Sex vs. vztahy

 
Ahoj, je mi 27 let a 2,5 roku jsem chodila s mladším přítelem 24 let. Já jsem Vodnář on Lev a to, podotýkám, typický. Jak podle příruček. Náš vztah byl přes rok nádherný, poté jsme jeli s jeho rodiči na dovolenou a zde nastaly neshody. Po nějaké době jsem se s ním rozešla a našla si někoho jiného, ale asi po 2 měsících jsme se k sobě opět vrátili, ale od té doby se můj přítel hrozně změnil. Nikdy mi neodpustil, nezapomněl a stále mi opakoval větu, že v našem vztahu to už nikdy nebude on, kdo by trpěl a tohle svoje proroctví splnil za poslední rok do puntíku několikrát. Mnohokrát jsme se rozešli a zase sešli, nikdy mi ani jednou neřekl, že mě miluje, pokud tedy nebyl opilý. Všechno mu na mně vadilo. Že chci být stále s ním, že žiji pouze naším vztahem, když jsem si našla koníčky a ukázala mu, že dokážu být bez něj, vyčetl mi, že málo vydělávám a starám se jen o zábavu. Na denním pořádku byly hádky, citové vydírání, ponižování a slzy. Strašně mě mrzí, že se takhle změnil a stal se z něj absolutní sobec, nehledě na to, že vinu dávám sobě. V jádru je to užasný chlap, citlivý, milý, prostě má podle mne dobré předpoklady do života - miluje děti, dokáže finančně zabezpečit rodinu, nevěru neuznává, nepije. Chyba je v tom, že se rád předvádí, má spoustu kamáradů, 90 % volného času stráví na kávičkách a každý večer je na diskotéce.
Dalšími problémy jsou jeho a moje rodiče, on mé rodiče, respektive moji matku, nemůže ani vystát a jeho rodiče o mně od našeho prvního rozchodu nic neví.
Asi před 14 dny se se mnou opět rozešel a našel si jinou, vůbec to nezvládám, protože mám pocit, že už je to definitivní, asi si pomyslíte, že jsem blázen, ale já ho stále velmi miluji... a myslím si, že to je osudová láska a že zkrátka patříme k sobě... on ale dává přednost rozumu. Momentálně jen hubnu, trápím se, brečím, zvracím a přemýšlím, jestli mám odjet do Anglie a zapomenout, žiji na malém městě, kde bych ho denně potkávala...
Nikdy mu nemůžu ani nic vyčíst, protože je to velmi chytrý člověk, který umí mluvit a ze všeho vyjde jako vítěz a já vypadám jako hysterka a blázen, ještě mi tvrdí, že se se mnou rozešel pro mé dobro, protože mě nemiluje a s ním nemohu být š'tastná a on mi přeje, abych byla opravdu štastná a našla si někoho kdo by mě miloval, protože jsem hodná a zasloužím si to... každý můj vztah ale dopadne stejně, jsem velmi naivní, do vztahu dám vždy maximum a tomu druhému zařídím pohodový život. Najdu podnájem, zařídím byt, nakoupím spoustu věcí a oblečení, pomůžu s prací, s finančními problémy... prostě když něco mám, vždy to raději dám tomu druhému, ať už jde o materiální věci nebo ne a nakonec si mě partner přestane vážit a opustí mě... nějak vždy na partnerovi visím a beru mu jeho svobodu i když nevědomky...
Jeho vidím asi takhle a to byl také můj poslední vzkaz pro něj:
Jsi obdivuhodný člověk, nejchytřejší a nejlepší stratég, jakého znám. Vždy dáš jen to co chceš, vemeš si také, co chceš, nikdy nic neslíbíš, v ničem se nevážeš a když odcházíš máš čistý štít, protože umíš mluvit a máš dobrý úmysl, každý ti uvěří. SMEKÁM.
Vím je to dlouhý dopis a asi hodně zmatený, ale snad mě dokážete pochopit a poradit.
 
