Sex vs. vztahy

 
Pokud budete chtít, abychom pro vás a za vás vykonali rituál v současném, průběžně magickém období, ozvěte se mi na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - rituál může být na zdraví, na vztahy, na úspěch, na práci, na peníze, prakticky na všechno, co neodporuje fyzikálním a společenským zákonům.
 
Máte-li zájem o můj Kurz astrologie (cena 8000 Kč), který probíhá tak, že v pohodlí domova sledujete videa, k nimž dostanete odkaz, ozvěte se mi na kteroukoli mailovou adresu. Je to v podstatě videokurz a k tomu jsou prakticky neomezené konzultace po mailu. Nic lepšího v současnosti s nejvyšší pravděpodobností nenajdete.
 
Monica je nejlepší vykladačkou karet, kterou znám. Přes své křehké mládí prochází tvrdou školou praktické esoteriky, má už svoji vlastní cestu, do které jí nekecám a své vlastní nápady, které jsou často natolik dobré, že je nenápadně přijmu za své. Rozhodně se vyplatí, pokud něco řešíte, poslechnout si její názor. Lepší inspirace v současné době neexistuje.
 

Wenn Einstein albert, beugt sich der Raum vom Lachen

Když Einstein blázní, prohýbá se prostor smíchem,
aneb seznamte se s teorií superstrun

