Sex vs. vztahy

 
Hic Rhodos, hic salta - Tady je Rhodos, tady skákej!
 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Skákání do řeči je zvláštní fenomén, kterému je dobré věnovat možná i trochu větší pozornost, než si ve skutečnosti zaslouží. Jinými slovy se prostě vyplatí trochu si o skákání do řeči promluvit. Někdy se neprojevuje nijak zvlášť, jsou dokonce lidé, kteří nikomu do řeči neskáčí a dokonce se k tomu ani nenechají vyprovokovat. Na něco si nemůžete vzpomenout a oni vás v tom nechají topit, tiše na vás zírají a čekají. Třeba jen proto, aby vás neovlivnili nebo možná, aby vás trochu znejistili. Když někdo čeká, až se vymáčknete, i když vám to jde pomalu a on by vás mohl doplnit, ale neudělá to - tady pozor - tenhle člověk bude pro pozdější diskuze těžký oříšek. Je to logik, racionalista, nenechá si jen tak něco nabulíkovat. Ale nebude ani myslet za vás.
Druhý extrém je, když vás někdo prostě nenechá domluvit. Ať už mluvíte ve dvojici nebo ve společnosti, na večírku. Chcete známým povyprávět nějakou příhodu, ale vaše roztomilá polovice to dořekne za vás nebo za vámi přiběhne reportér a zeptá se vás na vaši poslední knihu nebo poslední výstavu obrazů a vaše polovice se ujme slova a všechno vysvětlí dříve, než se stačíte nadechnout. Uvažovat o tom, jestli je to normální nebo ne, je celkem zbytečné, důležité je, jestli vám to vadí nebo ne. Občas to asi vadí každému. Nebo alespoň lehce zavadí. Zamysleme se nyní psychoterapeuticky nad tím, jestli to neděláme my sami. Pozor, je to dost těžká otázka, protože zrovna skákání do řeči je věc, kterou si člověk nerad přiznává - i když to dělá. Přeneseme se v myšlenkách do posledního rozhovoru s naší milovanou polovicí - o čem jsme se to vlastně bavili? Řekl(a) jsem, co jsem chtěl nebo k tomu nebyla příležitost? Mluvili jsme o tom, co mě zajímalo nebo jsme mluvili hlavně o tom, co zajímá jeho (ji)? Byl rozhovor v tomto smyslu vyvážený nebo jednostranný? Znáte to, přicházíte k šéfovi se svými originálními nápady a odcházíte s jeho.
Často se stane, že jste něčím nadšení a sdělujete a sdělujete, aniž byste si všimli, že váš protějšek celou hodinu nebo celý večer sleduje, jestli nastane moment, kdy se budete nadechovat. Sedět delší dobu pod přívalem slov není příjemné. Jistě jste zažili situaci, kdy se do vaší společnosti vedral "bavič". Začal na všechny přítomné chrlit jeden vtip za druhým, současně se při mluvení nadechoval nosem a nepřestával vás zasypávat humorem, takže nakonec to nebyl bavič, ale spíš chrlič - teď už asi tušíte, co představují ty kamenné příšerky, které zdobí gotické katedrály. To nejsou žádné alegorie zla nebo démonů či zavřených, popřípadě ucpaných čaker, jsou to alegorie ukecaných lidí. Celá gotická katedrála je oslava tajemného mlčení, které když se tranformuje v umění naslouchat, se v ezoterice označuje a popisuje jako zlato nebo kámen mudrců. Umění mlčet a zachovat tajemství úzce souvisí s hermetizmem - odtud je to také hermetizmus - hermeticky, neprodyšně uzavřený systém vědění. A víte co se říká v ezoterice o tajemství - sdělená tajemství přestávají být tajemstvím. A pokud některá tajemství fungují jen díky tomu, že jsou to tajemství, přestanou po zveřejnění fungovat.
Teď je otázka - musí ve "správném" vztahu jeden o druhém vědět úplně všechno? Odpověď je - nemusí, ale může. Člověk je od přírody bytost ukecaná, která se ráda svěřuje. Radost, kterou pociťujeme z toho, když meleme pantem, je obrovská. Někdy je i srovnatelná s orgazmem. Musíme si ovšem uvědomit, že při setkání dvou nebo více lidí, přichází každý člověk s tím, že se chce trochu pochlubit, trochu se chce předvést, trochu chce být středem pozornosti, chce být trochu záhadný, trochu tajemný, trochu obdivovaný, všemi žádaný a chtěný a když se to nepovede, tak je dost naštvaný. Na to, abychom hodně dostali a hodně dostávali se ovšem musíme naučit hodně dávat. Ve společnosti a ve vztahu to znamená, že se musíme naučit poslouchat. Pokud umíme poslouchat nebo spíše naslouchat a umíme druhým věnovat svou pozornost, je řada na nich, aby se naučili to samé. Samozřejmě se můžeme pokusit prosadit se pomocí úvodních pomocnýc vět:

Můžu něco říct?
Chceš slyšet můj názor?
Jestli můžu, tak ti na to něco řeknu.
Zajímá tě, co si o tom myslím já?

Ale pozor, aby vás nepřekvapilo, když se dožijete naprostého odmítnutí. Projevu nezájmu o vaše názory, nezájmu o to, co říkáte a co cítíte. Stát se to může hrozně snadno, jen jste si to možná nechtěli dosud přiznat.
Pokud tedy máte partnera/partnerku, kteří vás nenechávají domluvit, čímž vám dávají najevo, že je jako osobnost nebo možná i jako osoba nezajímáte, musíte svůj vztah přehodnotit s tím, že do výsledného hodnocení tuto skutečnost zakalkulujete. Nemusíte se navzájem "převychovávat" nebo předělávat, ale musíte tuto skutečnost vzít na vědomí. To naprosto stačí. Prozatím. Co bude dál uvidíme.

On: "Miláčku, znáš ten vtip o tom, jak ten rytíř chtěl nasednout na koně a teď strčil nohu do toho... no, jak se tomu říká..."
Ona: "Do třmenu..."
On: "Ne, do hovna."
 
Sri Lanka - země zázraků aneb od vodopádu k oceánu.
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/