Sex vs. vztahy

 
Výklad karet po mailu probíhá tak, že mi na jednu z mých mailových adres (viz níže) pošlete váš dotaz, na který vyložím tarotové karty s přihlédnutím k astrologickým konstelacím. Pro přesnější výklad, takříkajíc přímo na míru je dobré, když mi pošlete data narození všech zúčastněných. Vše zpracuji co nejdříve, obvykle do dvou až tří dnů a pošlu na vaši mailovou adresu. Pro zlepšení vaší životní situace mohu vykonat rituál nebo i několik rituálů.
Standardní cena za výklad je 500 Kč, nadstandardní cena je 1000 Kč (výklad je podrobnější), platí se převodem na konto 105677704/0300
Rituály si můžete u nás, nejlépe po mailové konzultaci, objednat i zvlášť ve vyšších cenových kategoriích  a mohou být nejenom na zdraví, na vztahy, na úspěch, na práci a na peníze, ale prakticky na všechno, co neodporuje fyzikálním a společenským zákonům.
 
 
A zde je dokončení včerejšího článku o zjeveném tajemství autority -
 
The Devil wears...
 
Berenica
 
Když se pokusím zlehka zamyslet nad tím, jací lidé se v dnešní době těší největšímu zájmu médií a popularitě, tak mi z toho zůstává rozum stát. Svého času byl nejvyhledávanější celebritou na netu politik, jehož jméno bylo spojené s jednou z nejbizarnějších korupčních historek v Čechách. Znamená to tedy, že pokud se člověk chce prosadit, tak s čistými úmysly a snahou vytvořit něco opravdu užitečného se může jít spíše zahrabat?
V dobách starého Řecka bylo přísně zakázáno, vyslovovat nebo jakkoli uchovávat jména provinilců, zlodějů a vrahů. Byli to prostě provinilci, zloději a vrazi. Bez jakýchkoliv dalších titulů. Dnes je tomu přesně naopak. Welcome in twisted society.
K následujícímu příběhu jsem se dostala v rámci studia psychologie, sebereflexní autoanalýzy a forenzní psychologie. Nechci být otravná se všemi možnými předponami, ale zajímalo mě to nejen "hlavně", ale i "pohlavně"... Jung a Freud by ze mě určitě měli radost a zcela jistě by se snažili dát mi diagnózu lehké zvrácenosti, protože jde o lehce vzrušující hledání pravdy, což v dnešní době už samo o sobě do jisté míry zvrácené je. Momentálně jsem zaměřená na děti zabijáky a ženy vražedkyně. Hm, ta posloupnost informací, které jsem právě poskládala dohromady, vypadá docela morbidně... až mě to trochu vyděsilo.
Jako konkrétní příklad té základní a asi nejsyrovější síly jsem si vybrala případ z osmdesátých let. Jednalo se o filmový dokument, který byl, jak tvůrci sami uvedli, vytvořen za účelem boje proti týrání dětí a též, aby ukázali veřejnosti, že je možné léčení i velmi těžkých traumat.
Trochu mi to zní jako: Dream, big dream, (our!) american dream! Dokument je nazvaný – Child of rage – A story of abuse (Zuřivé dítě - příběh týrání). Jde o záznam z terapeutického procesu, v němž je ústřední postavou šest a půl letá holčička Beth. Příběh pojednává o dvou adoptovaných dětech, které si osvojil bezdětný pár. Po nekonečných letech čekání se na ně štěstí usmálo a mohli adoptovat dvě děti, sourozence, devatenáctiměsíční holčičku a sedmiměsíčního chlapečka. Pro náhradní rodiče to byl splněný sen, který se však v následujících měsících změnil v noční můru... Vlastní matka obou dětí zemřela, když byl holčičce rok, zřejmě hned po narození bratříčka. Vlastní otec ji potom pohlavně zneužíval a znásilňoval. Týral ji i jejího mladšího brášku Jonathana hladem a nedostatkem nejenom základní péče, ale v podstatě úplně všeho.
Dokument začíná křikem malého děvčátka: "Chci tě zabít, mami! Chci tě zabít!" a zachycuje příběh šestileté holčičky Beth, kterou její adoptivní rodiče musí přes noc zamykat v jejím pokoji, jinak by se nemuseli ve zdraví dožít rána. Dotek něžné dětské ručky už nepřežilo několik malých ptáčátek.
Hlavní strunou dokumentu je rozhovor dětského psychologa s malou, roztomilou holčičkou Beth, prokládaný vstupy zpovědí jejích adoptivních rodičů.
Na první psychologovu otázku, "Bojí se tě lidé?" dívka odpovídá kladně.
"Kdo se tě bojí?" "Můj bratr." "A proč se tě bojí?" "Protože mu ubližuju." "A jak mu ubližuješ? Hodně nebo málo?"
"Hodně." Beth se přiznává, že je schopná mu ublížit prakticky jakkoliv, dokonce se ho prý už několikrát pokusila i zabít. Mluví o tom, jako kdyby vyprávěla, co dělala včera ve školce. O ubližování svému malému bráškovi a o touze zabít ho a zabít i své adoptivní rodiče. Beth mluví s dětskou upřímností a sladkou naivitou a současně s jakousi tajemnou jiskrou v oku, ale přesto jako by mluvila o úklidu svého pokoje.
Zajímavost, které jsem si všimla - pokaždé, když terapeut holčičku pochválil, hned sypala z rukávu další a další přiznání...
