata a mohli by takhle spokojeně vegetovat třeba několik let a v podstatě by jim nic nechybělo. Ani by moc nepracovali, rozhodně by neválčili, ani v ničem nesoutěžili, možná by ani nevynalézali, nekladli by nášlapné miny, nelikvidovali konkurenci, ani by se nehrnuli do politiky. Jejich pohlavní pud by se vybil přirozenou a příjemnou cestou, asi tak, jako to bývalo kdys dávno, kdy ještě nebylo přelidněno. Dnes ale vzhledem k panujícím společenským normám jsou mladí muži přinuceni svůj pohlavní pud potlačovat, což jsem často přirovnával k zoufalým pokusům ucpat vybuchující sopku, takže ona obrovská, nezvládnutelná síla se prodere ven v jiných formách, mladík začne hrát hokej, vrhne se na podnikání nebo na studium, chodí po ulici a hází kolem sebe pro něho zábavnou pyrotechniku, jde kolonizovat cizí země nebo vyvraždit národ, popřípadě se pokusí o kariéru sériového vraha, to všechno jsou projevy marně potlačované sexuality v období dětství a dospívání. Možná to zní jednoduše, ale ono to skutečně je takhle jednoduché, jen si to nechceme přiznat. Lidé, kteří jsou inteligentní a pracují na sobě, vzdělávají se a dosáhnou vyšší hladiny sebekontroly, často na vlastní kůži zažijí, co to je, když se jim sexuální pud přesmykne buď do umění (může to být vlastní tvorba nebo sběratelská záliba v oblasti umění) nebo do bizarních odchylek od společensky uznávané normality. Vady řeči, jako například koktání jsou důkazem, že dotyčný byl v období utváření své osobnosti vystaven velkému psychickému tlaku, řekněme rovnou násilí, které z hlediska právních norem ale nemusí být vůbec trestné. Například maminka zmlátí svého potomka, když jej přistihne živě masturbujícího nad katalogem spodního prádla. Jsou to maličkosti, které mění celý život. Jde o princip vypínače nebo přepínače, kdy se malou silou mění směr toku velkých energií. Potom se stane, že se sejdou dva, celkem normální lidé, mohou si být sympatičtí, ale vzhledem k prožitým výchovným šokům,  nejsou naladění na stejnou vlnu.
Samozřejmě si můžete s partnerem v mnoha směrech rozumět. Oba mluvíte česky, znáte stejné filmy, oba jste chodili do školy, víte, jak se jezdí autobusem a metrem, můžete se navzájem fyzicky líbit, ale na skutečnou komunikaci je to málo, protože vám chybí komunikační spoje právě v oblasti sexu. Mezi lidmi existuje jedna výborná forma komunikace, která je bohužel často opomíjená. Je to komunikace pomocí slov. Přestože je to něco, co nás odlišuje od zvířat (není to tedy jen nošení brýlí, jak občas tvrdí zlí jazykové), drtivá většina lidí neumí tento dar používat. Vyslovit své přání, říct, co se mi líbí, po čem toužím, jak bych si představoval(a) svou budoucnost, jaké mám plány, co mi na životě a na lidech, se kterými musím žít vadí a co se mi na nich líbí. Mnohokrát jsem slyšel větu: "Ono se to jednoduše řekne, ale těžko udělá." Právě teď se snažím vyjádřit, že často je něco jednodušší udělat, než to říct. Rada zní, snažte se mluvit o sobě a o svých problémech a snažte se přísně nekomentovat a nehodnotit názory toho druhého. To, co narušuje váš vztah, je chybějící komunikace, ale ne v tom smyslu, že si budete celý večer vyprávět vtipy nebo hrát člověče nezlob se, ale že uděláte kus práce na poznávání jeden druhého. Protože vy se vlastně vůbec neznáte. Z astrologického hlediska je všechno v pořádku, znamení smůly v pohodě... Velkým projevem duševní slabosti, téměr až slabomyslnosti je kritizování názoru jiného člověka. Příroda nás vybavila rozumem, takže každý může přijít s jiným návrhem nebo s jiným řešením, jakmile se ale někdo ozve hláškou typu "ten debil neví o čem mluví", mluví vlastně o sobě, protože nic jiného ta věta nevyjadřuje. Zkusím to vysvětlit ještě jednou. Někdo například řekne: "Naplánoval jsem velkou stavbu, postavíme pyramidu, která bude stát na špičce." Je to zcela jistě hovadina, ale když někdo jiný řekne, promiňte, ale to je hovadina, tak vlastně nic neřekne, protože jeho věta, kterou vypustil z úst, neobsahuje žádnou konkrétní informaci. Obsahuje pouze jeho názor, ale názorů může mít deset lidí jedenáct a bude to stejně nicneříkající, jako kdyby tam stáli s úplně dutýma hlavama, bez jediné myšlenky. Pokud ale někdo řekne: "Poslyšte, nebylo by lepší postavit pyramidu špičkou nahoru, protože bude mít daleko větší stabilitu?" je to o mnoho lepší, protože zazněl argument, který se dá zúročit v praxi. Podobné je to, když se bavíte s někým o sexu. Často slyšíte větu, víte, já na to prostě nějak nejsem, mě to nebaví, raději bych se bavil o něčem jiném. Kdyby se ale dotyčný člověk uvolnil, uklidnil a věděl by, že může projevit svou vlastní konkrétní myšlenku, aniž by od okolí sklidil posměch nebo nevraživost, či dokonce nadávky a vyslovil by, co ho tíží, najednou by zjistil, že to působí jako léčivá magie. Tíha je najednou pryč. Třeba by řekl, víš, miláčku, mě by asi vzrušovalo, kdybychom se milovali ve třech, prostě bych to jednou chtěl zkusit. A jeho partnerka by mu na to řekla, jistě by to bylo úžasné, i když já na to ještě nejsem nějak naladěná, ale co kdybychom si pro začátek zkusili pustit si při milování nějaké porno? Potom se můžeš zeptat toho svého nového kamaráda... Byl by to takový první krok ke skutečnému objevování toho druhého. Alespoň si to v tomto případě myslím.