Naše chápání vesmíru vychází ze dvou teorií, které si odporují. Je to kvantová mechanika a teorie relativity. Bohužel, to, co platí "dole", neplatí "nahoře" a naopak. Spor nevyřešil ani Einstein, přestože se o to houževnatě snažil. Po dlouhých desetiletích se určitým řešením zdá být teorie superstrun, které si představujeme jako malé energetické útvary, vibrující podobně jako struny hudebního nástroje. Jde o zcela reálnou kosmickou symfonii. Má to jen jeden háček - když tuto teorii přijmeme, musíme počítat s tím, že existuje paralelní vesmír a jedenáct dimenzí, z nichž si dokážeme představit jenom tři. To jsou ty, v nichž žijeme. Ostatní nikdo z nás nikdy neviděl. Je tedy reálně možné, že žijeme ve vesmíru, který má více rozměrů, než kolik jich vidíme? Jde o vědecký omyl nebo o teorii, která všechno vysvětlí? Jde více o fyziku nebo o filozofii?
Teorie superstrun nám ukazuje, že vesmír je mnohem podivnější místo, než jsme si mysleli. Všechno prý začalo jablkem, které spadlo Newtonovi na hlavu. Newton byl geniální fyzik, který se snažil objasnit teorii pohybu kosmických těles. Einstein se později snažil najít jednotnou teorii fungování vesmíru a tam, kde skončil, pokračují dnešní vědci s teorií superstrun. Jak blízko jsou ale naplnění Einsteinova snu?
Celou druhou polovinu života se Einstein snažil přijít na jednu z největších záhad vědy, která dodnes zůstala nedořešená.
Einstein hledal univerzální teorii, která by dokázala popsat fungování celého vesmíru. Jeden z problémů je například rozdílné chování hmoty v makro a v mikrosvětě. Podle našich zkušeností je nemyslitelné, že by se voda mohla udržet ve sklenici, když ji obrátíme vzhůru nohama, ale současně všichni vím, že malé kapky vody se i na hladkém povrchu udrží v jakékoliv poloze. Kdybychom se zmenšili na velikost jednoho milimetru, je možné, že bychom se ani nemohli vykoupat, protože bychom se do vody nedostali díky silnému povrchovému napětí. Ve větším měřítku ale může chodit po vodní hladině jen pár vyvolených.
Einstein se usilovně snažil objevit rovnice, které by mohly být nazvány univerzální teorií. Byl přesvědčen, že stojí před nejdůležitějším objevem v dějinách fyziky. Bohužel se toho nedožil. Ale i tak bych si to s ním klidně vyměnil. V životě nejde jenom o rovnice.
O půl století později se Einsteinův sen stal svatým grálem moderní fyziky. Domníváme se, že cíle, který si před sebe Einstein postavil, dosáhneme pomocí nových, převratných myšlenek, zvaných teorie superstrun. Pokud je tato revoluční teorie pravdivá, čeká nás pěkný šok. Podle této teorie není rozdíl mezi skutečným a neskutečným. Ve vesmíru o 11 dimenzích je paralelní vesmír na dosah ruky. Žijeme ve vesmíru, který je tvořen pouze z hudebních strun. Přestože je tato teorie ctižádostivá, je překvapivě prostá. Tvrdí, že všechno ve vesmíru, od nejmenší částečky po nejvzdálenější hvězdu je vytvořeno z jediného druhu látky.
Z nepředstavitelně malých energetických vibrujících linek, zvaných superstruny. Struny na hudebním nástroji dokáží zahrát nejrůznější tóny.
A superstruny mohou kmitat v různých kmitočtech a vytvářet rozmanité látky, z nichž se potom skládá naše životní prostředí.
Jinými slovy, vesmír je jako velká kosmická symfonie, která různými tóny rozeznívá superstruny, zdroje veškeré energie. Teorie superstrun ale podává jiný obraz vesmíru, než na jaký jsme zvyklí.
Je otázka, jestli je náš mozek schopen pojmout a zpracovat nejzákladnější zákony vesmíru. Současní fyzikové se domnívají, že ano. Já se domnívám, že ne - a vysvětluji to tím, že nejdříve definuji pojem "lidská inteligence" - a hned celkem jasně vidíme na čem jsme a proč děláme ve svém myšlení stále jednu a tu samou chybu, která nám nedovolí jít dál.
Univerzální teorie je zákon, který vysvětluje ve vesmíru vše, všechny jevy v rámci jediné myšlenky a rámci jediné rovnice.
Jako fyzikové se domníváme, že bychom mohli vysvětlit velké množství jevů stejným způsobem. Proto je myšlenka sjednocení chápání vesmíru tak důležitá.
Dlouho před Einsteinem se ve fyzice objevila snaha najít univerzální vysvětlení všech fyzikálních jevů. 1665 prý spadlo Newtonovi na hlavu pověstné jablko a díky němu změnil nadaný fyzik lidský pohled na vesmír.
