Sex vs. vztahy

 
Dotaz
 
Vždy, když si lidé plánují společnou letní dovolenou, dolehne na mě pocit samoty - jsem totiž bez partnera. Když mám dost práce a mám co dělat, tak mi to tolik nevadí, ale právě v období dovolených a kolem dovolených mě to trápí nejvíce. Bydlím ještě s rodiči a prarodiči a to mě pomalu přivádí k šílenství. Prostě je to jedno s druhým.
I když mi většina lidí říká, že jsem docela aktrativní, nemám na vztahy a na sex štěstí. Je pravda, že moc nechodím do společnosti, ale v našem nevelkém městě není moc kam. Prý jsem na muže náročná. Jenže kde je to měřítko náročnosti? Že nechci nevzdělaného chlapa v montérkách, co sedí v obýváku s cigaretou v puse, se zamračeným obličejem, šedým od alkoholu, je snad normální. Bydlím kousek od města, kde je pár klubů, kam chodí podobní "odpadlíci". Muže na úrovni tam nepotkáte.  A to nemluvím o seznamkách a chatech, kde se mi zdají být muži ještě horší než obvykle. Tak si říkám, kde tedy?! Když někde potkám jednou za dlouhý čas muže, který se mi zdá být inteligentní, cílevědomý a sympatický, prostě fajn, tak má partnerku. Nejraději bych odjela do většího města, kde je více možností setkávat se s normálními lidmi. To jsem měla taky v plánu, ale potkala jsem fajn člověka, co mi dal zajímavou práci, která se neodmítá. Jsem tedy nucena zůstat, ale bojím se, že tady na mě v žádném směru štěstí nečeká. Dá se tomu nějak pomoct nebo mám čekat až ten pravý čas přijde?
 