Odpověď

Snažím se odpovědět na všechny dotazy, které přijdou, na některé jsem dlouhá léta odpovídal přes super.cz, na jiné odpovídám rovnou na mail odesilatele nebo přes chat na stránkách blesk.cz, tam je to zčásti placené a zčásti neplacené. Během posledního roku jsem byl doslova zavalen objednávkami na konzultace, rituály a výklady karet, ale zatím to řeším ve stylu dělnické manufaktury - dělají se přesčasy. V ekonomicky vyspělých státech a ve státech, kde si lidé nezvykli na komunistické myšlení je normální, že si vezmete podnikatelský úvěr, čili půjčku u banky, zajistíte si a pojistíte splácení, koupíte si potřebné vybavení, ateliér, počítač, kamery, zajistíte si nepřetržitý přístup na internet, začnete spolupracovat se šikovnými lidmi a začnete podnikat. Ne, fakt, to si nedělám legraci, takhle se to skutečně dělá a z hlediska vyššího principu pracovního i mravního je to naprosto v pořádku. V Česku prý lidi dluží na nějakých záhadných úvěrech miliardy korun. Kdyby se aspoń polovině z nich uskutečnily jejich původní podnikatelné záměry, bylo by to jistě vynikající. Pokud ovšem ty peníze nedluží po Silvestru za zábavnou pyrotechniku. Když se ale podíváme syrové realitě tváří v ksicht, tak zjistíme, že v česku úvěr nedostaneme, jsme na to již příliš staří, pojištění půjčky se rovněž žádné nekoná a nikdo na to není zvědavý a protože nemáme ani byt, tak nemáme kde bydlet, to dá normální selský rozum, takže pracujeme na nějakých čtyřech metrech čtverečních už asi sedm let a pomalu se stáváme dalším divem světa, v jakých malých a skromných podmínkách ve vesmíru, uprostřed zatuhlého komunismu se dá fotit, filmovat, tvořit, psát, poskytovat konzultace a živořit alespoň se střechou nad hlavou. Ale pozor, nestěžuji si, stěžoval bych si kdybych byl výjimkou, ale protože se hodně pohybuju mezi normálními, prostými lidmi, tedy i mezi bezďáky, tak vím, že v podobných podmínkách v česku živoří určitě stovky, ne-li tisíce lidí. Možná by to bylo i na hromadnou žalobu u mezinárodního soudu s cílem získat odpovídající odškodnění za totální nasazení v komunismu. Což v podstatě trvá dodnes. Člověk si ale musí umět přiznat, že partie, kterou se celý život pokoušel hrát, je už dohraná, že přišel čas cvrnknout svého krále do hlavičky a jít na cigáro.
Je to podobné jako s vaším vztahem. Přestaňte si namlouvat nesmysly, ztrácíte jen čas, ptáte se na muže, kterého jste už ztratila, vztah se vám změnil v podivné kamarádství s "výhodami". Nejlepší by bylo vypadnout z rodné vísky, tam člověka nikdy nic kariérově zajímavého nečeká, tam se můžete po letech vrátit dožít, až budete živořit z důchodu dvě stě korun a tři stravenky na měsíc, začněte se rozhlížet po jiném chlapovi, čím dříve tím lépe, čeká na vás vztah, ze kterého budete skutečně nadšená, takhle si pořád jenom něco namlouváte nebo lépe řečeno, pokoušíte si něco namlouvat, protože ve skutečnosti máte tak debilní vztah, že si v něm ani nic namlouvat nemůžete.

Ono je sice už po Vánocích, ale je možné, že ještě nějaké Vánoce přijdou a tak jsem přemýšlel nad cyklicky se projevující postavou Santy Clause nebo Ježíška či Dědy Mráze. Jednak jsem si říkal, že by nebylo špatné, být vnukem Dědy Mráze, ale na druhou stranu mě kolikrát napadlo, co asi dělají všechny tyhle špičkové, leč záhadné bytosti po zbytek roku? Jsou v letním spánku? Mají nějaké družky? Asi ne, protože to by se o nich rychle rozneslo. I o Dědovi Vševědovi se vědělo, že má u sebe zlatokopku, která mu trhá zlaté vlasy i ve spaní. Ale co Ježíšek nebo Děda Mráz? Jsou sami? Nebo si může takový Děda nebo Santa ještě na stará kolena někoho najít? Možná by to bylo jako s naším dědou, bylo mu už osmdesát, ale ještě byl čilý a soběstačný, ale žil už několik let sám. Dárky všem dětem na světě sice nikdy nenosil (to zní jak titulek v novinách), ale i tak mohl mít starosti, které si nedovedeme představit. Jednou jsem se ho ráno zeptal, jaký máš program na dnešek? Děda se upřímně zasmál a prý, jaký program? Bude přece dělat to, co každý den. Až se nají, tak se zvedne a přejde do předsíně, potom půjde do pokoje, podívá se z okna, ohodnotí počasí a rozhodne se, jestli si půjde koupit tři housky hned nebo až odpoledne. Zapne televizi, zjistí, že na ni nevidí a půjde zase zpátky do kuchyně. Tak jsem si říkal, copak by se pro našeho dědu nemohla najít nějaká Nicole Smith, s níž by se ještě na nějakou dobu mohl naladit na společnou notu? Střízlivě viděno, je přece plno žen, které také nechtějí být samy. Z esoterického hlediska je nejlepší metoda, jak něco v životě pozitivně změnit a to jak v partnerství, tak v oblasti zdraví, naprosto jednoduchá - přestěhovat se. Starší lidé se neradi stěhují, protože jsou na určité místo zvyklí a neradi něco ve svém životě mění. Pokud jste ale ještě mladá a máte možnost odjet pracovat třeba do Anglie nebo se prostě odstěhovat za prací do jakékoliv průmyslovější oblasti, tak nevidím důvod k váhání.