Ve své tehdejší teorii tvrdil, že síla, která přitahuje jablko k zemi a síla, která udržuje například Měsíc na jeho oběžné dráze je ve skutečnosti ta samá - gravitace. Během okamžiku pomocí gravitace spojil pozemské zákony a vesmírné zákony, týkající se pohybu kosmických těles. Sjednocení nebeských a pozemských zákonů, to znamená zákonů o pohybu planet, o přílivu a odlivu a o padání ovoce k zemi představovalo fantastické sjednocení našeho pohledu na svět a na celý vesmír.
Gravitace byla první silou, která začala být chápána jako univerzální síla. A brzy k ní měly přijít tři další. Přestože Newton objevil zákon gravitace před více než třemi sty lety, rovnice, pomocí nichž tuto sílu popisuje jsou natolik přesné, že je používáme dodnes. Aby vědci mohli vyslat raketu s lidmi na Měsíc, nepotřebovali víc, než Newtonovi rovnice. Byl tady však jeden problém. Newtonovi rovnice popisovaly gravitaci s velkou přesností, ale ani náhodou nám neříkaly nic o tom, jak gravitace funguje.
Téměř 250 let tento problém vědci obcházeli. Až na počátku 20. století se mladý patentový úředník, Albert Einstein, který studoval chování světla, se k tomu problému vyjádřil. Netušil, že jeho studium světla učiní převratný krok k řešení otázky, co je to gravitace. Ve věku 26 let učinil převratný objev - rychlost světla je ve vesmíru nejvyšší možnou rychlostí, kterou nelze překonat. Ale jakmile tuto myšlenku publikoval, dostal se do křížku s původním objevitelem gravitace. Myšlenka, že nic není rychlejší než světlo je v rozporu s Newtonovou představou gravitace. Abychom to pochopili, zkusíme si představit, že se naše Slunce najednou zničehonic ztratí. Prostě přestane existovat. Podle Newtonovy teorie by planety okamžitě vyletěly ze svých drah a vydaly se do vesmíru. Podle Newtona byla gravitace síla, která působí okamžitě plnou silou. Zmizení Slunce bychom tedy poznali hned.
Einstein tady ale viděl jeden problém. Světlo ze Slunce k nám dorazí za 8 minut a protože dokázal, že opravdu nic, tedy ani gravitační síla se nemůže pohybovat rychleji než světlo, zřejmě by gravitace na Zemi i po zmizení Slunce působila tak dlouho, dokud bychom Slunce viděli na obloze.
Einstein si nedokázal představit, že by něco bylo rychlejší než světlo. To ale nabourávalo Newtonovu gravitační teorii o tom, proč mají planety své oběžné dráhy. S pomocí newtonových zákonů bylo možné vypočítat pohyby planet. Ani ne třicetiletý Einstein přišel s modelem vesmíru, v němž gravitace nepřevyšuje rychlost světla. V té době stále ještě pracoval na patentovém úřadu. Po deseti letech konečně našel nový, univerzální princip. Einstein uvažoval o vesmíru, který má tři rozměry a ještě zvlášť o čase, který má svůj další rozměr. Spolu s prostorem vytvářel tzv. časoprostor.
Doufal, že pochopením zvláštní geometrie tohoto modelu časoprostoru by mohl dospět k pochopení chování předmětů, které se pohybují po povrchu jeho jemné struktury. Představoval si časoprostor jako povrch trampolíny, který je vytahaný od předmětů, které se na něm nacházejí. Na vesmírné trampolíně jsou to planety a hvězdy. A právě toto prohnutí, zakřivení časoprostoru vytváří zvláštní křivku, kterou pociťujeme jako gravitaci.
Planety se tedy drží na své oběžné dráze ne kvůli tomu, že na ně působí gravitační síla Slunce, ale proto, že sledují zakřivení vesmírné látky, které zde vytvořila přítomnost Slunce. Pokud by tedy Slunce najednou zmizelo a přestalo by během jednoho okamžiku existovat, vytvořilo by následné rušení gravitace vlnu, která by se šířila stejně, jako když hodíte kamínek do rybníka a kolem místa dopadu se tvoří kruhové soustředné vlny. Dokud by tato vlna nedosáhla k Zemi, nepocítili bychom žádnou změnu v oběžné dráze. A nejen to, Einstein vypočítal, že tato gravitační vlna se šíří stejnou rychlostí jako světlo. Gravitaci je tedy možné si představit jako prohlubně a zakřivení ve vesmírné síle, která vyplňuje prostor.