O pocitu viny a svědomí se v dokumentu tvůrci zmiňují již na začátku, apelují na to, že děti, které byly sexuálně týrány a pohlavně zneužívány jsou tak traumatizované, že nejsou vůbec schopné navazovat vazby s jinými lidmi. Většina dětí, které prošly traumatickým zážitkem týrání, nedokáží dávat nebo přijímat lásku – ne všechny to poznamenalo tak hluboce, jako Beth, ale, podíváme-li se pravdě do očí - jsou děti bez svědomí, které jsou schopné ublížit nebo dokonce zabít, bez pocitu viny a bez výčitek svědomí. Dokument byl vytvořen za účelem ukázat devastující následky zneužívání malého dítěte. S tím plně souhlasím, myslím, že traumatizující zážitky v dětství mohou mít nedozírné následky, navíc, když si uvědomíme, že nikdy nevíme s jakým genetickým základem vstupuje do hry samo dítě a co všechno se v jeho mysli díky prožívaným traumatům uvolní. V genetickém a psychologickém založení různých jedinců jsou velké rozdíly. Kdyby se to dalo vypočítat podle trojčlenky, tak o mnoho hůře na tom byl bráška malé Beth. Kdyby měl v sobě  psychologický základ psychopata a sériového vraha, tak potěš pánbu. Pokud ten základ neměl, tak chudák kluk.
"Jak často jsi bratrovi ubližovala, Beth?" "Často." "A co jsi mu dělala?" "Držela mu hlavu a bouchala s ní o zem."
Psycholog: "Co na to říkal Jonathan?" "Beth, přestaň!" Psycholog: "Na co jsi přitom myslela, Beth?"
Beth: "Že ho chci zabít." Psycholog: "A proč jsi přestala?" Beth: "Protože jsem slyšela kroky v kuchyni. Napadlo mě, že přijde maminka s tatínkem." Psycholog: "A co ti na to řekla maminka?" Beth: "Poslala mě do mého pokoje."
Psycholog: "A co bys dělala, kdyby maminka nepřišla?" Beth: "Zabila bych ho."
Beth chce mít všechny své blízké mrtvé, protože se necítí dobře v přítomnosti jiných lidí. Na doktorovu otázku, kdy by jim chtěla ubližovat, dívenka odpovídá, že v noci, protože nechce, aby ji u toho viděli, ale cítit to mohou.
"A jak bys jim chtěla ublížit, Beth?" "Propíchnout je." "A čím?" ptá se psycholog. "Nožem."
Podle mého názoru, problémem malé Beth a potom i problémem jejích adoptivních rodičů, nebyla jen sadistická touha zlikvidovat všechno živé, co jí zkřížilo cestu, ale také nezkrotná touha dotýkat se sebe a to kdekoli na veřejnosti a kdykoli. Podle slov její adoptivní matky, malá Beth téměř nepřetržitě masturbovala. Samozřejmě, že se jí snažili vysvětlit, že je to záležitost čistě osobní. A intimní.
"Má tvůj bratr intimní místa, Beth?" ptá se psycholog.
"Ano." "A jaká?" "Penis a zadek." "A co mu s nimi děláš?" "Mačkám, bouchám a kopu do nich." "A chtěla bys takhe ubližovat i jiným chlapcům?" "Ano." "A dotýkáš se svých intimních míst?" "Ano." "A jak často?" "Každý den."
Adoptivní rodiče si s malou Beth nevěděli rady a poté, co několikrát napadla svého mladšího bratra tak, že to málem nepřežil, se společně s odborníky shodli, že v zájmu bezpečí malého Jonathana, i v zájmu Beth, musí být děvčátko dočasně odloučeno od rodiny a dali holčičku do zařízení pro narušené děti, které jsou nebezpečné sobě i svému okolí. Dokument je uzavřen v podstatě happyendem, v nápravném zařízení se malá Beth naučila, co je špatné a co dobré a dokonce to vypadá, že v ní dokázali probudit i empatii, též ve filmu, natočeném na motivy jejího příběhu, z ní nakonec (opět násilím, ale přece) doslova vymáčknou emoce, i když je to stále síla proti síle. Jestli to bylo opravdové nebo jen dobře sestříhané, to nevím.
Na tomto příběhu mě zajímá hlavně to, jestli je opravdu možné, že brutální zásah do psychiky může způsobit aktivaci agresivity až na úroveň krvelačného vraha, bez empatie a bez emocí? Je vůbec možné, aby si pamatovala, co se stalo v prvním roce jejího života? Nebo se všichni rodíme jako krvelačné bestie bez svědomí a pocitu viny a užíváme si sladké něvědomosti, dokud nás někdo nenaučí rozlišovat Dobro a Zlo? Jakou sílu má výchova? Co všechno si lze představit pod pojmem výchova?
Na ďábelský ohňostroj bezmála konspiračních otázek si musí odpovědět každý sám podle svého svědomí.
Je pravda, že do hlavy nikdo nikomu nevidí a pokud je člověk inteligentní, naučí se předstírat a imitovat cokoliv, co mu v dané situaci přinese potřebné výhody nebo od něho odvede pozornost.
Na konci dokumentu má malá Beth pevné zázemí ve své rodině, která je silná a čeká na ni s otevřenou náručí, i když, jak jsem se dozvěděla na netu, přes veškerou snahu o dosažení harmonie, smíru a míru se nakonec adoptivní rodiče rozhodli, že si nechají jen malého Jonathana. Který, kupodivu, i když si prožil v podstatě to samé, co Beth, žádné pozoruhodné záchvaty agresivity neměl.
