Sex vs. vztahy

 
Forma a obsah
 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Při jakémkoliv seznamování jsou psychologicky nedůležitější první okamžiky, kdy někoho nového vezmeme na vědomí a provedeme první zápis do dlouhodobé paměti. Z tohoto hlediska je při vytváření prvního dojmu u ostatních lidí důležité nejen to, co máme v tu chvíli na sobě, ale i jak se tváříme, s kým jsme přišli a vedle koho stojíme. S tím nás budou automaticky velmi dlouho stále dokola dávat dohromady. Rovněž je lepší, když nás při seznamování uvede a představí známá osoba, či osobnost, než když se koktavě představujeme sami. Pokud se tak děje například na ulici a vedle nás se potácí zachmuřená postava opilého bezdomovce, žebrající o pár drobáků, je první dojem naprosto dokonalý.
Narážíme zde na filosofickou otázku formy a obsahu. Co je důležitější? Forma nebo obsah?
Náš učitel češtiny nám vždycky říkal: "Čeština je, milí žáci, velmi důležitá, protože podle toho, jak budete mluvit a psát, budou vás ostatní posuzovat. Když napíšete dopis, plný hrubých chyb, nepomyslí si o vás adresát nic dobrého."
Učitel matematiky nám říkal: "Matematika je, milí žáci, daleko důležitější, než všechno ostatní, protože vždycky musíte mít všechno dobře spočítané. Když napíšete objednávku s hrubými chybami, ale tak, aby jí bylo rozumět a správně si vypočítáte kolik čeho chcete, tak to dostanete. Klidně si objednejte televyzor nebo dlažďyce, ale hlavně nesmíte poplést katalogová čísla, pak dostanete všechno, co chcete a potřebujete. Pokud si ale navzdory své brilantní češtině nevzpomenete na správné rozměry verandy, tak nebudete vědět kolik si máte koupit dlaždic.
Z ryze praktického hlediska je ovšem otázka, zda je důležitější obsah nebo forma bezpředmětná, protože všechno vždy záleží na konkrétní situaci. Když převládá živočišnost, zvědavost, energie, nadrženost a chuť do nového dobrodružství, vítězí obsah nad formou, když se nadržený chlap vrhá na ženskou, tak je mu jedno, jestli je to v přepychové ložnici nebo venku a jestli přitom prší nebo padá sníh.
Ve chvílích unylých a svým způsobem až unavených, začíná převládat forma nad obsahem.
Když se dva seznámí a mají na sebe chuť, je jim jedno, kde a kdy se setkají. Klidně si dají schůzku o půl čtvrté ráno a s nadšením se sejdou ve špinavé špeluňce, kde ani neteče teplá voda a při cestě do koupelny musejí překračovat mrtvého dědečka. Ale všechno je jedno, hlavně, že jsou spolu. Stráví den v posteli a nekritizují povlečení, které už pomalu začíná reagovat na zapísknutí, ani je neruší skutečnost, že plesnivá místnost je dvacet let nevymalovaná. Je to extrém, ale odpovídá pravdě.
Potom se vezmou, stráví spolu pět let v jednom bytě a najednou začne být forma důležitější než obsah. Nezáleží už tolik na tom, že jsou spolu, ale více záleží na tom, v jaké jsou prostředí, jestli je utřený prach, zda židle po babičce stojí na svém místě, jestli je vysátý koberec a postel čistě povlečená. Teď se možná ptáte, co z toho plyne. Nic. Každý si z toho může vzít co chce.
Na začátku vztahu plane jisté nadšení. S někým se seznámíte, posíláte si smsky, třeba i dvacet denně, toužíte každou volnou chvilku být spolu. Potom najednou zjistíte, že protějšek se na delší dobu odmlčí nebo vůbec nezareaguje na vaši roztomilou smsku, pak se dovíte, že příští týden nemá čas a najednou si všimnete, že forma začíná vítězit nad obsahem – nepojedete přece do nějakého špinavého hotelu, když si můžete počkat na luxusní. Nebudete se setkávat v situacích, které nemají úroveň a tak dále.