Einstein nazval tuto svou teorii obecnou relativitou a za pár let se jméno Einstein stalo světoznámým pojmem. Einstein byl ve své době hvězda. Hned vedle Charlieho Chaplina patřil k největším mediálním hvězdám. Lidé se zajímali o jeho práci, čekali, co bude dál, zaujal je svou teorií relativity, ale čekali, že se mu opět podaří objevit něco podobně bombastického. Einstein ale navzdory tomu, čeho dosáhl, nebyl spokojený. Chtěl najít spojení gravitace s elektromagnetismem. Elektromagnetismus byl objeven jen o několik desetiletí dříve. V polovině 19. století byla elektřina a magnetismus středem zájmu vědců. Díky studiu těchto sil spatřil světlo světa například telegraf. Elektrické impulsy ovládaly elektromagnet, vzdálený třeba i stovky kilometrů a proslulé morseovy tečky a čárky předávaly informace na dříve nepředstavitelné vzdálenosti. Přestože byl telegraf senzační, moderní a fungující, vědecké poznatky, které souvisely s jeho činností, zůstávaly stále zahalené tajemstvím.
Ale pro skotského vědce Jamese Clarka Maxwella byl vztah mezi elektřinou a magnetismem natolik nepřehlédnutelný, že jej chtěl spojit jedinou společnou teorií. Elektřina vytváří magnetické pole, zatímco pohyb vodiče v magnetickém poli vytváří (indukuje) elektřinu. Maxwell popsal vztah mezi elektřinou a magnetismem pomocí matematiky a tak vznikl pojem elektromagnetismus.
Rozličné jevy často vycházejí ze stejného základu. Všechny jevy, které se týkají elektřiny nebo magnetismu dokázal Maxwell popsat pomocí čtyř elegantních rovnic.
Einstein obdivoval Maxwella za propojení elektřiny a magnetismu a snažil se o sjednocení dalších, do té doby základních sil. Chtěl objevil jednu univerzální rovnici, která by vystihovala celý vesmír. Věřil tomu, že ve vesmíru existuje něco jako univerzální základní struktura, z níž je odvozeno všechno ostatní. O nalezení tohoto základu pro všechno se snaží teorie superstrun. Vysněným cílem je jedna jediná univerzální rovnice. Třeba Q=2bé na třetí a podle toho si můžu vypočítat jestli vyhraje Sparta a která čísla budou tažená ve Sportce. Nic takového ale neexistuje a podle mého názoru se dá i dokázat, proč to existovat nemůže. Stejně jako umělá inteligence.
Newton sjednotil pozemské a nebeské fyzikální zákony v teorii gravitace. Maxwell spojil elektřinu a magnetismus. Einstein se domníval, že pokud se gravitace a světlo pohybují stejnou rychlostí, mohlo by i mezi nimi být další spojení. Podobné spojení hledal mezi gravitací a elektromagnetismem. Pak ale zjistil, že elektromagnetické síly jsou nesrovnatelně větší než síly gravitační. Podle každodenních zkušeností máme tendenci předpokládat, že gravitace je velká síla, ale proti síle elektromagnetismu je pranepatrná. Když někdo skočí ze střechy domu na chodník, obyčejně skončí tak, že se rozplácne o povrch chodníku, ale neletí skrz chodník dál ke středu Země. To, co mu v tom zabrání, je právě elektromagnetismus. Všechno, co vidíme, se skládá z atomů. Vnější slupka každého atomu obsahuje záporný náboj. Pokud dojde k interakci dvou předmětů, v tomto případě padající osoby a chodníku, zabrání elektromagneticky se odpuzující síly atomů na povrchu obou těles vzájemnému proniknutí. Malý kousek chodníku dokáže potlačit gravitační sílu. Dá se říct, že elektromagnetická síla je asi biliónkrát silnější než gravitace. Vypadá to trochu divně, protože díky gravitaci obíhá Země kolem Slunce, ale to se může uskutečnit právě jen díky tomu, že se jedná o obrovské nakupení hmoty. Pro Einsteina ale nehrál ani čas. Příroda během třicátých let dvacátého století odhalila další svá tajemství, na které už Einsteinovy „myšlenkové“ pokusy nestačily.
Objevila se skupina mladých fyziků v čele s dánským fyzikem Nielsem Bohrem, která začala budovat zbrusu nový pohled na vesmír. Do té doby se předpokládalo, že atomy jsou nejmenší částečky hmoty. Najednou se ale zjistilo, že obsahují ještě menší stavební kameny. Objevilo se jádro atomů z protonů a neutronů a kolem nich obíhaly elektrony. Einsteinovy i Maxwellovy teorie byly najednou zbytečné, protože nedokázaly popsat, jak na sebe tyto malé částečky uvnitř atomu působí. Nedalo se předpokládat, že atom drží pohromadě díky nějaké gravitační síle, ani díky elektromagnetismu. Byla to obrovská záhada, nikdo nevěděl, jak se k tomu postavit. Staré teorie najednou nevyhovovaly. Gravitace byla příliš slabá a dokonce i elektromagnetické síly se ukázaly jako nevyhovující. Vědci neměli teorii, pomocí které by mohli vysvětlit tento nový svět.
