Sex vs. vztahy

Ahoj, poraď, co mám dělat s přítelem, řeším to, že si mě nevšímá tak, jak by měl, lépe řečeno tak, jak bych chtěla. Jsme spolu přes dva roky a z toho rok spolu žijeme. Jemu je 26 a mně 27.
On nikdy na sex moc nebyl, stačilo mu, když si ke mně lehnul, přitulil se a bylo mu moc dobře. To mně bylo samozřejmě taky dobře, ale já jsem sexuálně víc založená než on a tak mi přijde, že milovat se jednou nebo dvakrát za měsíc je dost málo. Když ale spolu spíme, tak je to moc hezký, i když tak nějak bez fantazie. Řešit to pomocí někoho jiného, třeba nějakého milence, rozhodně nehodlám, protože svého partnera moc miluju a vážím si ho za všechno ostatní. Ale potřebovala bych, aby si mě víc všímal, aby mě obejmul víckrát, než to dělá a taky by mi mohl občas říct, že mi to sluší. To ženská prostě potřebuje.
Jestli to tedy vůbec na nějakou radu je. Necítím se vedle něj žádaná a to mě moc mrzí. Vím, že mě má moc rád, to člověk cítí a jak říkám, když se spolu milujeme, je to hezký - jen by to mohlo být častěji. Někdy se kvůli tomu docela chytneme. On to zřejmě nechápe. Má pocit, že mi dává svou lásku najevo dost. Vím, že čím víc scén kvůli tomu udělám, tím to bude horší, ale někdy to prostě nevydržím a vybuchnu.
Ostatní chlapi řikají, že jsem atraktivní a hezká a mně je potom líto, že zrovna pro mého přítele ne. Nebo možná ano, ale nedává to nijak najevo. A já to potřebuju cítit.
 
Odpověď

To, jak člověk projevuje svou náklonnost a lásku vůči někomu jinému, má tisíce tváří. Někdo říká, že koho máme nejradši, k tom jsme nejtvrdší a někdy to tak i vypadá, jiný tvrdí, že když máme někoho opravdu rádi, tak mu všechno dovolíme, rozmazlujeme si ho a hýčkáme. Nejlepší je asi zlatý střed a protože jste jedno tělo a jedna duše, měla bys ho tvrdě a nekompromisně přinutit, aby tě rozmazloval. Jak ho k tomu přinutit? O tom se dost těžko píše, protože by to mohlo vypadat jako navádění k trestnému činu, ale rozhodně k tomu budeš potřebovat ocelová pouta, nejlépe Smith & Wesson, železnou lavici, sekeru, jehly, kastrovací kleště a nůž, ba ne, dělám si legraci.
Nikoho nemůžeš v partnerství k ničemu nutit. Pravdou ovšem zůstává, že každý člověk má jinou hladinu sexuální vzrušivosti, každý na stejné podněty reaguje jinak, někoho vzruší k nepříčetnosti letmý pohled na logo Renaulta, kolem jiného by mohlo stádo nahých žen tančit divoké břišní tance a nijak by to s ním nehnulo. Až se zase budeš s přítelem bavit o rozpínavosti vesmíru, osidlování Marsu nebo o záhadách amazonského pralesa, zkus obratně zavést řeč na sex a zeptej se ho, co on sám považuje za sexuálně vzrušivé. Kdyby se ti svěřil, že ho nejvíce vzrušuje představa, že ještě zatepla pojídá malé, uvařené chlapečky, tak se pomalu nadechni, vydechni, zadívej se skrz něho a tichým hlasem se ho zeptej, jestli ví, že nejvíce prodaných pozemků na Měsíci je v okolí Moře klidu. Potom zkus nenápadně odejít. Ale tak zlé to jistě nebude, ale je možné, že jste si ještě o těch nejzákladnějších věcech ve vztahu a v sexu pořádně a otevřeně nepopovídali.
Jsou mezi námi lidé, kteří sexuální podněty vnímají slabě nebo vůbec. A kupodivu jsou to nejen ženy, ale i muži. Zdůrazňuji, že způsob vnímámí sexu se odvíjí především od hormononální rovnováhy, což je naprosto fantastické. Ale i děsivé. Protože, když si člověk uvědomí, že mu dvacet let života doslova proteklo mezi prsty jen díky chybějícím pár molekulám nějakého srandovního hormonou ať už třeba u jinak hodné partnerky nebo spořádaného partnera, může začít filozofovat na téma, o čem ten život vlastně je. Podle mého názoru se dají stanovit měřítka normality a pokud se někdo díky svému chování opakovaně ocitá mimo měřící škálu, (statisticky) normální asi nebude.
Samozřejmě, někdo může namítnout, že je to věc názoru, co je normální a co není normální. I když je pro někoho něco normální, nemusí to být normální pro druhého. A pokud je něco normální pro jednoho, ale není to normální pro deset dalších, tak tím stejně není řečeno, že ten jeden se mýlí a většina má pravdu, záleží na obecné kultuře, na výchově, na enkulturaci, na politice, ekonomice, náboženství, na stupni dosažené demokracie, sexuální orientaci, na životním stylu, na věku a příbuzenských svazcích a kdoví na čem ještě.
Dá se tedy říct, že psychologie je zbytečná věda? Každý je prostě nějaký a nedá se říct, že jeho chování je dobré nebo špatné, jen proto, že je a nebo není v určité normě. Stačí změnit normy a všechno je OK. Vystudovaní psychologové svou vědu ale brání. Přece nestudovali nadarmo. Psychologický rozbor je užitečný, protože může odhalit potenciální nebezpečí, plynoucí z nevyrovnané, disharmonické, nemocné nebo nezralé osobnosti. Dobře, ale proč je tedy neodhaluje? Proč žádní psychologové nerozebírají osobnosti politiků, kteří mávají našimi životy? Proč ještě žádný psycholog veřejně nevystoupil a nevysvětlil objektivní postoj psychologie a psychiatrie k magickému myšlení a k náboženství? Jsou představitelé náboženských sekt nemocní lidé, věřící celkem snadno dokazatelnému bludu, že zastupují nějakou vyšší inteligenci, která řídí osudy všech lidí na této planetě? Nebo se jen snaží, aby jim uvěřilo co nejvíce lidí? Není tak nějak z právního hlediska definován podvod? Vzhledem k masovému rozšíření obrovského množství různých klamů, obsesí a špatného chápání reality by přece bylo v zájmu zachování kolektivního psychického zdraví začít bojovat se vším, co zbytečně zatěžuje zdravou a čistou mysl. Nebo mají vyšší síly jiné zájmy? Ono je to tak nějak, že všichni jsme stejní a přitom je každý jiný.
 