Dotaz

Chci Tě poprosit o radu, protože mě trápí část mé povahy - a tou je žárlivost. Uvědomuji si, že to není v pořádku, že to asi značí ne úplně vysoké sebevědomí a také pravidlo - dle sebe soudím Tebe (alespoň u mě co se týká minulosti). Snažím se na tom pracovat, chvílemi se to i lepší a chvílemi už nežárlím vůbec. Myslím, že můj partner mi ani nedává prakticky důvod, ale já se bojím, že bych o něho mohla přijít. Dokonce jsme to spolu už několikrát probírali, protože když je v blízkosti nějaké dívky, o které se třeba předtím zmínil, že se mu líbí, tak to se mi dělá skoro špatně a i on zpozoruje u mě změnu v chování.
Nedokážu to v té chvíli vůbec zamaskovat, i když bych byla šťastná, kdyby to vůbec nepoznal. Protože vím, že problém je ve mně. Vím, že ho přitahuji, právě když jsem sebevědomá a nezávislá, ale to je teorie. V praxi se mi to ještě moc nedaří.
Moc a moc Tě prosím o Tvou radu, se kterou by se mi tu mojí žárlivost konečně podařilo překonat.

Odpověď

V Tvém případě se budeš muset opravdu hodně snažit, protože žárlivost, kterou popisuješ, je v podstatě nemoc. Tedy nemoc v tom smyslu, když si řekneme, že zdraví není nepřítomnost nemoci, ale celkový dobrý vyrovnaný psychosomatický stav. To, že Tě dokáže rozhodit přítomnost nebo představa přítomnosti hezkých mladých žen v blízkosti Tvého partnera, znamená, že si sama moc nevěříš, je v Tobě nejistota, kterou musíš překonat. Překonáš nejistotu, začne mizet to, co bychom směle mohli označit jako "chorobná žárlivost". Normální žárlivost je "normální", protože odpovídá statistickému průměru a je pravda, že kdo vůbec nežárlí, tak vlastně nemá zájem. Žárlivost je něco jako kritika. Rozhlédni se kolem sebe a spatříš celé davy kritiků. "plná huba silných řečí, ale žádný výsledek." Každý slaboch si rád načechrá ego, anonymně zveřejní svůj pseudonázor, ale nikdo z nich nemá odvahu, aby vystoupil a řekl: "Tady jsem, podívejte se na mě - a tady jsou výsledky mého snažení.

Dotaz

Mám problém se svou přítelkyní. Jsme spolu 5 let a zažili jsme si věci zlé i dobré. Ale kdysi dávno před třemi lety po našich ustavičných hádkách se odstěhovaa domů. Tu noc mně kamarádi vytáhli ven kde jsem se řádně v podnapilém stavu bavil. Když jsme po té šli domů byla tam i jedna kamarádaova známá co říkala že počká na bus a tak jsem ji vzal domů. Co se stalo je asi jasný, jenomže ráno nás doma načapala přítelkyně. Tak nějak jsme si to vyříkali a přítelkyně mi to minulý rok oplatila s tzv. kamarádem. Na to jsme se rozešli a po půl roce se zase dali k sobě. Problém je ten že se máme rádi ba dokonce bez sebe nemůžeme snad být, ale ani jeden druhému nevěříme a ustavičně se hádáme. Nevím vůbec jak z teto situace ven popřípadě jak vztah upevnit .... děkuji za odpověď.

