Sex vs. vztahy

 
Zajímá mě váš názor, ať už stranný nebo nestranný, protože si začínám připadat jako blázen, ztrácející soudnost a hlavu. Jádrem problému je, jak jinak, než mužský, ale myslím si, že to vůbec není obvyklý případ. Zeptám se vás rovnou, myslíte, že reálně existuje možnost, že je někdo upír? Popíšu pár situací, v nichž skutečně nevím, jak se mám chovat, tak jen s pocitem úzkosti koukám. Můj manžel se těžko popisuje. Navenek se chová společensky, má výborný přehled z různých oborů, vzbuzuje u lidí respekt. Chodí řádně do práce a když jsem já nebo dcera (12let) nemocná, tak nás obskakuje a projevuje velkou starost. To jsou klady. Ale jsou zde i některé záhady a podivnosti, například nesnáší smích. Nesnáší, když mám dobrou náladu. Jakoby mi to nepřál, když se vesele bavím. Třeba u televize nebo s kamarádkou. Nemá rád, ani když se něčemu zasměju v jeho přítomnosti. Hned se tváří divně a něco škaredého řekne, aby mi sklaplo. Naopak mě rád vidí, když mám nějakou starost a třeba je mi špatně. Potom mě utěšuje. Vypadá to, že mu dělá dobře, vidět mě zdrchanou. Takové situace schválně vyvolává. Byla by třeba nedělní pohoda, ale on schválně najde problém, ten pořádně rozvrtá a udělá velkou ostudu, při které se doslova třesu zlostí, jsem bledá a rozzuřená a on jen s nadhledem řekne, to jsou ty hysterické ženské, že by se jeden zbláznil. Zatímco já jsem celé odpoledne "na prášky" a rozčilená, on si vesele prozpěvuje, kouká na televizi a spokojeně volá s kamarádem. Na mě se dívá jako na hysterku. S podivem je ale to, že jindy se u něho taková veselost neprojevuje než právě po hádkách.
Většinou je jak zamračený bubák, který si pořád na něco stěžuje a nadává celému světu. Zkrátka, abych to shrnula, schválně vyvolává takové situace, že se při nich člověk třese zlostí a jemu to dělá dobře a jakoby mu to samému dodávalo energii. To samé dělá i naší dceři. Řekne jí třeba zničehonic, že je nemožná, že blbě mluví, že nic neví a mluví místo hlavou žaludkem a když zůstane celá zkropená a zvadne a já se jí začnu zastávat, tak nás obě seřve, nechá rozčilené a za chvíli si spokojeně prozpěvuje. Zase je mu veseleji, než bylo předtím. Už to došlo tak daleko, že dcera před ním prchá, když vidí, že se vrací domů a vyhýbá se mu. V jeho přítomnosti cítíme obě nepopsatelné dusno a disharmonii (jako když někdo falešně vrže na housle). Člověk neví, kdy z normálního hovoru najednou udeří nějaká urážka... Zajímavé také je, že ty tísnivé situace vyvolává v určitém časovém
odstupu - dalo by se říct tak jednou dvakrát týdně, pak dá čas pokoj a pak jakoby mu to už chybělo, udeří. Ale to se také nedá přesně odhadnout. Jen jsem to tak přibližně vypozorovala.
Snažila jsem se obrnit tak, že jsem si řekla, nenechám se vyprovokovat a zůstanu klidná, útoky musí jít kolem a nemají na mě moc. Totéž učím dceru, ať si toho nevšímá, pak to půjde mimo. Ale přes všechna předsevzetí člověk zůstane kolikrát nad nějakou nebetyčnou nespravedlností úplně paf. Vím, že samostatnost je nade vše, jak často píšete, ale to se nedá uskutečnit ze dne na den. Všechno se musí řádně nachystat (zaměstnání, bydlení, rodina atd. atd.). Jak však přečkat ve zdraví tu přípravnou dobu, která může trvat i více měsíců? Není to žádná legrace, obě dvě - dcera i já máme zdravotní problémy. Obě míváme silné migrény, točí se nám žaludek a dcera kromě toho mívá strašidelné sny, které ji budí a bojí se často usnout, že se jí bude zase něco hrozného zdát. Zajímavé je, že ji nejvíce straší upíři, kteří ji prý honí a chtěli by ji hryznout, ale ona zatím vždy utekla a s hrůzou se vzbudila. Nikdy jsem s ní o manželovi v takovéto souvislosti nemluvila! Nejsem blázen.
Jednou u nás byla kamarádka, dobře jsme se bavily, když tu najednou manžel nahlédl dovnitř, řekl něco velmi nepříjemného a zase zmizel. Zarazilo mě, že kamarádka do nastalého ticha pronesla: "Tak si cucnul a je mu líp."
Pokud však nemá takové stavy, dá se s ním vyjít, jak už jsem řekla, stará se o rodinu dobře. Existuje nějaký "česnek" proti úbytku energie?
 