Poučení – vítězící forma nad obsahem jasně indikuje, že zájem partnera nebo partnerky o vaši osobu začíná klesat. Popřemýšlejte o tom, protože jde o dost složitou, ale hodně důležitou věc, pomocí níž můžete dobře odhadnout, či ohodnotit vnitřní kvalitu prožívaného vztahu. Jinými slovy, je dobré si položit otázky:
Miluje přímo mě, jako osobu a osobnost, nebo se zamiloval(a) do situace, v níž se právě nacházíme? Není náhodou zamilován(a) do funkce, kterou zastávám nebo do představy, kterou o mě má?
A jak je to se mnou? Jak by zněla moje odpověď na stejné otázky?

Co dělat, když se hroutí forma nebo obsah?

Nejdůležitější otázkou, kterou musíme během delšího vztahu řešit téměř vždy, je vývoj vztahu. Vztah totiž není stav, ale proces. Navíc je to proces, během něhož se může měnit a změnit úplně všechno, včetně toho, že můžeme směle předpokládat i automatické směřování k sebedestrukci. Jinými slovy si nesmíme nikdy myslet, že kvalita vztahu bude zítra stejná, jako je dnes. To je prostě nemožné. I kdybych se hodně dosyta najedl, nemohu si myslet, že už nikdy v životě nebudu mít hlad.
Partnerství, úspěch, zdraví, bohatství, přízeň mocných, stejně jako přátelství, jsou veličiny náhodné a natolik nestálé, že pokud je opravdu chceme, tak o ně musíme každý den bojovat. A není to jen tak. Je to jako lézt bez zajištění na drolící se pískovcovou stěnu. Kdykoliv můžeme uklouznout a i když se budeme hodně pevně držet, může se s námi ulomit celý kus skály, na němž právě visíme. To je správná a fungující představa o partnerství.
Vyjděme z předpokladu, že u všech nervově zaznamenávaných signálů existují hodnoty, které se dají označit buď jako vysoké nebo jako nízké či optimální. To se týká jak intenzity signálů, tak jejich četnosti. Tyto hodnoty se mění s časem, například – to, co se nám včera zdálo hodně hlasité se nám dnes může zdát sotva slyšitelné.

Všichni víme, že:
Optimální doba spánku je 6 až 8 hodin denně.
Optimální teplota vzduchu v místnosti je 21 – 24 stupňů.
Optimální teplota lidského těla je 36,4 až 36,8 stupňů.

Co ale většinou nevíme, je, například, jaký je optimální počet přijatých a poslaných smsek na člověka za jeden den. Jedna? Deset? Sto?
U všech optimálních hodnot a u všech pravidel existují výjimky. Výjimkou nazýváme jev, jehož doba akceptovatelné existence je podstatně kratší než doba existence optimálního stavu. Například:
Aby se tělo zbavilo nemoci, může na několik hodin, až dní zvýšit svou teplotu na hodnotu 37 až 41 stupeň (nebo stupňů, to je jedno).  Na druhou stranu může člověk přežít také stav podchlazení třeba na 30 nebo 25 stupňů.
Několik týdnů po sobě můžeme spát pouze 4 – 6 hodin denně.
To všechno jsou výjimky, které jsme se naučili chápat jako výjimky.
Když se s někým seznámíme a zamilujeme se do něho, můžeme se po několik dní bavit tím, že mu posíláme každou hodinu deset smsek a je to v pořádku. Tedy, pokud s tím souhlasí a má mobil. Ale je to samozřejmě výjimka, odchylka od normálu. Každý člověk reaguje na výjimky jinak a je schopen je akceptovat různě dlouhou dobu. Jednou z takových hodně důležitých výjimek je například dovolená, kterou jsou lidé schopni akceptovat jeden až tři nebo maximálně čtyři týdny. Potom se opět rádi vrátí do stavu, na který jsou dlouhodobě zvyklí.
Jinou takovou, zpočátku příjemnou výjimkou může být pro zadaného člověka, zvláště pak muže, navázání vedlejšího vztahu nebo flirt. Nebo navázání zajímavého vztahu pro člověka, který je zvyklý žít jako singl.
Při vzniku nového vztahu se po určité době, která obvykle trvá tři týdny až dva měsíce, zapojuje do hry systém nervové adaptace. Je to kritická doba, během níž se člověk rozhoduje, jestli je pro něho prožívaná výjimka akceptovatelná i nadále nebo ne, popřípadě, jestli je akceptovatelná v jiné rovině.