Odpověď

Tak tady to vypadá dost bledě, protože jak se vám do života začne plést démon alkohol a občasná nevěra, i když je to pouze v rámci takzvaného nazávazného sexuálního přilepšení, budeš se se svojí partnerkou jen těžko domlouvat. Rozejít se je kruté a těžké, vyhýbat se alkoholu a zůstat po zbytek života střízlivý, je ještě horší, to je celkem jasné. Je tady snad jedna věc, pomocí které bys mohl situaci ovládnout - snažit se jít nahoru po ekonomické stránce. Dejme tomu, že budeš mít jakoukoliv příležitost si trochu polepšit profesně, v rámci práce, výdělku, přísunu peněz. A ty toho samozřejmě využiješ, buď začneš dělat ještě další práci nebo nějaký vedlejšák nebo se pokusíš sloučit stávající práci s částečným podnikám. No, už vidím, jak se ti dělá nesouhlasná rýha na čele, ale chce to jen trochu se nad sebou a nad svými možnostmi zamyslet. Řekněme to trochu jinak. Když dokázala duchovní matka Harryho Pottera, aniž by musela investovat víc než zakoupení balíku papíru (500 ks cca za 110,- Kč) a jedné propisky (cca 20,- Kč), ždímat z reality milionové obraty, proč bys to nemohl dokázat i Ty? V čem jsi horší? No, aby ses nemusel srovnávat s anglickými nezaměstnanými hospodyňkami, podívej se například na české celebrity. U mnoha si asi nebudeš jistý, čím se zrovna teď zapisují do dějin a jestli se vůbec někam zapisují nebo jestli vůbec něco zvláštního umějí a dělají, z posledního interview se dovíš, že má rád žlutou barvu, chce aby byl na světě mír a rád by jednou ochutnal něco vegetariánského... ale o to tady vůbec nejde, důležité je, že se dokázal prosadit. A faktem zůstává, že někdo se prostě tak dlouho prosazoval, až se z toho stal slavný. Naštěstí se u nás málokdo ptá, co kdo umí sám za sebe předvést. Jakmile se staneš slavným, můžeš klidně cokoli propagovat, i když za normálních okolností by tě spíš použila konkurence jako odstrašující příklad. Ale v tom je právě kouzlo slávy a popularity. A opět přichází otázka - v čem jsi horší? Proč se nemůžeš prosadit, proč na sebe nedokážeš upoutat pozornost a říct, podívejte se, já něco umím? Zezačátku se asi opravdu budeš muset něco naučit, abys na sebe upozornil, ale jinou možnost, pokud mluvíme dnes o tvé spokojené budoucnosti nemáš. Musíš prostě dokázat, že jsi v něčem dobrý, musíš v něčem vyniknout, musíš dokázat že jsi schopný vydělávat slušné peníze (ani dnes, ve zlatém středu Evropy to není zase nic tak nadpřirozeného) a hned uvidíš, že lidé kolem si tě začnou víc vážit a v partnerství se přestanete tolik hádat (přestat se hádat úplně, to by asi bylo dost neobvyklé. I když se lidé hodně milují, jakmile se přestanou hádat, tak to s velkou pravděpodobností znamená, že už jsou oba po smrti. Takže se staň třeba youtuberem... proč ne?
Později (tedy za předpokladu, že začneš něco dělat se svou výdělečnou činností) se můžete společně pustit buď do výměny nebo rekonstrukce bytu a po čase třeba i do společného podnikání a vaše partnerství se začne upevňovat. Nic nepomůže k udržení partnerského vztahu a rodiny víc, než společné starosti a společní nepřátelé. Takže řešení této situace není v tom, že se budete se slzičkami na krajíčku utěšovat a ujišťovat o své lásce a občas půjdete společně do kina, ale že začneš tvrdě makat na své pracovní kariéře.

Dotaz

Dobrý den, je mi 21 let a žiji s přítelem  a jeho matkou už 2 roky. Ze začátku byla jeho matka zcela v pořádku. Byli jsme i na společné dovolené. Jenže letos, co se vrátila z dovolené(my jsme s přítelem zůstali v ČR,) je jako vyměměná. Nic podle ní neudělám dobře, když něco udělám, musí to hned zničit či pozměnit, pořád mi naznačuje, že jí vadím. Dám jí cenný dar a ona ho schová do šuplíku a ještě tak abych to viděla. Jsem jí dobrá jen když něco potřebuje. Jsem z toho opravdu psychicky na dně a když něco řeknu příteli, tak mi odpoví, že si to sugeruji a že ho to nezajíma. A při lepším mi odpoví, že si jí nemám všímat, ale to nejde, protože žijeme v jejím bytě.