A poslední rada - nemá cenu hledat u někoho vinu kvůli čemukoliv, proto jsem se také neptal, proč jste se vlastně rozešli, pokud by to bylo kvůli tomu, že váš partner nesnášel vaši matku, tak to by byl důvod skutečně slabý až malicherný, spíše budete těžko hledat mladíka, který by miloval svou budoucí nebo současnou tchýni. Když si vzpomenu, kolik času jsem strávil s výše zmíněným dědou, protože jsem nechtěl, aby byl sám, kolikrát jsem ho autem vezl za doktorem, kolikrát jsme byli na oční klinice, když ztrácel kvůli zelenému a šedému zákalu zrak, kolik jsem mu zaplatil laserových zásahů, injekcí i větších operací, tak jestli se podle dobrých skutků po smrti vyměřují parcely v nebi, tak počítám, že už mám nárok tak na 65 hektarů. Podotýkám, že jsem všechno platil ze svého a nikdy jsem si od něho nevzal ani korunu. Potom, jak začal být dementní, si před rodinou stěžoval, že jsem za ním jezdil, abych z něho tahal peníze a celá rodina mě zavrhla a já si říkal, že jsem raději dědka nenakopal do prdele, bylo by to jednodušší a mohl jsem si ušetřit čas i peníze. Takže i z mých zkušeností si vemte poučení, aby vás pak nějaký magor nepomluvil jen kvůli tomu, že jste se snažila být vůči němu vstřícná. Je to vždy případ od případu, kdybych měl vždycky nakopat do zadku každého, kdo se mě snažil využít a ošulit, tak mám nohu už několik let v sádře a chodím o holi, i když je pravda, že zase bych s určitostí měl i na hodně parádní invalidní vozík. Prostě každá sranda něco stojí a my si jen vybíráme, za co a do jakýho chřtánu své těžce vydělané peníze nasypem.


Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který se nikdy v životě nemusel stěhovat, nanejvýš tak, podobně jako děda, z kuchyně do předsíně.
Jack: "Incredulus odi, tomu nevěřím a mému vkusu se to příčí. Změna je sice život, ale někdy stačí jen změna názorů. Abyste se mohli nastěhovat zase zpátky do kuchyně. Což je rovněž užitečná změna."

Pokračování názorové diskuze, kde rozebíráme zamilovanost nebo i lásku, jako přechodné pominutí smyslů nebo narušení osobnosti. Stejně zajímavý je problém, kolikrát se zamilujeme do určité situace a přitom jsme přesvědčení, že jsme se zamilovali do člověka, který se, často jen čirou náhodou v oné situaci vyskytoval.
 
 
Dvacátá a třicátá léta se ukazují na fotkách jako silně zajímavá a nosná. Potom zbývá už jenom vyřešit otázku, na co chceme fotky použít a jaký budou mít v budoucnosti praktický účel. Jako reklama? Budiž, a kdyby si ještě majitel kavárny pověsil pár podobně laděných fotek na zeď v kavárně, mohly by fotky začít plnit svůj magický účel. Vždy musíme vědět, když cokoliv děláme, jaký bude mít naše činnost odraz v budoucnosti a v současné realitě a jak dlouho to bude trvat. Jak říkali staří filozofové - nepromyšlený život nestojí za to, aby byl prožíván.
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/