Byli ztracení v atomovém teritoriu a hledali jakýkoliv orientační bod. Ke konci dvacátých let se všechno změnilo. Fyzikové vytvořili novou teorii, zvanou kvantová mechanika. Jenomže kvantová mechanika byla natolik originální, že zpochybnila snad všechno, co do té doby fyzikové objevili.
V Einsteinově teorii se předpokládalo, že vzorný vesmír se spořádaně chová podle předem daných zákonů. Nebylo zde místo pro náhodu. Einstein sám tvrdil, že bůh nehraje v kostky. Kvantová fyzika ale dokázala, že celý vesmír je jednou velkou hrou náhod. Na atomové a kvantové úrovni vládne naprostý zmatek, nejistota, princip neurčitosti. Člověk zde může jen předpokládat a odhadovat, která varianta nastane. Tato podivuhodná myšlenka otevřela dveře k naprosto novému pohledu na realitu. Kdyby se zákony kvantové fyziky přenesly do našeho každodenního života, zdálo by se, že jsme se zbláznili. Zákony kvantového světa se naprosto liší od zákonů světa, který vnímáme jako realitu. Je to jako kdybychom si v kavárně objednali kávu a obsluha by řekla: „Ano, pokusím se přinést vám kávu,“ ale do poslední chvíle by stejně nebylo jasné, jestli dostaneme kávu nebo něco zcela jiného. Všechno by bylo postavené na nevypočitatelné náhodě. Tak to ale ve světě subatomárních částic chodí. V rámci kvantové mechaniky je možné, že se naplní jakákoliv možná očekávaná varianta. Dokonce i o našem vlastním vesmíru kvantová mechanika tvrdí, že za určitých okolností mohou nastat jevy, které považujeme za nemožné. Může se například stát, že částice projde skrz stěny a překážky, které se nám zdají neproniknutelné. Takže existuje i možnost, že jednou projdete zdí, i když ta pravděpodobnost je tak malá, že se o to můžete neúspěšně pokoušet celou věčnost. Ale určitá šance na úspěch tady je. Ve světě subatomárních částic se takové věci dějí každý den. Musíte se zbavit myšlenkových stereotypů, které jste si vytvořili o světě a pak možná pochopíte kvantovou mechaniku. Einstein ale nikdy neztratil víru, že se vesmír chová a bude chovat předvídatelným způsobem. Zcela odmítal myšlenku, že by člověk mohl maximálně vypočítat alternativy, podle kterých by se vesmír mohl chovat. Kvantová mechanika tvrdí, že nemůžeme s jistotou předvídat, jak dopadne určitý experiment, můžeme jen stanovit pravděpodobnost toho, co všechno se může stát. To se Einsteinovi nelíbilo, ale svět ani vesmír se nechová podle Einsteina, ale podle přírodních zákonů.
Jeden pokus za druhým ale Einsteinovi jasně dokazoval, že se mýlí a že kvantová mechanika skutečně popisuje, jak se svět chová na subatomární rovině. Proč je voda taková, jaká je? Proč jí prochází světlo? Proč je průhledná? A proč jsou průhledné další věci? Jak se vytvořily atomy a jak se utvářejí molekuly? Mohou atomy stárnout? Pokud budeme chtít svět pochopit skutečně do hloubky, neobejdeme se bez kvantové mechaniky. Jistě se také můžeme spolehnout na intuici, ale teď mluvíme o vědeckém poznávání světa. Právě toho světa, který stále čekal, že Einstein přijde s nějakou další zázračnou teorií, jenomže zázraky, stejně jako šťastné náhody se odehrávají jen občas a nepodléhají žádné logice.
Kvantová mechanika je úžasně přesná, žádná její prognóza není v rozporu s pozdějším pozorováním. Do třicátých let dvacátého století Einstein ve svém poznávání světa tápal, zatímco kvantová mechanika odhalovala jedno tajemství atomů za druhým. Vědci zjistili, že gravitace a elektromagnetismus nejsou jedinými základními silami, které ovládají vesmír. Při výzkumu atomu odhalili další dvě síly - silnou jadernou sílu, která drží jádro každého atomu pohromadě a váže protony k neutronům a slabou jadernou sílu, která umožňuje neutronům měnit se na protony a vyzařovat přitom radiaci. Na kvantové úrovni je gravitace naprosto zastíněná elektromagnetismem a dvěmi novými jadernými silami. Termíny silný a slabá jaderná síla nám možná připadají nesrozumitelné, ale víme, čeho všeho jsou tyto síly schopny.
