Sex vs. vztahy

 
Mám problém - moje žena nesnáší mé rodiče, což by ještě nebylo nic až tak převratného, ale ona kvůli tomu, že se s nimi stýkám, tak cca 15x do roka, začíná nesnášet i mě! Neměla je ráda už před svatbou - chodili jsme spolu 8 let, ale občasnou kávu s nimi zvládla. Teď, čtyři roky od svatby je už nechce vidět vůbec, ani na narozeniny, Vánoce či cokoliv jiného. Máme spolu tříletou holčičku, dominantní tchýni a docela fajn tchána. Tchýně to všechno podporuje, včetně nemožnosti vzít svoji dceru a vyrazit s ní za rodiči sám. Moji rodiče ji již dva roky neviděli a před prckem se dokonce schovávají i jejich fotky. Cítím se pod velkým tlakem, jednak ze strany rodičů, kteří nedokáží pochopit, proč to tak je a jednak ze strany mé ženy a dominantní tchýně, které mi mé rodiče neustále předhazují a nepřejí si, abychom se vídali.
Náš manželský život tedy není docela klidný, nesmíim otevřít téma své rodiny. Pak se opravdu po italsku pohádáme.
Co s tím? Ať půjdu "doprava nabo doleva" vždycky zraním někoho, koho mám moc rád.
 
Odpověď

Když se můj přítel s mým nepřítelem baví vesele, mně není třeba toho přítele. Tak se to alepoň říká a praktikuje. I když skutečnost či realita může být ještě daleko složitější. Ne všichni lidé jsou si navzájem sympatičtí, o tom by mohli vyprávět i Montekové a Kapuleti, dva rody, stejně staroslavné oba... V ekonomice se díky vzájemné nevraživosti politických a lobistických skupin dělají ty nejlepší kšefty. Chemický průmysl často potřebuje nějaké specifikum, které se těží nebo získává v zemi, jejíž režim zásadně nesouhlasí s politikou země, v níž se onen hladový chemický průmysl nachází. To je situace, která přímo volá po šikovném překupníkovi, s nímž budou obě strany ochotné obchodovat, aniž by musely zasednout za společný stůl. Deset, patnáct procent za sjednání obchodu a na světě je další zářící milionář. Pořád lepší než vystávat důlek v podlaze u soustruhu. Když se ale nemají rádi příbuzní nebo lidi v rodině, je to podstatně smutnější, protože v rámci rodiny se obvykle žádný zajímavý business udělat nedá. Snad kromě získání tučného dědictví. Když jsem někoho z rodiny neměl rád, tak sem si ho nevšímal a to bylo asi tak všechno. Nevolal jsem mu, nebavil jsem se s ním, nezajímal jsem se o něho, nezval na návštěvu, ale bylo mi jedno, jestli se s dotyčným bavil někdo jiný. Antipatie chápu jako čistě osobní záležitost. Není dobré z toho dělat politiku, vyhlašovat nějaká obecně platná pravidla a embarga, schovávat něčí fotky, domluvit se, že ho nebudeme lajkovat, to jsou všechno dětinsky směšné věci, stejně jako znemožňovat někomu jinak obyklé návštěvy nebo zakazovat vyslovovat jméno určité osoby. To už tak trochu zavání psychopatií nebo poruchou osobnosti, kedy té, která se vás snaží ovlivnit, abyste něco dělali nebo nedělali.
Kdysi dávno, na začátku mého pohnutého vztahu s Arianou, jsem vzal tehdy ještě zcela nevinnou, nicnetušící a nezkušenou Arču na návštěvu ke svému otci a jeho tehdejší manželce, která se na adresu Arči vyjádřila v tom smyslu, že si nepřeje, abych si k nim tahal štětky, zřejmě mě bleskurychle posoudila podle mého fotra. Asi, s nejvyšší pravděpodobností. No a od té doby uplynulo dvacet a ještě více let a nebyli jsme tam na návštěvě ani jednou. Fotr mezitím zemřel a to, co se stalo, se už vrátit nedá. Stačí pár blbých slov nebo jeden debilní nápad a ušetříte takovou spoustu času, že si to ani nedokážete představit. Kdybych s tou rodinou udržoval jakékoliv vřelejší vztahy, bůhví, kolik by mě to zase stálo námahy, času a peněz, já už jsem prostě takový, že neumím lidem nic odmítnout.
Jiná situace by ovšem nastala, kdyby mě moje manželka chtěla zakázat navštívit občas svou matku. To by se mi ale vůbec nelíbilo. Zřejmě bych si počkal na nahrávku na smeč a zakázal bych jí, aby ona navštívila třeba svého dědečka nebo babičku, za nimiž jezdila ráda. Na každý její zákaz bych vyrukoval s jedním svým zákazem. A tak by to šlo klidně tak daleko, až bychom se třeba i rozešli, načež by moje drahá, zhýčkaná polovička zjistila, že se sama neuživí. Ale i tak bych ji v tom asi už nechal. Mohla by mezitím chodit za kartářkami a ptát se jich, kdy už konečně pochopím, jak moc jsem jí ublížil a omluvím se jí. Musíte prostě ukázat sílu a pokud ji nemáte, tak se raději neukazujte ani na veřejnosti, i to někdy vyčerpává.
 
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš americký staford, který si nikdy na nic nestěžoval. Hlavně asi proto, že všechno bylo v pořádku.
Jack: "Quid, de quoque viro et cui dicas, saepe videto, dávej si dobrý pozor, co o kom a komu říkáš."
 
 
Kdo chce s námi letět v září do Řecka, ať se přihlásí o dlaší informace.
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/