Odpověď

Tady je rada naprosto jednoduchá - musíte od paní matky pryč. Buď se odstěhujete sama nebo s přítelem, ale musíte se odstěhovat. To je jediné řešení. Nesprávné řešení je pokusit se matku tolerovat, to prostě nepůjde, protože by se její útoky vůči vám zesilovaly, až by vás jednou něčím vzala po hlavě. A pokud by zrovna věštila z křišťálové koule, mohlo by to dopadnout opravdu špatně. Další nesprávné řešení je zkusit s ní bojovat, protože byste s největší pravděpodobností skončili všichni tři před soudem a matka by to vyhrála a její syn by se postavil na její stranu. Bylo by to od něho i dost logické, protože pokud nemá kam jít, kdyby ho jeho matka vyhodila na ulici, tak od něho nemůžete nic lepšího očekávat. Můžete nyní ukojit svou dávnou touhu po samostatnosti a začněte si hledat jiné bydlení. Hlavně pro sebe. Svému příteli nabídněte, že může jít s vámi, ale jestli nechce, tak se může oženit se svou matkou. V tomto případě by vám to mělo být jedno. Pokud se stane ta nejpravděpodobnější verze, tedy že odejdete, aniž by vás od vašeho úmyslu kdokoliv ze zbývajících dvou zrazoval, vězte, že uděláte pro sebe a svůj osud to nejlepší, co jste mohla udělat.

Dotaz

Ahoj, docela mě zaujala forma řešení problémů s pomocí výkladů karet. Poradil byste mně?.....
Stále dokolečka se mi stává stejná situace, seznámím se s někým sympatickým, časem se zamiluji a on mě pak opouští. Jsem z toho již docela zoufalá, ve 29 letech řešit neustále dokolečka zlomené srdce, pokaždé mám stále menší a menší chuť si s někým dalším něco začínat, protože ta bolest odmítnutí nestojí za to. Copak je mi souzeno zůstat sama a nikdy toho pana Božského nepotkat? Poslední delší vztah jsem ukončila před 2,5 lety, zahýbal mi s bejvalkou, nakonec se k ní vrátil natrvalo...hodně mě to tenkrát ranilo, je možné, že s tím nejsem stále srovnaná a proto každý vztah nějak zadusím podezřívavostí, netrpělivostí?

Odpověď

Je pravda, že v životě má vždycky někdo větší štěstí na vztahy a někdo má holt víc smůly. Naštěstí je zde vždy ještě to, co se v ezoterice vzletně nazývá svobodná vůle, čili schopnost něco měnit na svém osudu. Často se při hledání odpovědí na otázky a řešení problémů dívám do karet, stejně ale musím vycházet ze skutečnosti, že budoucnost není pevně daná. Jediné, co je dané, je možnost působit na svůj osud. Například i ty si můžeš říct, že už toho máš dost a že už žádné další problémy se srdečními zlomeninami řešit nechceš. To je dobrý začátek každého rituálu a každé magie. Jde o pevné rozhodnutí něco udělat se svým osudem. Postup práce je v tvém případě celkem jednoduchý, nemusíš dělat žádné složité rituály na lásku, ale musíš udělat všechno pro to, aby ses mohla v poměrně krátkém čase nezávazně seznámit s větším množstvím mužů. Potom si budeš vybírat. Spolehneš se na svou intuici a to je vlastně to, co se máš v životě naučit. Je celkem jedno, jestli se rozhodneš vyzkoušet nějakou seznamku, inzeráty nebo internet, jen to prostě chce získat do užšího výběrového kola tak pět až šest kandidátů, které si potom lehce proklepneš při osobním setkání. Vyloučíš psychopaty a muže ženaté (nesmí být ani malilinko ženatí, to jsou ti, co mají zrovna den nebo dva před třetím stáním) a muže bez práce, bez financí a bez proveditelných plánů do budoucnosti. Na to všechno budeš potřebovat jen svou intuici a předtím asi strávíš nějakou tu chvíli před computerem při mailování, ale jeví se mi to jako nejrychlejší cesta, vedoucí k cíli.