Pokud se vám stane, že ten druhý najednou neodpovídá na desítky vašich plamenných sms vzkazů se stejným nadšením, jako před třemi týdny nebo před měsícem, neberte to jako projev zrady.
Hezkou písničku si můžete poslechnout dvakrát či třikrát za sebou, ale není dost dobře možné ji poslouchat od rána do večera celý měsíc. Nastane jev, který označujeme jako "zahlcení systému".

Na co si dát hned na začátku pozor?

Řekli jsme si, že vztah není stav, ale proces. Je to dost ošidné tvrzení, protože na začátku každého vztahu jeden hodnotí druhého, každý se snaží ukázat se v co nejlepším světle, někdy bychom mohli jako zkušení fotografové směle mluvit o světle umělém a o tom, že se jeden druhého snaží tak trochu obalamutit. Podle složitých vědeckých, psychologických výzkumů, kterým můžeme docela klidně věřit, protože se osvědčují i v praxi, je pro vztah velmi důležitý první dojem. Když si rozeberete všechny své vztahy s tím, že se soustředíte speciálně na začátek každého vztahu, možná vás překvapí, kolik z nich vzniklo právě na základě prvního dojmu. A naopak – kolikrát se stalo, že jste do nějakého vztahu nešli, opět na základě nepříznivého prvního dojmu a později jste svého zaváhání litovali, protože se mnoho věcí začalo ukazovat v jiném světle.
Nicméné, jednou se stane, že vztah začne… kdy se vlastně dá mluvit o tom, že vztah začal?
Přestože je člověk bytost racionální nebo se alespoň snaží být racionální, nezačíná své vztahy tak, že by si v klidu sedl se svým potenciálním protějškem ke stolu a řekl by něco v tom smyslu: "Poslyš, líbíš se mi, rád bych s tebou chodil." A protějšek by opáčil: "Dobrá, souhlasím, můžeme to zkusit. Teď máme 2. května, tak si dáme zkušební lhůtu do 15. června a potom to vyhodnotíme, jestli budeme ve vztahu pokračovat nebo jej může kterákoliv strana bez udání důvodu zrušit."
"Souhlasím, můžeme si na to plácnout."
Vztahy většinou vznikají nonverbálně, dva se seznámí a pokud si jsou sympatičtí, dají si schůzku, někam společně zajdou, skončí v posteli a od druhého dne si oba nebo alespoň jeden z nich myslí, že spolu chodí. V tom ideálnějším případě se začnou zasypávat vzájemnými poklonami, v tom horším případě (když by jeden chtěl pokračovat v intimním sbližování, ale druhý už ne) je zasypávání jednostranné.
Partnerský vztah byl, je a bude především o sexu. I kdybychom měli sebečistší asexuální ideály a hledali ryzí přátelství mezi zdravým mužem a zdravou ženou a věřili bychom v průzračnou kvintesenci nejupřímnější lásky a podobné nesmysly, tak stejně náš vztah bude vždycky směřovat k posteli. Jakmile se jedná o kamarádství, známost, příbuzenský poměr, pracovní vztah nebo vztah mezi spolužáky, nejde o vztah partnerský, neboli sexuální. Samozřejmě se můžeme do toho všeho pěkně zamotat. Pokud si naordinujeme určitou dávku sexu do kamarádského vztahu nebo do povrchní známosti nebo dokonce do situace, kdy jeden druhého vůbec neznáme, mohou nastat složité situace, až komplikace. To už bychom ale řadili spíš mezi adrenalinové sporty a nemluvili bychom o partnerství. Seznámíme se s někým na mejdanu a hned ten večer skončíme v posteli, protože jsme si úžasně sympatičtí – to ještě zdaleka nesouvisí s partnerským vztahem nebo partnerstvím. Z prvního a zatím jediného setkání, i když skončilo nadmíru vesele, se nedá říct, jestli to bude mít pokračování nebo ne. Přihlédneme-li ke statistikám, tak ne. Výjimky samozřejmě existují, ale o těch teď nemluvím.