Tak mě napadlo, že v rámci konkurenčního boje, který zuří na všech rovinách, tedy i mezi matkou a dcerou stejně jako mezi sourozenci, chtěla malá Beth hlavně pozornost a chválu, kvůli níž byla schopna i zabít. Pozornosti se jí nakonec dostalo v nápravném zařízení. Nevím ale, jak ve skutečnosti dopadla.
Nechci soudit adoptivní rodiče, že to nakonec s Beth vzdali, já bych asi nebyla ani schopná vzít si zvíře z útulku, natož přemýšlet o adopci dítěte a hlavně, když jsem se zkusila vžít do jejich situace, bylo mi chvílemi až fyzicky špatně, hlavně při představě, že mi v noci za dveřmi naboso brousí po chodbách malá roztomilá holčička, v jedné ručce medvídka a v druhé ostrý kuchyňský nůž. Nechci ani posuzovat, jestli měla holčička psychopatické sklony, u dětí se to ani nedá posoudit, možná i proto, že všechny děti jsou vlastně psychopati nebo jestli bylo její chování výsledkem sadistického chování jejího vlastního otce, to opravdu nechávám na specialistech, kteří případ znali. Ale to, co se může stát malému dítěti, se může stát i většímu dítěti nebo i dospělému. Mezi nervovým systémem dítěte a dospělého člověka bude pravděpodobně dost velký rozdíl, ale spíše si myslím, že dítě má obecně větší šanci se z traumatu dostat rychleji a bez větších následků, než dospělý. Také si myslím, že nejde o "sexuální" týrání, ale prostě o týrání nebo zneužití, které nemusí být nutně sexuální, proč by se to mělo rozdělovat do dalších podskupin? Týrání od pasu nahoru je snad něco víc nebo míň, než týrání od pasu dolů? Je to prostě týrání bytosti, která se nemohla bránit. Zneužití síly/autority vůči nepoměrně slabšímu. Myslím, že to, že její sexualita a agrese byla tak silná, nebylo jen následkem prožitého traumatu. Na světě jsou tisíce, možná i miliony dětí, které si prošly něčím podobným a jejich reakce se liší případ od případu. Zážitek je krutý, ale to ještě z člověka neudělá zabijáka. Kdyby ano, tak bychom asi dnes nemuseli řešit otázku přelidnění.
Tento příběh jsem si vybrala i proto, že mi přišel zajímavý ten fakt, že adoptivní otec je/byl/ ministrant v kostele a jsou tedy on i jeho žena silně věřící a bůhví, jestli to, že nemohli mít vlastní děti nebylo způsobeno tím, že byl pan ministrant, nebo oba silně, možná až ortodoxně puritánští, možná prostě věřili v neposkvrněné početí, což se jim prakticky podařilo. A to že zrovna oni přišli prostřednictvým adopce k holčičce s tak silně vyvinutou sexualitou a agresivitou je opravdu zajímavá hříčka osudu. Nebo synchronicita? Tak mě prostě napadlo, že na tomto příběhu je krásně vidět, že Osud může mít i silně vyvynutý smysl pro černý humor.
V roce 1994 byl natočen i stejnojmený film – Child of rage –podle příběhu malé Beth. Nuda, více se o tom ani říct nedá, možná jen to, že se tvůrcům filmu podařilo vyhnout se všemu důležitému.
Takže, když se vrátím zpátky k tématu, které jsem výše nenápadně nakousla - otázka autority, co to vlastně je? Není to náhodou to, co malá Beth hledala ve svém životě? A co jí tak palčivě chybělo?Myslím, že autorita je v životě každého člověka nepostradatelná. Opravdová autorita by měla disponovat vnitřní silou i laskavostí, nastavením určitého řádu, ale i poznáním sebe sama. Když se člověk ocitne bez autority, začne být ve zvýšené míře agresivní.
Jak se ale orientovat v informačním šumu, který má už přímo gigantické rozměry a je plný prázdných, deformovaných či zamlžených míst? Odpovím si s dovolením sama... Jedna z cest (pro mě zaručeně ta jediná) k těm správným informacím, je cesta sama k sobě (ano i tohle už dost zlidovělo a dospělo do fáze fráze či šifry mistra nemistra), ale moje pointa (i moje volba) je i přes to jasná a zcela bez šifer. Myslím, že hlavní a tedy i pohlavní povinnost každého člověka, v zájmu svého zdraví (a vlastně i v zájmu zdraví svého okolí, je zušlechťovat svou sexualitu, "čchi" či životní sílu a udržovat ji jako v bavlnce, nebo se o to alespoň pokoušet, což zahrnuje i trénink jediného spolehlivého detektoru lži, který existuje - své intuice. A k tomu nám dopomáhej bůh. A v realitě i kurzy Ravena Argoni, což je ten nejlepší trénink těla, ducha a intuice (amen). Tantra v podání Mistra Ravena Argoni a okouzlující Monicy Star je prostě krásná, geniální a po všech stránkách blahodárná. Kurz Meditací a Tantry - pohlazení pro všechny vaše smysly, na mě to funguje...
Info najdete nejlépe přes jakýkoliv zde uvedený mail.
That's all.
 