Dotaz

Několik měsíců přemýšlím, jestli ke svému kamarádovi cítím lásku nebo je to jenom přitažlivost. Před rokem jsme se poznali a okamžitě si padli do oka, jenže v té době jsem se rozcházela se svým přítelem. Nebyla jsem schopná soustředit se na někoho jiného. Ale postupem času jsme se opravdu hodně sblížili a měla jsem dojem, že se mu opravdu líbím, ale jak už jsem řekla, neměla jsem tehdy na nový vztah ani pomyšlení a navíc mě ani moc nepřitahoval. Po rozchodu s expřítelem jsem se seznámila s jiným mužem, ale po pár týdnech to skončilo. Nebylo to nic významného, jenže můj kamarád se od té doby změnil a už se nechoval tolik pozorně, jako předtím. Tehdy mi začalo docházet, že je pro mě opravdu důležitý. Až do teď spolu trávíme dost času povídáním. Máme nekonečná témata k hovoru. Těmi rozhovory trávíme v průměru 5 hodin, což podle mého názoru je dost času, ale přesto je stále o čem si povídat. Postupem času mě začal přitahovat, tak jsem se rozhodla, že mu řeknu o svých citech. K mému překvapení to nečekal. Působil dost překvapeně a nakonec mě odmítnul, protože jsem podle jeho slov pro něj mladá (mně je 19 a jemu 33). Prý by potřeboval někoho, kdo by mu i odporoval a nedíval by se na něj jako na „vzor“. Chápu, že 14 let není malý rozdíl, ale myslím, že to snad není nepřekonatelná překážka. Možná že další překážkou je i jeho minulý vztah, o kterém mi moc neřekl, ale podle toho, co vím, ho dost poznamenal a nechce se zklamat. Což naprosto chápu, ale podle mého názoru si myslí, že by vztah se mnou neměl žádnou perspektivu. Nevím. Zkrátka od té doby se téměř nic nezměnilo, jenom to, že mě ještě mnohem víc přitahuje. On mi potvrdil, že ho jako žena také přitahuji, ale že by se se mnou nemohl jenom vyspat a pak mě nechat, takže se dosud mezi námi nic nestalo. I přesto  mě nedávno překvapil svým návrhem na romantický večer s koupelí atd... Předtím jsme se nazvájem provokovali narážkami na společnou noc, ale vždy zůstalo jen u ironie, ale tu poslední provokaci vzal vážně. Ten nápad jsem odmítla se slovy, že jsem si 100% jistá, že by se to krásné přátelství mezi námi změnilo, prostě, že by to už nebylo jako dřív a já bych nechtěla přijít o jeho společnost. Protože jsem si jistá, že pro mě by to znamenalo mnohem víc než pro něj, hlavně když by asi se mnou jen tak už nechodil. Jenže, jak už jsem se zmínila, tak poslední dobou mezi námi panuje neskutečená přitažlivost, takže jsem uvažovala o tom, tu jeho nabídku přijmout, ale zároveň se mi moc nechce porušit svou zásadu a to: vyvarovat se sexu bez nějakého hlubšího citu. Opravdu nevím, jaký je tedy mezi námi vztah a jestli bych se ho měla třeba pokusit nějakým způsobem přesvědčit, že bych byla schopná ho udělat šťastným.