Zrovna tak se může člověk zamotat do sítě prapodivných vztahů, když podlehne pokušení osvěžit si sexem příbuzenský poměr. Nedá se říct, že to musí dopadnout vždycky truchlivě – nemusí. Dá se ale říct, že v nepřehledně prapodivných, často až krvesmilných vztazích nebo ve vztazích mezi partnery, kteří ještě nejsou podle zákona dospělí, je daleko více lidí, než bychom předpokládali. Jen se o tom moc nemluví.
Stojí ovšem za zamyšlení, popřípadě delší meditaci, zauvažovat si zlehka na téma: "Má můj sexuální partner sex pouze se mnou? I když mu budu věřit, že nemá sex s nikým jiným, s kým by eventuálně, technicky vzato, mohl mít sex? Přestože si můžeme myslet, že je to nesmysl, jakmile je něco v oblasti sexu z ryze technického hlediska možné, už to není vyloučené…"
Vzpomínám si na jeden zajímavý případ, kdy společně v rodinném domě bydlel manžel, manželka a manželova vdaná sestra, se svým mužem. Při nějaké příležitosti chtěla manželka svého manžela potrestat odmítáním sexu. Prostě s ním nespala. Jemu to ale očividně vůbec nevadilo, byl stále zdráv a vesel a tak uběhl asi půlrok a on ani jednou nenaznačil, že by mu absence sexu nějak vadila. Manželka z toho byla zničená, protože už sama byla nadržená jak pumpička, ale nechtěla se vzdát. Ale jediné čeho dosáhla, bylo to, že se začala utápět v hysterických záchvatech, byla vzteklá, nesoustředěná, začala přibírat. Prostě se mučila, ale nechtěla si přiznat, že tuto bitvu prostě prohrála. Později se docela vážně začala přiklánět k názoru, že její muž žádný sex nepotřebuje, protože nikam nechodil a v práci taky nikoho neměl, což věděla naprosto přesně. Pracovali na stejném pracovišti, o kterém měla dokonalý přehled. Jediné, co nevěděla, bylo to, že její muž měl už od dětství uspokojivý sexuální vztah se svou mladší sestrou, která s nimi bydlela v domě. Nikdy s tím nepřestali, ale nikdo o tom neměl ani tušení. A na to, aby se sexuálně uspokojili, jim stačilo setkat se na pět minut ve sklepě nebo společně zajet autem nakoupit do supermarketu v sousední vesnici.
V poslední době se často dočtete, že jak se lidé dříve dělili na heterosexuály, bisexuály, homosexuály a lesbičky, tak se k nim přidávají ještě asexuálové, což jsou lidi, kteří o sex nemají vůbec žádný zájem. Mohou klidně žít bez sexu, nemají partnerky, nemají partnery, neonanují, nemasturbují, nechodí do bordelů, nesouloží, prostě sexuálně nežijí. A ušetří strašně moc peněz a času. No nic...
Moderní sexuologie říká, ano, je to možné – jsou to lidé, u kterých se dá předpokládat, že se jim sexuální pud přesmykl do pudu pracovního, shromažďovacího nebo pudu společenského. Papeže si taky nikdo nepředstavuje jak masturbuje, nebo jak omrdává peřinu, popřípadě se ukájí s oblíbeným kardinálem. Zrovna tak si celá řada lidí těžko dokáže představit starší nebo staré lidi, jak se oddávají sexuálním hrátkám. Přitom člověk je především tvor sexuální. Bez sexu to prostě nejde, i když je pravda, že sex má tisíce tváří a občas ho odhalíme i tam, kde ho zatím nikdo nehledal. Třeba ve východních meditacích. I když zrovna v Japonsku mají asi nejstaršího pornoherce na světě, kterému je snad už skoro devadesát a ve filmech zvesela oprcává barely legal teens...
Můj osobní názor na "asexuály" je ten, že to mohou být lidé, kteří buď anebo:
vedou tajný sexuální život a jsou s ním spokojení,
mají k sexu odpor, ale protože bez něj stejně nemohou být, vybíjí se v nich sexuální napětí mimovolně, například ve spánku nebo při návštěvě fitka,
mají sexuální nároky, které neodpovídají realitě/kauzalitě/normalitě, například je dokáže sexuálně vzrušit pouze určitá představa, která ovšem není natolik obvyklá, aby se s ní mohli chlubit před známými, s čímž souvisí i možnost, že jsou prostě úchylní, například zoofilové, pedofilové, koprofágové a kdovíco ještě, takže je společensky únosnější prohlásit se za asexuála, než někde na večírku prohlásit: "Víte, mě dokáže vzrušit pouze to, když nahý pojídám své exkrementy a přitom masturbuju do výfuku nejlépe červeného sporťáku." To už je lepší suše oznámit: "Mě sex naprosto nezajímá, prostě mi to nic neříká."