Odpověď
 
Tomu, co popisujete, se říká arivismus, duševní upírství. Zatímco normální upír se na člověka zvesela vrhne, teleskopicky vysune špičáky, zakousne se mu do krku nebo i zezadu do šíje (někteří upíři to neradi, protože nesnášejí, když se jim při sání pletou do zubů vlasy) a cucají a sají. Jestli je člověk obratlovec a savec, tak upír je obratný obratlovec a dvojnásobný savec. Zajímavosti o upírech: upíra se nikdy nepodařilo ochočit ani domestikovat, upíři si vždycky dělali co chtěli. Upíři jsou neúplatní, nikdy třeba nepůjdou závodit nebo soutěžit třeba na olympiádu, přestože mají desetkrát větší sílu než sebesilnější člověk. Dovedete si představit takového upíra-vzpěrače? To by byla pohádka... Pohled do historie upírů nám říká, že se upíři mohli s velkou pravděpodobností objevit kolem patnáctého století. Vzhledem k tomu, že byli agilnější, silnější a rychlejší než normální průměrný ňouma, měli větší šanci na přežití. Potom je tady ještě jedna důležitá skutečnost - hryznutý ňouma měl poměrně velkou šanci pokračovat jako upír. A teď uvažujme, co je lepší, být ňoumou, zůstat ňoumou, být hryznutým ňoumou, mrtvým ňoumou nebo upírem? Myslím, že není co řešit. Pokud fungují geometrické řady, můžeme si být jistí, že původní lidé už dávno neexistují - všichni jsme upíři. Bohužel není vyloučeno, že i mezi upíry se občas najde nějaký upír-ňouma.
Je ale možné, že se mezitím už objevil další vývojový stupeň - psychosomatický nadupír, který má v sobě ještě více života, než řadový nesmrtelný upír, takže si můžete směle představit, že tento nadupír vysává nás, standartní upíry, kteří zase poctivě a nerušeně vysáváme své okolí. Když to domyslíme až do konce, tak by se zanedlouho mohl v prostředí naší modré planety díky upírům, nadupírům, superupírům a hypersuperultraupírům vytvořit tak velký podtlak, že by mohlo dojít k masivní implozi a vznikla by zde černá díra. Všichni bychom byli... jak to říct slušně a nikoho neurazit, no prostě bychom byli v té díře. Zažili bychom přechodový stav do vyššího vědomí a podle učení reinkarnace bychom se později znovuzrodili třeba jako podtlak ve vysavači, kde bychom pracovali celý život a pořád bychom se ptali, za co nás ten osud trestá.
Tak a teď trochu vážně. Chování, kterým dotyčný pán udivuje své okolí, může hraničit s tím, co se nazývá psychopatie nebo porucha osobnosti. Psychopat je celkem normální a pokud je pod dohledem, může to být i milý a pozorný člověk, ale má jednu vývojovou chybičku - chybí mu smysl pro humor a chybí mu soucit. Odsoudit někoho, že je psychopat a hodit ho do jednoho pytle s ostatními psychopaty je samozřejmě jednoduché, tady ale pomůže pouze jediné a to je odborné vyšetření. K tomu ovšem žádného psychopata nikdy nedonutíte, protože ke čtyřiceti znakům psychopatie (člověk je psychopatem, když má těch znaků alespoň pětadvacet) patří i přesvědčení o vlastní neomylnosti a téměř hypersuperultraupíří nadřazenosti. Ovšem existuje jeden způsob, jak psychopata dostat na lopatky (potom bude zuřit a mlátit kolem sebe, jako když se z postiženého vymítá démon), je absolutně nereagovat na jeho snahu o vedení a manipulaci. Vlídně mu na všechno odpovědět, s porozuměním přikývnout a s úsměvem vysvětlit, proč nebudu dělat to, co chce on(a) a proč budu dělat to, co chci já. A to bez jakýchkoliv kompromisů. Psychopat musí ostatní řídit a ovliňovat, protože z toho žije. To je základ psychopatie. Normální člověk nepotřebuje nikoho řídit, ten má dost starostí sám se sebou. Proto se připravte i na to, že dotyčný může přikročit i k sebepoškozování a k demonstracím, kdy půjde o jeho zdraví. Na upíry nejvíce platil oheň (nebo přímé sluneční světlo), v historii najdeme mnoho příkladů psychopatů, kteří si jen kvůli tomu, že něco nebylo po jejich, sáhli na život. Nechci ale zbytečně zabíhat k psychologickému rozboru psychopatie a mučednictví, chci jen upozornit, že pokud budete se svým mužem v tomto směru bojovat o jeho duševní zdraví, je možné, že se bude několikrát chtít projevit jako mučedník. Tak aby vás to nepřekvapilo.
 
Co by na to asi řekl Jack? Jack byl náš staford, který se občas tvářil jako nejpronásledovanější ze všech světových trpitelů. Stačilo, když jsem vzal do ruky kousek salámu.
Jack: "O koho se chcete starat víc? O psy nebo o lidi? Kdo zničil a zdevastoval tuto planetu? Psi nebo lidi? Hic cinis, ubique fama, to je něco, jako že zde leží popel, ale sláva (toho, co mu ten popel patří) je všude. Kdyby to tak platilo pro všechny, kteří se až do svého zpopelnění obětavě dřeli pro tento svět!"
 
Magie života v praxi - dětská hříště zejí prázdnotou, občas se na chvíli změní v koutek na venčení psů a dědská hřiště, zatímco v přilehlých putykách a hospodách je narváno, už chápu, proč naši majitelé odhlasovali protikuřácký zákon v restauracích a v barech - bylo to kvůli dětem, aby se vyčerpaným maminkám neztrácely v mlze.
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz

http://www.dobrakartarka.cz/