Sex vs. vztahy


Čtu Vaši rubriku pravidelně, protože jsem přirozeně zvědavá a taky se někdy pobavím nad problémy ostatních nebo se z nich poučím (pokud to tedy jde). Mám ale jeden problém, který nějak nedokážu vyřešit sama. Mám delší dobu přítele což problém ale není a nemám ani žádný s ním. Mám ho velmi ráda a nechci ho ani opustit. Problém je spíš ve mně. Jsem totiž už delší dobu (něco přes rok) strašně zamilovaná do kolegy v práci. Rozumíme si spolu a před nějakým časem jsme se spolu dokonce vyspali, když jsme se potkali o víkendu na pařbe. On je ale šťastně ženatý. Já jsem s přítelem spokojená, ale když nejsem s ním tak myslím jen na toho kolegu a sama sobě říkám, že je to hrozně nefér vůči mému příteli. Jsem pak na něj někdy i hnusná i když si to nezaslouží. Nevím co mám dělat, kolega mě moc přitahuje a imponuje mi snad vším, k navázání hlubšího vztahu se ale nemá a ani já nevím jestli bych opustila přítele. Prostě je miluju oba a dost tím trpím. Asi je to hloupé a zbytečné ale pokud byste mi mohli poradit tak to prosím udělejte. Děkuji

Odpověď

Začnu proti svému zvyku poněkud zeširoka. Jak jste si možná všimli, většinou neodpovídám na dotazy přímo, ale oklikou nebo nepřímo, někdy také odpovídám neurčitě, mlhavě až váhavě a možná i nepřesvědčivě, což slabší povahy vyvádí z rovnováhy. Přestávají rozumět světu, snaží se kousat do obrazovky nebo se dívají z druhé strany do monitoru, jestli se náhodou tam někde nenachází jasná a přesvědčivá odpověď. Potom vyťukají do klávesnice nějakou názorovou perlu, jako třeba: připadá mi, že stále jen odbíháte od tématu a máte naprosto nevhodná a hloupá přirovnání.
Na to se dá říct pouze to, že ať se ptáte na cokoliv, tak žádná všeobecně platná konkrétní dobrá rada neexistuje. Nejlepší duchovní spolupráce s člověkem, který se na něco ptá, spočívá ve formě oboustranné inspirace k novým myšlenkám (ve zkratce je tady řečeno několik důležitých informací, schválně, jestli poznáte, které to jsou). Občas si vzpomínám na svého pradědečka, který se vždycky rozčiloval, když něčemu nerozuměl. Všechno, co nechápal, mu připadalo hloupé a nevhodné a když se mu to snažil někdo vysvětlit, tak ho odstrkoval a křičel, když tomu já nerozumím, tak tomu nemůžeš rozumět ani ty!
U vašeho dotazu mě docela zaujalo to, že jste vlastně všichni šťastní a nic vám nechybí. Vy máte bezvadného přítele, s nímž jste spokojená, vyspala jste se s mužem, který je šťastně ženatý a zřejmě je v manželství také spokojený. Prostě jste ochutnala ze sousedova talíře, i když víte, že se to nedělá a teď, místo abyste byla ráda, že vám to zatím prošlo a že vás ještě nikdo neklepl přes prsty, chcete, aby se přestupek stal normou. Kdoví, co je ve skutečnosti lepší, jestli to, že při jídle používáme každý svůj talíř nebo by bylo přirozenější, kdybychom všichni jedli ze společného koryta?
Vztah s kolegou z práce je klasika. Kdoví, jestli by se takový vztah vůbec uskutečnil, kdyby nešlo o pracovního kolegu. Co je na práci tak zvláštního, že díky ní vzniká tolik zajímavých vztahů? A co je divného na společné domácnosti, která tolik zajímavých vztahů dokonale rozleptá a zničí? Proč máme tendenci podceňovat člověka, s nímž žijeme, zatímco člověka, se kterým pracujeme, často nekriticky přeceňujeme? Je snadnější milovat pracovního kolegu, který nepracuje pro nás, ale pro společného zaměstnavatele, než partnera, který ve společné domácnosti, tiše, ochotně a zadarmo pracuje pro nás?
Pracovní kolega imponuje, i když se nemá k navázání hlubšího vztahu. Ale pozor, není to náhodou tak, že kolega imponuje právě proto, že se nechce vázat? Jakmile je v našich očích někdo svobodný a nespoutaný, tak nás láká, i když je to ale možná spíš tak, že cítíme predátorskou touhu skočit po něm, ovládnout ho a sebrat mu jeho svobodu a nespoutanost. Člověk je přece jen především dravec, dobyvatel, šelma. Pokud něco získáme, tak se nám to tolik nelíbí, jako když to ještě nebylo naše. Možná, že tato slova jsou blíže pravdě, než úvahy o karmické předurčenosti nebo představy o dvou polovinách, které k sobě patří od počátku věků.

Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš čtyřnohý přítel, americký staford, který měl občas nekompromisně puritánské názory.
Jack: "Volná láska? Jasně, proč ne? Ale pouze k jedné ženě! Aetas prima canat Veneres, extrema tumultus, mládí nechť opěvuje lásky, stáří zas válečné činy! Copak ale zbývá lidem středního věku? Láskyplný boj nebo pěstování nějakého bojového mazlíka?"
 
Opět jedna menší vzpomínka na cvičení ducha na Sri Lance -
 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/