Odpověď

Mně se popisovaný vztah zdá ještě dost nevyjasněný. Zcela určitě existují vztahy, které postupně zrají a to tak dlouho, až uzrají. Je to jako v amerických romantických filmech. Setkají se dva hrdinové, ona a on. Oba nejdříve ani neví, jestli je to k sobě táhne nebo ne, potom se několikrát na něčem dost zásadním nedohodnou, skoro se pohádají a rozejdou a nakonec zjistí, že bez sebe nemohou žít. Vezmou se a potom už je raději konec filmu. Když se něco podobného stane ve skutečném životě, můžeme první fázi poznávání charakterizovat jako proces naladění. První dojem z toho druhého nemusí být zrovna nejlepší, potom ale postupně zjišťujeme, že je to vlastně docela prima člověk. Nejdříve se například zdá, že dotyčný má příliš nízké čelo a moc vystouplou bradu a podivně zapadlé oči, postupem času, jak si na jeho fyziologii zvykáme, už to není tak nejhorší. Vztah přežije určitou časovou hranici a my si říkáme, že ostatní lidé mají nějak podezřele vysoká čela, malé brady a oči-basedovky, protože jsme se naladili na něco, co sice neodpovídá přesně archetypální normě (ostatní se na to rovněž musí naladit), ale odchylka zase není tak velká, aby se po fázi naladění nedala tolerovat. Podobné je to s názory. Slyšíme toho druhého povídat a něco vysvětlovat a pokud se do jeho názorů zaposloucháme, začneme s celou řadou z nich bezděčně souhlasit, naladíme se na jeho vlnu a za chvíli si přizvukujeme a jsme rádi, že nejsme na světě se svými zvláštními názory sami, že i někdo druhý vidí spoustu věcí naprosto stejně. Nebo se jenom stalo, že se naše názory naladily na některé z jeho názorů? I když třeba jenom na ty, které se nám zdály být jakž takž přijatelné?
Proces sbližování při komunikaci je nesmírně složitý. Někdo dá hodně na první dojem, jiný se snaží o komplexní pohled, sestavuje si vlastní psychologický profil na základě postupné výměny názorů. V praxi často selže jedno jak druhé, protože u každého člověka funguje to, co bychom mohli nazvat filtr vnitřní projekce. Pořád se snažíme ve svém protějšku vidět to, co v něm vidět chceme. Dokonce i mimozemšťané se chovají podle lidských představ jako lidé. Kdyby občas někdo z nás po obědě zezelenal, zmenšil by se na poloviční velikost a narostla by mu tykadla, byl by z něho téměř ideální mimozemšťan. Ale ne každý je chodící zrcadlo, většina lidí má své vlastní individuální názory a většina lidí se umí parádně přetvařovat. A bleskurychle se přizpůsobit. Všechny ženy v sobě mají kus Maty Hari a všichni chlapi kousek Bonda. Jamese Bonda. Tomu se říká mimikry. Nasadí se ochranná maska (pokud možno stejná, jako mají ostatní) navlékne se stejnokroj (poslední akceptovatelná móda) a jde se do boje. Většina parazitů, alespoň na začátku svého vývoje postupuje naprosto stejně. Jediná věc se nedá tak úplně obalamutit - sex. Tady jsou pouze dvě možnosti, buď nás dotyčná/dotyčný sexuálně přitahuje nebo ne, což zpravidla funguje hned, okamžitě. Jakmile potřebujeme nějakou náběhovou dobu na to, abychom si v posteli na partnera nebo partnerku zvykli, není něco v pořádku s oním základním instinktem, na kterém by měl být vztah postavený. Potom se dá mluvit spíš o kamarádství nebo o přátelství a je tady nebezpečí, že jeden nebo druhý pozná někoho jiného, u koho to začne jiskřit od samého začátku a potom už jen litujeme, že v našich myslích existuje kromě přítomnosti i minulost.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, kolem kterého to občas jiskřilo, zvláště když se snažil zapůsobit na okolí svým šavlozubým šarmem. Prostě chlap.
Jack: "Magnum scintilla parat ignem saepe pusilla, malá jiskra může způsobit velký oheň. Jen tak mimochodem, tenhle výrok v dějinách lidstva často zaznívá z úst známých revolucionářů. Je docela dobře možné, že by se mohl vztahovat i na sexuální revoluce. Však uvidíme, až k nám některá z nich taky dorazí."

Dotaz

Žiji se svým přítelem deset let a máme dvě malé děti. Přítel se před časem začal zmiňovat o tom, že se seznámil s mladou holkou a s tou se potom začal scházet. Někdy byl pryč celý večer a když jsem se ho ptala, kde byl, tak řekl, že s ní, ale že si jenom povídají a na tom prý není nic špatného. Vůbec mu nevadí, že jí je teprve 18 a jemu je 35. Proč mi to proboha dělá?
Když jsem se chtěla poradit s jeho rodiči, tak tchána nenapadlo nic lepšího, než mu zavolat a ptát se ho, co se prý děje. Potom jsme se pohádali a přítel mi pořád předhazuje, že i když je se mnou, je stále ještě svobodný. A že mám být ráda, že máme děti, protože by už dávno byl v prdeli. Promiňte mi ten výraz, je to doslova. Nechci ho ztratit, chci normální fungující vztah a fungující rodinu. Nevím ale co mám dělat? Mám za ní zajít a promluvit si s ní? Jenže mám strach, že když se to můj muž doví, tak se odstěhuje. Vůbec nevím o ničem, co bych udělala špatně. A přesto ji oslovil, vím, že on oslovil ji a nechal to zajít takhle daleko. Fakt ho miluji a nechci ho ztratit.