16. července 1945 uprostřed pouště v Novém Mexiku na vrcholu ocelové věže byla odpálena první atomová bomba. Měla v průměru asi jeden a půl metru, ale její účinek byl srovnatelný s 20 000 tunami TNT. Mohutná exploze nastala porušením vazeb mezi neutrony a protony v atomovém jádru. Ještě dnes na tomto místě můžeme odhalit působení slabé jaderné síly, která uvolňuje radiaci - pořád je tady radioaktivita desetkrát vyšší, než byla původně.
Porovnáme-li tedy jaderné síly s elektromagnetismem a s gravitací, působí jaderné síly pouze v malém měřítku, v oblasti nepatrných rozměrů, ale jejich dopad na každodenní život je o to větší. A co gravitace?
Kvantová teorie popisuje jak fungují všechny známé síly, s výjimkou gravitace. Nikdo si nedokáže představit, jak funguje gravitace na úrovni atomárních a subatomárních částic. Nikdo nedokáže spojit obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku do jedné společné teorie. Celá desetiletí končily pokusy popsat gravitační sílu stejným způsobem, jakým jsou popsány ostatní síly, absolutním fiaskem. Když skloubíte teorii relativity a kvantovou mechaniku, dva matematické modely, které téměř dokonale fungují, ale každý ve svém vlastním měřítku, nejsou schopny koexistence. Na popsání gravitace ale nefunguje ani jeden z nich. Je to velmi ironické, protože v případě gravitace šlo o první sílu, která byla vědecky popsána. Zákony teorie relativity by měly být použitelné kdekoliv ve vesmíru, stejně tak zákony kvantové mechaniky, ale není tomu tak.
Roku 1933 se Einstein usadil v New Jersey, v Princetonu. Pracoval neúnavně a tvrdohlavě na svém úkolu spojení elektromagnetismu a gravitace. Jednou za pár let se objevily zprávy, že Einstein je na pokraji velkého objevu, ale většina jeho kolegů se, celkem správně, domnívala, že své nejlepší dny má už za sebou. Navíc, osobně si myslím, že Einsteinovy nejlepší dny se ani netýkaly fyziky. Na sklonku kariéry se Einstein izoloval od světa fyziky a možná ani nevěděl, že existuje něco jako slabá atomová síla, spíše se snažil vyřešit problémy, s nimiž zápasil už v mládí.
Když začali týmy mladých fyziků zkoumat atom, Einstein se stáhnul do ústraní. Zvolil si cestu, která mu umožňovala nahlížet na fyziku, oproštěnou od nových experimentů. Byl považován za sešlého starce, který kdysi rozjel revoluci, ale potom z rozjetého vlaku vystoupil. Nebo vyskočil... nebo byl vyhozený, to už je jedno...
Roku 1955 Einstein zemřel a vypadalo to, že spolu s ním zemřel i sen o vzorci, který by spojil všechny známé přírodní síly. Snaha o vytvoření sjednocující teorie se stala jakýmsi slepým ramenem fyziky. V době Einsteinovy smrti se podobnou teorií nezabýval žádný z renomovaných fyziků. V následujících letech se fyzikové rozdělili na dva nezávislé tábory. Jeden využíval teorie relativity ke studiu chování velkých objektů, galaxií a celého vesmíru.
Kvantovou mechaniku zase využíval druhý tábor fyziků ke studiu drobných subatomárních objektů, takže se původní velká rodina šťastných mechanických fyziků rozpadla na dvě skupiny navzájem se znervózňujících vědců, kteří mezi sebou nedokázali komunikovat. Vypadalo to, že není žádný způsob, jak skloubit kvantovou mechaniku a teorii relativity do jedné teorie, která by dokázala popsat celý vesmír na všech úrovních.
Dnes jsme ale navzdory tomu všemu učinili při studiu vesmíru obrovský pokrok. I když to má stále jeden háček - ve vesmíru existují podivná zákoutí, která asi nikdy zcela nepochopíme, pokud nevytvoříme jednotnou teorii. Nikde to není patrnější, než v případě tzv. černých děr. Název černá díra zavedl německý astronom Karl Schwarzschild v roce 1916. Během pobytu na bojišti první světové války vyřešil rovnici teorie relativity novým a překvapujícím způsobem. Mezi výpočty dělostřeleckých trajektorií se Schwarzschild zabýval matematickou teorií obrovského nakupení hmoty, které by přicházelo v úvahu v případě hvězdy s velkou hustotou. Hmota, která by se koncentrovala ve velmi malé oblasti by dokázala zakřivit časoprostor takovým způsobem, že by ze vzniklé gravitační pasti nemohlo vůbec nic uniknout. Po desítky let byli fyzikové vůči těmto výpočtům skeptičtí a považovali je za pouhou teorii, ale v dnešní době, kdy je možné pomocí moderní