Odpověď

Potkat skutečně inteligentního muže, je v dnešní době vzácnost. Ono vůbec potkat inteligentního člověka patří dnes téměř k hraničním jevům. Bydlíte-li v malém městě nebo na vesnici, tvoří obvykle statistický základ všech obyvatel lidé dospělí, starší a staří. Nebo lidé, kteří zdálky vypadají jako dospělí, ale zblízka vidíte, že tu dospělost už mají dávno za sebou. To se stane třeba v případě, když potkáte důchodce v kožené letecké bundě, skrývajícího pohaslou jiskrnost svého zraku za působivě tónovanými skly Wayfarer Ray-Ban, no nic, svět chce být klamán, ale vždy jen do určité míry. Inteligentních mužů v rozkvětu sil je citelný nedostatek, ale kdyby inteligentní muži rostli na stromě (třeba to díky novým poznatkům genetiky zanedlouho půjde) tak by to bylo jednoduché. Každá náročná žena by si utrhla jeden vydařený plod, ono by to pak doma ještě trochu "došlo" a za chvíli by byl svět plný inteligentních mužů. Byli by kolem nás samí inženýři, dirigenti, návrháři, režiséři, designeři, skladatelé, vládci, vynálezci, hlavy korunované, pomazané, kulaté i šišaté, ale co by se mohlo v záplavě toho obrovského štěstí jevit negativně je fakt, že nikomu z nich by se nechtělo pracovat.
Vždycky, když v krizi čekáme nějaký chytrý nápad, automaticky zaměřujeme svou pozornost na inteligentní muže, kteří někde důležitě postávají jako manekýni od Bosse. Nevím, jestli to není z naší strany tak trochu zkratová reakce, možná by se určitá skrytá forma inteligence dala najít i mezi "manuály". To říkám jako člověk, který polovinu svého produktivního života strávil jako "zaměstnanec" nebo dělník. Často se říká, že někdo má dobré nápady, jiný zase šikovné ruce. Jenomže každá ruka je tak šikovná, jak je šikovný mozek, který ji řídí. Což teď nemyslím obrazně, ale doslova, fyziologicky a biologicky. Ani bych se nedivil, kdyby se jednou IQ posuzovalo podle manuální zručnosti. Stupnice by začínala na bodě nula, tedy šikovnosti ruky oddělené od těla. Pokaždé, když se setkám s nějakým nefungujícím výrobkem, uzávěrem, který se nedá uzavřít nebo "otevírákem", kterým se nedá nic otevřít, říkám si, proboha, tak jestli tohle vymýšlejí inženýři, jak by to asi vypadalo, kdyby to vymýšleli normální lidé? Nicméně, společenským zvykem se stalo, že bílý límeček něco vymyslí, třeba kudy povede dálnice a tlupa nevzdělaných chlapů v montérkách, s cigaretama v puse a ksichtama šedivýma od alkoholu přetaví vzdušné zámky ve skutečnost. Sebevětší inteligence a sebelepší nápad sám o sobě nic neznamená. Dejme tomu, že by někdo dostal podnikatelský nápad, třeba vyrábět boxovací trenažery v podobě hlav známých osobností, které se něčím prohřešili vůči obecné etice a lidskosti, například v podobě Roberta Oppenheimera, otce atomové bomby, nejhnusnější zbraně, jakou kdy člověk vymyslel. Mohl by to být výborný vývozní artikl třeba do Japonska. Dokud ovšem tento nápad nezrealizují lidé, kteří na společenském žebříčku stojí často hodně nízko, zůstane nápad nezrealizovaným nápadem. Inteligentní člověk musí nejen vymyslet (teď mi odpusťte ten termín) nějakou příšernou hovadinu, on musí také vymyslet způsob, jak stádo jiných lidí přinutit, aby jeho nápad uskutečnili. Třeba aby vtrhli na cizí území, přehradili údolí, vylovili z moře posledního žraloka, vykáceli poslení stromy deštného pralesa, vyrobili neuvěřitelné množství zbraní, munice, nášlapných min a jiných zařízení, která dokáží nehorázným způsobem ozvláštnit život, k tomu aby vyrobili těžká letadla, z nichž každé při jednom jediném přeletu zasadí přírodě tak těžkou ránu, že si to ani celá skupina mimořádně inteligentních lidí nedokáže představit a tak dále a bohužel ještě dále. Je otázkou, jestli tvor, jehož označujeme pojmem inteligentní muž, nepředstavuje pro život na této planetě jedno z největších nebezpečí? Jestli by nebylo lepší odhlasovat už dnes eventuální vykácení všech stromů, na kterých by mohli začít vyrůstat inteligentní muži? A také začít už dnes raději hledat jako partnera nějakého úplně normálního, ale hodného chlapa? Je to samozřejmě pouhý návrh.

Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který když se měl něco nového naučit, tak hned vytáhl úřední potvrzení o nadprůměrně nízké inteligenci a šel si zase lehnout.
Jack: "Hominem quaero, hledám člověka. To prý odpověděl Ezop, když šel v poledne přes náměstí s rozsvícenou lucernou. Ve skutečnosti si nesl zažehnutou lucernu, protože chtěl doma od hořícího knotu zapálit oheň v peci a jakýsi rozumbrada z davu přihlížejících se ho ptal, na co si potřebuje ve dne svítit. Na blbou otázku blbá odpověď. Jo a ještě něco, Buddha prý svého času říkal, nesnažte se být dobrým člověkem, buďte prostě člověkem, to je daleko víc. Nevím, jestli by s ním dnešní buddhisté souhlasili, to je jako kdyby mi páníček říkal, hele, nesnaž se být stafordem nebo pitbulem, buď prostě psem, buď sám sebou. Jenomže já jsem staford. Tomu se fakt někdy nedá rozumět."
 
Od Adama k Indickému oceánu. Jedno vám řeknu, je radost cestovat po Sri Lance nebo před Sri Lanku. Projeli jsme mnoho stovek kilometrů, občas jsme se někde zastavili, popili, protáhli kostru a opět se sunuli dál. Jeli jsme i po dálnici a jet vlevo po dálnici je velmi zajímavý pocit (doma to raději nezkoušejte). Když jsme jeli kolem nějakého zajímavého chrámu nebo chrámového komplexu, tak jsme zastavili a šli se podívat dovnitř, pozdravili jsme místní božstva a pokračovali v krasojízdě.
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/