Odpověď

Všechny mé partnerky byly mladší o hodně let a nikdy nebyl problém ve věkovém rozdílu. Stejně tak u vás je problém v tom, že jste si svého partnera částečně rozmazlila a částečně jste se k němu nechovala tak dobře, jak by si zasloužil. To není paradox. Bohužel jsme se narodili do společnosti, kde se všechno podřizuje dětem, ale v partnerství se přece jen musí stále hledat existenční rovnováha mezi všemi zúčastněnými. Když má chlap hodně starostí a objeví se příležitost, klidně si najde mladší partnerku a není to kvůli věku, ale proto, že v jejích očích je bůh nebo aspoň polobůh, tajný, leč všemi obdivovaný agent FBI. No... já osobně si myslím, že by bylo dobré, nechat ho úplně na pokoji, neuplatňovat na něj žádné psychologické rozbory, nepřemýšlet, co ona může nabídnout a co já nemám a taky bych do toho nezatahoval děti. Začal bych se starat o sebe, dbal bych o svůj zjev a myslel bych na svoji samostatnost. Kdyby vám řekl, že si ji chce vzít, tak ho nechte, musíte mu ukázat, že o něho nebojujete. Flirtujte s přáteli, s kamarády, s číšníkem, prostě s kýmkoliv. Současně přestaňte dbát na jeho potřeby, žádné žehlení jeho prádla, žádné čisté ponožky v šuplíku, prostě mu vyhlásíte válku, ale nesmíte ji přerušit. Ať si dělá všechno sám. Potom se asi tak po třech měsících vrátí a bude pokorný. S velkou pravděpodobností se tak stane. Hlavně nesmíte propadat chmurným myšlenkám, že si našel mladší a tak podobně. To nehraje vůbec žádnou roli. Musíte si stále říkat, jsem krásná bohyně, říkejte si to potichu před zrcadlem, modlitba se musí říkat potichu, hlasitostí se oslabuje.
A navštívit ji nebo se s ní setkat, to by bylo ponížení, prostě by to bylo hloupé. Navíc se mi zdá, že ona není žádná dračice, spíš jenom naivní holka, která k němu vzhlíží, jako k vládci vesmíru. Horší by bylo, kdyby to byla vypočítavá potvora a chtěla by ho dostat. Ale on nemá co nabídnout, takže by ho stejně odmítla a to odmítnutí ho tak jako tak čeká.
A hlavně se se svými problémy neobracejte na žádné známé nebo příbuzné. Jsou to, jak naše babičky vtipně říkaly, slepičí pušky. I když místo pušky se používalo ještě jiné slovo, které sice nemělo přímý vztah ke komunikaci, spíše v sobě implicitně obsahovalo kvalitativní hodnocení vyjadřovacích schopností - Helé, Fandó, tady Jarča si na tebe stěžuje, že pré ju střiskáš, dyž se dovíš, že si na tebe stěžovala. Jarča řikala, abych ti to neřikal, ale ja ti to řeknu, protože chcu vědět, co na to řikáš?
Argument, že v občance má napsané, že je svobodný, je zajímavý, ale přece jen je dost velký rozdíl mezi tím, když je chlap svobodný a když je svobodný, ale má dvě malé děti. Je slyšet ten rozdíl? Podle nejnovějších vědeckých výzkumů to slyší i mladší lidé kolem sedmnácti. S přibývajícím věkem to slyší stále zřetelněji, je to zřejmě tím, jak se vyvíjí ušní bubínek.
Co by na to asi řekl Jack? Jak jsem již naznačil, Jack byl náš staford, který ke každému problému rovněž něco rád utrousil. Naštěstí to bylo většinou nějaké to moudro.
Jack: "Gallina cecinit, slepice zakokrhala. Což je pořád lepší, než kdyby vystřelila ze své pušky."

Dotaz

S přítelem spolu chodíme přes 3 roky a bydlíme u našich rodičů. On je původně z vesnice a já z města - kolikrát se kvůli tomu pošťuchujeme. Já mám k vesnici, ve které žil negativní vztah (už od malička jsem tam jezdila), je to ta klasická vesnice, plná drben. Nikdy se mi tam nelíbilo, takže když jednou za 14 dní máme jet na víkend za jeho rodiči, nemám z toho radost, ale nakonec se překonám. S jeho maminkou jsem si dlouho nerozuměla, ani teď nevím, zda je to ono. No ale abych přešla k věci, když jsem se ho na začátku vztahu ptala, zda po mě nebude chtít, abych tam s ním v budoucnu žila, šíleně se urazil, z čeho jsem ho to nařkla, že by to po mě nikdy nechtěl.
Zhruba před rokem už o tom začal mluvit, že tam má velký pozemek (cca 10 m od baráku rodičů) a že si tam postavíme ten svůj.
Nechápala jsem, co to po mě chce, vždyť mi slíbil, že to po mě nebude chtít. Navíc tam obšťastnil snad každou slečnu a má tam kamarády, štamgasty a je jeho zálibou s nimi sedět.
Dopadlo by to tak, že bych byla stále sama doma.
Když jsem mu řikala, že bychom si mohli vzít hypotéku, koupit někde pozemek a postavit si tam dům, řekl že buď půjdu s ním anebo půjde sám.
Město nesnáší a nic jiného také nerespektuje. Jinak si bezvadně rozumíme.
Moc Vás prosím, poraďte mi jak ho mám přesvědčit. Během měsíce by měl onen zlom nastat.