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který si svého času chtěl nechat udělat genetické testy, jestli je opravdu náš.

Jack: "Mobiles ad superstitionem perculsae semel mentes, když je lidská mysl otřesena, má sklon věřit pověrám. Je zajímavé, že to platí pouze pro lidskou mysl. Jak už jsem o tom jednou psal, my, zvířátka nepotřebujeme ani pověry, ani náboženství, všechno chápeme pořád stejně, přesně tak, jak to do nás Pán Bůh vložil."

 
 
Otázka k praktickým cvičením - hmitat či nehmitat?

Ještě se vracím k palčivé otázce ohledně hmitání. Či nehmitání. Naše oficiální tělovýchova nemá hmitání moc v oblibě, protože je pravda, že při hmitání se může poměrně snadno dosáhnout spíše úrazu než blahodárné únavy. Je pravda, že hmitání se blíží vibracím a vibrace se používají spíše při ničení, demolicích, promíchání něčeho s čímkoliv jiným, aby to bylo homogenní, hmitání nasadí do hry rozzuřený staford, když chce někomu utrhnout ruku, ale i tak, když jsem se problémem hmitání zabýval, objevil jsem borce, kteří se hmitání nevyhýbali, ale přistupovali k němu takříkajíc s otevřeným hledím, ale zodpovědně. Pokud by byl sval nerozcvičený, ztuhlý nebo prochladlý, tak může hmitání způsobit úraz, to naprostý souhlas, nicméně, pokud už je sval rozcvičený, prohřátý a na cvičebním stroji dosáhneme maximální váhy, takže už to dál nejde, ale fyzická kondice je ještě dobrá natolik, že by to chtělo ještě něco přidat, tak v tu chvíli možno lehce zahmitat. Sval začne po rozumném zahmitání sílit, i když už třeba delší dobu nesílil a stagnoval a když se příště přidá na intenzitě hmitů, tak se můžete dostat až do stadia, kdy se pomocí hmitání dostaneme na úroveň tréninku, na kterou bychom se normálně dostávali jen stěží. Když se například procvičujeme s činkou nebo závažím, které má 100 kg, tak, když se uvede do pohybu hmitavými pohyby, tak může váha, ve smyslu zátěž (na svaly a na klouby) kolísat (cyklovat) mezi mírným odlehčením, třeba na 90 kg a zvýšením zátěže díky hybnosti (hmota krát rychlost) na ekvivalent 120 až 150 kg, což je celkem jasné, když položím kladivo na hřebík, tak se nestane nic a když tím samým kladivem do hřebíku ťuknu, tak se zarazí do prkna, protože chvilková zátěž je o mnoho větší, než kdybych se snažil hřebík do prkna jen zatlačit. Stroj na štípání dříví využívá síly, dřevorubec využívá hybnosti (rychlost krát hmota). Chce to ale cvik, zkušenost a zručnost, protože hybnost není moc vidět a když chci katanou rozpůlit jablko, které někdo drží v ruce, tak se musím umět těsně před tou rukou zastavit. Aby nepřibývalo mrzáků. Pomocí hmitání cvičíme poměrně hodně a často, ale chce to nácvik, který trvá tak 4 měsíce až půl roku - a hmitat se dá i s 200 kg v benči nad hlavou. Jinak se nám, bohužel už nad 250 kg v benči ohýbají tyče a vypadá to dost nevkusně. Pokud má někdo zájem o konzultaci, nechť se mi ozve, v této oblasti je ještě mnoho možných a dosud neprozkoumaných cest. A možná i nevyrobených cvičebních strojů.
 
Na Sri Lance se jezdí buď vlevo (což je pro nás trochu nezvyk), anebo i vpravo, ale pozpátku.
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/