technologie nahlédnout do nepřehledných hlubin vesmíru, byly už odhaleny oblasti s obrovskou gravitační silou. Většina vědců se domnívá, že jde o černé díry. Vynořila se tedy další otázka - pokud si dokážete představit celou hvězdu zhuštěnou do malého zrnka a budete chtít tento jev vědecky zkoumat, použijete k tomu obecnou teorii relativity protože tato hvězda je nesmírně hmotná a tedy i těžká nebo spíš kvantovou mechaniku, protože je nesmírně malá? Ano, to je problém. Střed černé díry je současně malý a těžký. Takže musíte použít dvě teorie, ale potom dojde ke konfliktu. Celek se rozpadne a vycházejí nesmysly, ale vesmír nesmyslný není. Obecná teorie relativity je aplikovatelná na hvězdy a galaxie, kvantová mechanika je použitelná při výzkumu malých objektů. Jenže atomy i galaxie jsou součástí jednoho vesmíru, takže musí existovat jedna teorie pro všechno. V případě superstrun se zdá, že se konečně našla teorie, která se dá použít jak pro malé, tak pro obrovské vesmírné objekty. Měla by fungovat v jakémkoliv měřítku a pro všechna místa ve vesmíru. Teorie superstrun tvrdí, že veškeré síly a veškerá hmota jsou stvořeny z jediné substance, z malých energetických linií. Podle toho, jak tyto pranepatrné linie vibrují a rezonují, vytvářejí různé částice. Je to jako houslová struna. Různé tóny prostě představují různé elementární částice. Soulad mezi různými částicemi je v tom, že různost spočívá v rozdílných vibracích téže struny. Je to myšlenka s dalekosáhlými následky. Je zárukou toho, že bychom mohli nalézt odpovědi i na otázky, které nám jako vědecké otázky nepřipadají. Například, jak vznikl vesmír a proč je takový jaký je, jestli mohou existovat ještě jiné, paralelní světy a jiné dimenze a jaký by to mohlo mít dopad na naši současnou existenci.
Myšlenka, že vědecká teorie, kterou máme na dosah ruky, by s konečnou platností vyřešila všechny tyto otázky, je nesmírně lákavá.
Superstruny jsou ovšem nesmírně malé. Naděje, že nějakou někdy spatříme, je mizivá. Jak si tuto novou teorii můžeme ověřit v praxi? Pokud si nějakou teorii nemůžeme ověřit pokusy, není to věda, ale filosofie. A to je zatím největší potíž. Pokud teorie nepřinese potřebné důkazy, nemůžeme jí věřit. Ale i tak to zatím vypadá, že mnohé myšlenky z této teorie by mohly být správné. Za sto let se bude na toto období vzpomínat jako na hrdinské časy, kdy se vědci konečně ocitli na stopě absolutní pravdy v podobě rovnic, které by se daly použít pro všechny známé jevy. Anebo se bude na všechno vzpomínat jako na období plné tragických omylů. Ale snad je ta první možnost pravdivější. Naše chápání vesmíru urazilo za poslední tři století dlouhou cestu. Isaak Newton, který je považován za největšího vědce všech dob, kdysi řekl: „Jsem jako malý chlapec, který si hraje na břehu moře a hledá co nejhezčí oblázek nebo mušli, zatímco před ním se rozkládá celé moře neodhalených pravd.“
A přesto se o 150 let později Albert Einstein, který byl svým způsobem nástupce Isaaka Newtona, domníval, že celé to moře pravd jde omezit na několik základních myšlenek a jeden univerzální, matematický vzorec. Dnes, díky teorii superstrun možná stojíme před naplněním jeho snu o sjednocení přírodních zákonů.
Já sám vycházím z předpokladu, že náš vesmír je hmotný, že hmota je úplně všechno, s čím se setkáváme, že neexistuje žádné „prázdné místečko“ a že všechno, co je hmotné se navzájem odpuzuje. Proto se vesmír neustále rychleji a rychleji rozpíná a hmotné předměty, které se od „prostoru“ liší jinou „hustotou“ jsou k sobě přitlačovány, čili se zdánlivě přitahují. To je celé tajemství gravitace. Jinými slovy, žádná gravitace jako „přitažlivá síla“ neexistuje. To, co označujeme jako informace, popřípadě nehmotné informace souvisí z pozicí a postavením hmotných částic. Skutečnost, že vzhledem ke mně, jako k pozorovali je dům nalevo a silnice napravo, je nehmotná, ale kdyby oné hmoty, kterou přitom popisuji, nebylo, nemohla by existovat ani informace, že dům je nalevo a silnice napravo. Informace tedy, ač samy nehmotné, se nemohou jen tak vznášet v prostoru. Proto i pro nás platí, že to nejcennější co na tomto světě máme, je naše tělo.