Odpověď

Nevěřte tomu, že si bezvadně rozumíte. Váš přítel Vás chce pouze jako pomocnici pro svou maminku a "nosnici" pro své budoucí děti. Pokud s ním půjdete bydlet na jeho pozemek, budete toho v budoucnosti zřejmě dost hořce litovat, ale to už asi cítíte teď.
Když je partner závislý na mamince, je jediné řešení, přestěhovat ho od maminky alespoň tak 100 kilometrů daleko. Jiné řešení neexistuje. Nebo ho nechat.

Připomínka

Vasi rubriku sleduji casto a jako vystudovany psycholog se tak nejak rikajic nemohu smirit s tim, ze spousta jinych ctenaru od vas dostava rady, ktere se nikterak neshoduji s tim, co by meli skutecne se svymi problemy delat?! Vite, ja jsem ctenar jen povrchovy, ktery spise zkouma vase rady pro sve vlastni poznatky, ale co ti nebozaci, kteri by vas poslechli? Uvedomujete si vubec, ze byly i pripady, kdy jste poradili presny opak, nez meli zadatele o radu ucinit a tak jste jim primo napovedeli nejhorsi mozne vyreseni situace?
Vite, kdybychom zili v zemich Ameriky, davno by vas mohl nekdo zalovat, protoze ze sve pozice, kdy jste si tak nejak jiz vypracovali lidove receno "jmeno", je spousta lidi, kteri vam veri a kdyz jednoho dne prijdou na to, ze byli obelhani, byva jiz pozde a tezko pak i vinu svalovat na nejakeho "carodeje lasky".
Zamyslete se nad tim a radeji se mozna i prejmenujte na "Varietni podvodnik lidske hlouposti".
S pozdravem,
PhDr.Novotny

Odpověď

Naučte se psát s diakritikou a všechno se vám ve vašem životě bude zdát jednodušší. Osobně vás naprosto chápu. Pokud jste skutečně studoval vysokou školu (mám o tom jisté pochybnosti) a potom jste si myslel, že když jste se naučil pár pouček, že se můžete vydat do světa plácat moudra a sestavovat psychologické profily, tak vás asi už mnohokrát poslali do řitě. A najednou jste zjistil, že lidi chodí raději za nějakými "pošahanými" kartáři a kartářkami a obracejí se na astrology, mágy a věštce, místo toho, aby se s důvěrou obraceli na vás, přestože jste vystudovaný psycholog a ne nějaký kejklíř z ulice. Praxe ale ukazuje, že vás se svými vědomostmi, zkušenostmi, znalostmi a dovednostmi strčí do kapsy každý šašek z ulice. S něčím se vám svěřím. Nikdy v životě jsem nesnášel lidi s titulem, kteří nic neuměli, ale využívali svého titulu, k tomu, aby měli přednost před lidmi, kteří byli chytřejší. Bytostně jsem tyhle týpky nesnášel a nesnáším je dodnes. Moje životní moto je boj s lidskou blbostí. Dříve, když lidská blbost měla pod patronátem většinu redakcí a vydavatelství, snil jsem o něčem takovém, jako je internet - volné tržiště, kde má každý možnost nabídnout co umí. Tady nerozhoduje žádný komunistický strejda nebo srandovní titul, tady je jedno, jestli jste něco studoval nebo máte sto doktorátů. Na internetu rozhoduje sledovanost. Pokud ji máte, jste dobrý. Pokud ji nemáte = nestojíte za nic. Radu, kterou bych vám dal – naučte se vykládat tarotové karty, naučte se astrologii a hlavně se naučte hodně rychle psát na klávesnici, to je dnes základ úspěšného "všeho", pokud tedy nemáte za prdelí miliardářskou nebo alespoň milionářskou rodinku.
Dnes ještě děláte psychologům ostudu. A zkuste si trochu vylepšit ten psaný češtin, který za moc nestojí. Aby vás jednou někdo špatně nepochopil a nešel (si na) vás žalovat.
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš vystudovaný staford, který na to měl dokonce diplom. Je to smutné, ale je to tak, měl lepší rodokmen než my všichni dohromady. Pořád to ale byl jenom "náš Jack". Smutné.
Jack: "Španělské přísloví říká, že kdo chytí rybu, je rybář. Jak se to řekne latinsky, to nevím, nemám na to školu."
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/