S láskou Berenica

 
Horoskopy na sobotu 25.11.2017

Všechno se dnes dá ovlivnit pozitivně naladěnou myslí a vhodnou motivací. Pro Berany, Býky, Blížence, Raky, Lvy a Panny je z hlediska osudu nachystaný hezký den, celkem bez problémů a bez překážek, které by se mohly znenadání objevit v cestě. Jestli se setkáte s něčím negativním, tak se hned zamyslete, nakolik jste si to do svého života právě dnes naordinovali sami. Historicky dřívější nebo také ranní filozofové tomu říkali umění žít. Dnes se mnoho lidí ohání "demokracií", máme demokracii mohu si dělat a říkat, co chci, ale takhle to bohužel nebo i bohudík nefunguje. Když chci hrát tenis, tak nestačí někde zběsile pobíhat s tenisovou pálkou a bezhlavě s ní kolem sebe mávat, to pochopí každý. Proč ale jen málokdo pochopí, že i k tomu, abych měl dobrý osud a šťastný život musím dodržovat hromadu pravidel a psaných i nepsaných zákonů?
Z hlediska osudu je překážka něco, co se vám znenadání objeví v cestě nebo na vás nečekaně spadne. Není to vaše vlastní rozhodnutí. Přece jenom se ani z hlediska astrologie nedíváme na člověka jako na nesvéprávnou bytost, která může každé své hloupé rozhodnutí omluvit lomením sepjatých rukou a hořekováním, hvězdy mně nepřály!
Dnes přejí hvězdy každému, dokonce i Panny, Štíři, Střelci a Kozorozi, kteří si v minulých dnech určitě všimli, že ať už šli na autobus, tramvaj, metro nebo vlak, že jim všechno nekompromisně ujelo přímo před nosem, zaznamenají že dnes jde všechno, i co se týče dopravy, lépe, téměř jako po másle. Není tedy důvod mít mysl naladěnou na kritickou notu.
Vodnáři a Ryby prožijí harmonický a příjemný den, kdy budou myslet hlavně na jídlo a na to, jak rychle zhubnout.
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz