Sex vs. vztahy

 
Co je lepší, rána do nosu, do krku nebo do oka?
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Nedávno jsem přemýšlel, jaké zvláštní síly se skrývají za tajemným praskáním mramorových a žulových náhrobků na hřbitovech. Občas proběhnou tiskem zprávy a fotografie o hřbitovním vandalství. Na fotografiích jsou vidět popraskané náhrobky, některé jsou dokonce úplně rozbité, přeražené na dva nebo více kusů. Většinou se to stane v noci nebo když na hřbitově nikdo není. Zprávy mluví o neznámých, zřejmě zfetovaných vandalech, kteří bez jakýchkoliv morálních skrupulí na hřbitovech rozbíjejí na co přijdou a k tomu ještě kradou. Kdo jsou ti nezvaní hosté? Nevíme. Jediné, co víme, že je to vždycky stejné jako u nálezů zohaveného dobytka na jihu Spojených Států. Nikdo nic neviděl, ani neslyšel, neexistuje žádný očitý svědek, jen roztrhaná těla uhynulých zvířat. Na hřbitovech žádná roztrhaná těla obvykle nejsou, i když je to asi to jediné, co tam ještě chybí, ale rozbitých náhrobků je hromada. Často doslova.
Já si ale nemyslím, že se pokaždé jedná o dílo zdivočelých vandalů. Když jsem se na jednom místě činu důkladně porozhlédl a zaměřil svou slunnou pozornost na původní nápisy na zničených náhrobcích, objevil jsem zajímavou věc. Vždy se jednalo o hroby dvojic - manželů, partnerů, milenců, prostě dvou lidí, kteří to se svou láskou možná trochu přehnali, protože projevili přání spočinout ve společném hrobě. Položme si nekonvenční otázku - bylo by možné, aby takzvaná ponorková nemoc mezi partnery mohla kvést i po smrti? Všechno nasvědčuje tomu, že ano. Představte si, že s někým žijete dvacet nebo třicet let, už ho máte skutečně plné zuby, ale nemáte kam odejít a on ne a ne umřít, ponorková nemoc vám trhá útroby a teď se najednou pod tlakem příbuzných a jiných nepříznivých okolností rozhodnete, že se necháte pohřbít do společného hrobu. Je to levnější a tak se najednou ocitnete v úzkém prostoru ve společnosti svého životního partnera na dalších padesát let, aniž byste se mohli alespoň převalit na bok a obrátit se k tomu druhému zády, no hrůza. Dovedete si představit tu obrovskou, negativně orientovanou energii, která se musí na hřbitovech pod zemí hromadit? A jedné krásné úplňkové noci se všechny negace formou astrálního výbuchu uvolní, prorazí náhrobek a ne nepodobné výbuchu ručního obranného granátu vyšlehnou ven. Škoda, že u toho ještě nikdy nikdo nebyl, aby nám to mohl barvitě popsat, ale tak nějak to určitě bude. Dokonce si myslím, že nešťastní nebožtíci občas pobíhají v noci kolem vlastních hrobů jako raci poustevníci, kteří si čas od času musí najít novou ulitu a hledají nějaký větší prázdný hrob, kam by se uložili k další fázi svého věčného odpočinku. Hlavně, aby byli chvíli, nejlépe tak dalších padesát nebo i sto let sami.
Prostě a jednoduše, popraskané náhrobky nesvědčí o dobrém, bezproblémovém vztahu ještě zaživa. Je ovšem otázka, jestli nějaký vzorný, oboustranně spokojený vztah vůbec existuje.
Jaké jsou vlastně indicie, že ve vztahu něco není v pořádku?
Jaké jsou varovné znaky, upozorňující na to, že by nebylo vhodné nechat se společně pohřbít?
Nebo se zeptejme jinak - co udělat, aby k tak obrovskému vztahovému opotřebení nedošlo?
Měli byste si svůj vlastní vztah, pokud nějaký existuje, pravidelně testovat. Podobně jako zkušený akvarista, který čas od času změří pH v akváriu a koukne se na teploměr, aby zjistil, proč mu v akváriu plavou podchlazené nebo uvařené rybky, si zkusíte naprosto jednoduchý test. Přestanete mluvit o sobě a přestanete po partnerovi cokoliv chtít. Necháte všechno na jeho vůli a pokud něco budete potřebovat, uděláte si to sami. Vyžaduje to velkou dávku sebeobětování a sebevědomí, ale pokud nejste zrovna po amputaci rukou a nohou, měli byste to vydržet alespoň týden. Pokud se nic nestane, týden uplyne jak voda a váš partner (tím teď myslím i partnerku) si ničeho zvláštního nevšimne a pořád dál mluví jen o sobě a o svých „problémech“, skáče vám do řeči a do jakékoliv vaší úvahy a není zvědavý na nic, co souvisí s vámi, není vztah v pořádku. Znamená to, že pH vztahu kleslo, čili vztah začíná být kyselý. Nejste druhou stranou respektovaná osobnost.
Všímejte si, kdo koho se snaží víc „přimáčknout ke zdi“.
„Půjdeme příští týden navštívit mou nemocnou matku? Už jsme tam dlouho nebyli.“ Automaticky se čeká na váš souhlas, přičemž na vaši nemocnou matku není nikdo zvědavý.
Nebo: „To jsou ale rozkošné kabelky... i když jsou drahé. Ale pěkné. Kterou si můžu koupit?“
„Nemáme na nájem.“
„Ne, fakt, která se ti líbí víc? Tahle nebo tahle?“
„Těžko říct.“
„Bezva, vezmu si obě.“
Monica Star si zkouší svou přednášku v Jihlavě na téma Tarot v jednadvacátém století. Každý, kdo je ještě schopen alespoň jakés takés úvahy či myšlenkové činnosti, si jistě všiml, že máme obrovský pracovní záběr a že s námi spolupracují ti nejlepší z nejlepších, v podstatě by se dalo říct, že máme kolem lepší a schopnější a hlavně rychlejší a akčnější pracovní tým, než kterýkoli člen naší vlády a to jedeme desítky let bez dotací a bez finančních příspěvků z veřejných fondů. Pracujeme v podstatě na ulici, ale jelikož jsme otužilí a otrlí, tak nám to zase tolik nevadí, důležité je při podobné práci, jakou máme my, přijmout poznání, že nemůžeme počítat s jakoukoliv oficiální pomocí a když se to v průběhu dalšího času někde sekne, tak prostě končíme, ale zatím zdraví slouží, tak co víc si můžeme přát?
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/