Znáte onu zenovou otázku, zda je možné slyšet tlesknutí jedné dlaně? Ano, všichni víme, že jedna ruka netleská, že jsou potřeba dvě ruce. Je to v podstatě podobný problém, tedy spíše filosofický „problém“, jako otázka, jestli když v naprosté samotě uprostřed divé přírody spadne strom, jestli přitom vydá nějaký zvuk. Je jasné, že pokud ano, tak protože se tak stalo o samotě, nikdo žádný zvuk nezaznamená, takže to vychází nastejno, jako kdyby žádný zvuk nevydal. To už ale nevíme, protože u toho nebyl žádný svědek a pokud by byl, tak už by to nebylo o samotě a beze svědků. Věda sama si neví rady, jak zkoumat věci, u kterých nikdo není a ani by neměl být nebo které jsou zvláštní právě tím, že se odehrávají beze svědků. Tedy i bez zvědavých vědců. Kdyby tam někdo byl, už by svojí přítomností narušil pokus nebo průběh události – a potom je to celé dost zamotané. Pro praktický život mají podobná přísloví za úkol upozornit na nutnost vyvážení celkové rovnice jakýchkoliv vztahů. Když není na jedné straně herec a na druhé straně divák, nekoná se divadlo. Kdo je v tomto procesu důležitější? Herec nebo divák? Kdyby herci hráli před prázdným hledištěm, vyznělo by jejich snažení stejně smutně a beznadějně, jako kdyby se dostavili diváci a bylo by narváno, ale chyběli by herci. Třeba proto, že je cestou unesli mimozemšťané. Tlesknutí jedné dlaně pozbývá smyslu. I když je někdo v něčem nejvýraznější a nejlepší, pozbývá jeho výkon smyslu, když to nemá komu předvést, komu ukázat, když nemá koho zaujmout a když se to prostě pro ostatní nijak neprojeví, jako třeba záchrana něčeho, planety a tak podobně. Je to smutné, ale kdyby někdo dokázal zaběhnout stovku za osm vteřin a nepoužíval by tuto schopnost v konkurenčním boji a nikdo by to o něm nevěděl, tak by to vyšlo nastejno, jako kdyby tu stovku uběhl za půl hodiny. Nejzákladnější zákony v celém vesmíru jsou zákon akce a reakce a zákon synchronicity, o tom jsme už mnohokrát mluvili. Ze zákona akce a reakce se dají odvodit další „základní“ Newtonovy zákony mechaniky, čili zákon setrvačnosti a zákon síly. Ve skutečnosti tedy nejsou tři základní zákony (setrvačnosti, akce a reakce a zákon síly), ale pouze  zákon akce a reakce, zákon neslyšitelnosti tlesknutí jedné dlaně. Všechny ostatní zákony se od tohoto zákona dají celkem snadno odvodit. Tento zákon platí i pro lidi, kteří udělali závratnou kariéru, stali se slavnými a výjimečnými, šli nahoru, nebo dokázali na svoje konto nasměrovat obrovské peníze – kdyby nebylo těch, kteří s nimi spolupracovali, třeba jenom v tom smyslu, že se nechali okrást nebo se spokojili s nerovnoměrně rozděleným ziskem, nikdo slavný či extrémně bohatý by uprostřed nás nevykvétal. Všechno je něčím zaplacené a je jen otázkou šikovnosti, odpovídající hlouposti a celé řady šťastných náhod, kdo náš společný účet zaplatí dnes… a kdo zítra… a kdo hodí flintu do žita a kdo ji tam najde. Nechápu, proč se ty "tři základní zákony mechaniky" stále učí na školách, když jsem na tuto tautologii či pleonasmus upozorňoval už dávno. Možná je to proto, že když člověk chce říct něco užitečného a chytrého, musí k tomu mít odpovídajícícm IQ vybaveného posluchače, neboli partnera v rozhovoru.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.