Dva tisíce let je sex považován za hřích, popřípadě za slabost. Lidé, kteří se dokázali nad sex povznést, popřípadě sex nepotřebovali, byli téměř svatí. V křesťanském náboženství nenajdete žádného svatého, který by měl kladný vztah k sexu nebo by se jakkoli proslavil svými sexuálními výkony. Všichni byli úchylní. Neboli svatí.
Sex je obrovská síla a každý, kdo někdy zažil říznou sexuální frustraci, ví, jak je těžké ovládnout se a usměrnit myšlenky jiným směrem. Často to prostě nejde. Není divu, že se z toho polovina lidí zcvokla a chová se nenormálně. Nenormální chování se projevuje už tím, že vám dotyčný člověk nikdy neřekne o sobě úplnou pravdu.
Začnete s někým chodit a teď nevíte – co ho zajímá? Co ho vzrušuje?
Když někdo řekne: "Mně se líbí velký kozy," nebo, "mě vzrušujou chlapi s velkým pérem," tak to ještě jde, to se dá omluvit. Hodně mužů ale vzrušuje představa, že se milují nebo masturbují se dvěmi nebo více ženami najednou. To je už dost těžko akceptovatelný vklad do nového vztahu. Aha, prasák, který mi jednou bude nevěrný nebo se bude vnucovat s dalšími úchylnými nápady. Nu a protože existuje empatie a dotyčný muž si dovede živě představit, jakou odezvu by měl jeho záchvat upřímnosti, raději své vyvolené špitne do ucha: "Miláčku, mně jiný ženský vůbec nic neříkají."
Jsou prostě představy, které jsou společensky, což je dáno místem, dobou, náboženstvím… tolerované (například: budeme se při milování dívat na porňák) a jsou představy nebo touhy, které tolerované nejsou (například: co kdybychom si k milování přibrali ještě tvoji dceru z prvního manželství?).
Při seznamování s novým člověkem je dost nebezpečné podlehnout představě, že pokud se vám na něm něco už od začátku nezdá, že se to časem spraví nebo že se vám podaří předělat jej k obrazu svému. To nejde prakticky nikdy. Z psychologického hlediska jsme jako osobnosti hotoví už když jsou nám dva až tři roky a dále se mění už jenom naše zkušenost, obranyschopnost a lstivost.
Pokud začnete chodit s alkoholikem nebo si alkoholika vezmete, vzdejte se všech nadějí, že ho sami časem předěláte na abstinenta. Bez odborné pomoci to nepůjde. Raději si představte, jak by to vypadalo, kdyby ten druhý začal předělávat vás na alkoholika. Bránili byste se hodně nebo málo? Nebo byste od něho raději utekli?
Pokud se vám stane ve vztahu něco nepříjemného, nikdy si neříkejte, že je to jen náhoda nebo, že to časem přejde, naopak – právě teď si musíte uvědomit, že je to jenom první vlaštovka. Za ní letí celé hejno. Jestli tedy na vás váš miláček najednou (a poprvé) pořádně vyjede, uraženě odejde a práskne za sebou dveřmi, musíte to přijmout – ano, takový ten člověk, kterého jste si přivedli domů, opravdu je. A předělávat ho nebo ji? Stejně houževnatě se bude snažit On nebo Ona předělat vás. To je zákon, o tom se nediskutuje.
Zítra si povíme, proč se mění kvalita sexu hned po uzavření manželství a po delším, třeba i šťastném vztahu. Přičemž kvalita orgasmů je pořád ta samá…
 
Od Dubaje na Sri Lanku - i když je to letadlem arabských Emirátů v podstatě jen skok, neměli bychom si Dubaj plést se Sri Lankou, jsou to přece jenom dvě různé země, jedna je země nafty, zatímco druhá je země čaje.
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/