 
Horoskopy na sobotu 04.11.2017

Poklidné úplňkové planetární konstelace nás mohou potěšit i dnes. Bez přílivu adrenalinu budou jakékoliv životní situace řešit Blíženci, Raci, Lvi, Panny, Kozorozi, Vodnáři a Ryby. To samozřejmě neznamená, že když budete žonglovat se syrovými vajíčky, že všechno dobře dopadne, ale neměly by kolem vás zničehonic začít krystalizovat takové ty negativní situace či okolnosti, které se občas objeví na scéně jakoby samy od sebe, takže zem se pod vámi neotevře, ani vám na hlavu nespadne vyrovnávací olověná zátěž z kosmické stanice a zřejmě ani omylem nešlápnete do louže, hluboké půl metru.
Blíženci a Raci mohou dnes podpořit svůj metabolizmus bezmasou dietou, Lvi, Panny, Váhy a Štíři se raději vyhnou jídelním rituálům a poledním přídavkům, i když jim bude chutnat a zaženou myšlenky na dvojitý oběd nebo sladkosti k večeři. Dnes se vám to snadněji než jindy usadí přesně tam, kde by to nejméně chybělo.
Střelci, Berani a Býci dnes vezmou klasický úplňkový příliv adrenalinu na sebe, ale nemusí se nad ničím rozčilovat, mohou se radovat z hormonální motivace a využít ji k intenzivnímu tréninku v posilovně nebo ve fitku. Když budou mít chuť na meditaci v přírodě, tak se to bude také počítat k dobru.
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

https://www.facebook.com/raven.argoni

https://www.facebook.com/Raven-Argoni-449685995157461/

Další důležité informace najdete zde (stačí kliknout)

Dále vaší pozornosti doporučuji

http://www.blesk.cz/tag/raven-argoni/1

www.tarotgroup.cz

www.monicastar.cz

www.mcmag.cz